Pico Humbolt trek (4 950m)

V noci praskaji delbuchy a troubeji auta, tak to sefik asi zase vyhral, respektive zaonacil tak aby vyhral. Rano po pul seste vstavame coz neni uplne dovolenkove. Jeste za tmy chvatame do ulice odkud ma odjizdet autobus na Tabay. Kdyby jsme to tu vcera neokoukli tak bychom neverili ze odtud ma neco odjizdet. V 6 presne prirazi bus tak zatim nenabirame zadne prodleni. Tabay lezi prakticky na druhe strane udoli tak mame meridu temer celou cestu na dohled. Jen co vylezeme z busu zjistujeme ze odjizdi do La Mucuy (2 144m), vychodiska treku tereni busik Toyota za par susnu. Chvili pred sedmou jsme u budovy narodniho parku. Mladik nam vypisuje podle pasu vstupenku kdyz tu najednou prijizdi v jeepu ozralej reditel a ze pry nikam nemuzeme ze je park kvuli volbam zavrenej. Ma na hlave sefikovu cepici tak asi docela dlouho slavil. Nejakou dobu se tam snim dohadujeme, dokonce nam kontroluje bagly a ze pry tedy muzeme alepson k lagunam, takze mladik to vypisuje znovu, ale ozrala si to znovu rozmysli a skrta papir. Nase situace vypada dost beznadejne. Dalsi ze spravy parku nam radi at si obstarame nejakeho guida a ze pry to snad nejak pujde. Tak sjizdime zase zpatky do Tabaye. Sofer kupuje novina, ve kterejch se pise, ze Hugo ma preci jen tech 54 procent. Na namesti v Tabay uplne nahodou potkavame nejakyho mladika s krosnou a se dvema holkama a ze pry je guid a jde s nima do parku. Tak snimi zase jedeme nahoru. Chlapici zase tvrdi ze je park celej tyden zavrenej, proste na palici. Reditel nastesti usina, chrape a sliny mu tecou po brade na zem. Tak to ostatni chlapici zarizuji a muzeme razit na cestu, ale pry jen na tri dny. Nase pasy si vsak nechavaji na baraku, coz nas moc netesi. V deset konecne vyrazime trekovat. Jdeme trochu napred nez zbytek. Jsme radi, ze jsme se i pres toho socialistickyho simla dostali do parku ale zaroven nas stve, ze mame jen 3dny a ten nas trek je na ctyri. Nakonec se rozhodujeme ze preci jen zkusime vylizt na Pico Humbolta i takhle, coz ale znamena dat prvni dva dny v jednom. Pridavame do kroku a nasemu ¨guidovi¨mizime z oci. Cesta je podobna jako na treku El Chorro, akorat ze tady dupeme do kopce. Ze zacatku je destny prales s obr kapradinami a stromy s lisejniky a jinymi parazity, ktery z pribyvajici vyskou je cim dal vic zarostlej bambusem, takze je to i obcas dobre prodirani. Ve dve odpoledne prichazime k lagune Coromoto (3 270m), kde je nocleh cislo 1. Nas vsak ceka jeste dalsi postup. Piseme zde na papir vzkaz ze budeme spat az u dalsi laguny. Odtud je cesta trosku neprehlednejsi tak se i chvili motame, ale nakonec nas par skalnich muziku navadi na dobrou cestu. Bambus je konecne pryc a mazi kameny jsou pokrivene stromky. Kdyz jsme uz vysoko nad lagunou tak vidime naseho guida jak na nas mava at se vratime na coz nereflektujeme jelikoz nase plany jsou trosku jine nez se rekreovat u laguny. Dal cesta pokracuje po ohlazenych sutrech po ledovci a ja uz jsem dost utahanej a vyhlizim jak na spaseni lagunu Verde. Krajina se pomalu hali v seru a odpolednich mracich, tak je sledovani muziku cim dal tim vic obtiznejsi. Konecne na sestou jsme zde u laguny Verde (3 940m). Za tmy a krasnych hvez na obloze varime a poprve ve Venezuele klepeme kosu. Z niceho nic v okolnich skalach vidime celeovku tak cekame kdo nas to jsem jde navstivit. Nakonec je to jen nejaky pasacek krav kterej sem bezel jen zjistit zda nemame cigaretu ci alespon marihuanu :-). Jsem docela rad ze jsem si sebou vzal teplej spacak protoze Lukas se moc nadsene netvari nad svym letnim.
Noc nebyla nic extra, ale alespon jsem nemrznul. Rano vyrazime na vrcholovou etapu. Nas cil je videt uz od nasi laguny. Nad malym ledovcem cni pyramida Humbolta. No bude to jeste pekna makacka. Hned zkraje se musi asi 50 metru vyskovych pres skalu nad lagunou, coz je ted prijemna rozcvicka ale uz ted tusim ze na zpatecni ceste to bude posledni hrebicek do rakve. Dal pokracujeme kolem pasackova stanu a stada krav az k lagune Suegro (4 200m). Nad ni je nejhorsi cast treku. Z obrovskeho ledovcoveho vodopadu tu ted zbyl pekne ohlazeny veliky kuloar. Stoupani po tech prudkych plotnach je docela neprijemny a uz ted si rikame ze doufame ze nesprchne jinak by byl slez o zivot. Konecne to mame za sebou a po sutacich stoupame stale vis. Mraky se dost honi tak najit dalsi cestu se stava obcas dost obtizny. V jednom miste ji ztracime a uz je chut skoro to zabalit. Nakonec vystupuju na hreben a odtud uz je to zrejmy. Jsme uz v 4 770 metrech takze jen kouske pod vrcholem a znovu plny elanu. Pricjazime na ledovec ktery ma dost mirny sklon tak je i pro nas schudny. Blbneme ve snehu a zase si to uzivame. Zbyva uz jen ta kamenita pyramida coz je lehci lezeni a po chvili jsme na na vrcholu druhy nejvyssi hory Venezuely. Bez jakykoliv aklimatizace jsme za dva dny skoro ve peti tisicich. Bohuzel je akorat zatazeno a kosa tak to po peti minutach otacime a frcime dolu. Namaha nebyla uplne zaplacena. Jen co jsme zpatky na ledovci tak se to roztahuje tak trochu nadavame na horo boha, ale pak si uvedomime ze nas ceka jeste slez toho kuloaru, tak ho pro sichr prestavame hanit. Obcas mame trochu vratsi krok z rychle nabite vysky tak musime o to vic davat pozor na cestu. Ke vsemu byla posledni voda kousek nad lagunou, tak jsem o zizni coz neni taky uplne nejlepsi. Sutak mame za chvili za sebou. Jak jsme se plouzili nahoru, tak ted to jde o moooc lepe. Kuloar je zase hnusnej ale lepsi nez jsme cekali i tak tam mame par skluzek nastesti bez vaznejsich nasledku. Konecne cepuju vodu z vodopadu ale i tak uz jdu zpatky do kempiku jak robot. Po 9,5 hodinach jsme zpatky u stanu a jsem rad ze se muzu na chvili natahnout.
Noc byla nekonecna, ale konecne je sest a rozbresk. Balime stan a frcime za krasneho rana dolu. U laguny Coromoto potkavame naseho guida i s devcaty, kterym se uz vis nechtelo. Musime na ne jeste pul hodinku cekat, protoze se pry musime vratit spolu abychom dostali pasy, coz je pro nas dost silna motivace. Cesta zpet je uz dost velka pohodicka a je i vic casu se kochat kolmerostoucim pralesem. V pul druhy jsme u chaty dostavame pasy, sjizidme do tabaye a muzeme rici ze jsme to zvladli v opravdu rekordnim, ale nelidskym case