Cesta do Meridy

Trosku se obavame aby nas necekalo moc prestupu, ale z parecku Cechu, ktere tu potkavame ziskavame dobrou informaci ze z Puerta la Cruz jezdi jeden primy spoj az do Meridy, coz je fajn. Druha informace nas uz tolik netesi, nejvyssi lanovka na svete nepremava, tak budeme muset trochu prekopat trek. Chytame zase maly busik a frcime do Puerta. Cestou mijime spoustu malych krasnych plazi, bez mestecek takze kdoby chtel pobyt v santa fe trebas o den dyl nez my, tak se vyplati jezdit busem na okolni plaze nez se vyvalovat tam. Chvili po 12 jsme v Puertu a jeste se ani nestacime rozkoukat a uz nam pohunek vyplnuje listek do meridy. Jede to uz ve 12:45 tak nam tentokrat preje stesti. Pry to pojedeme mezi 18-20 hodinami takze slusna jizda. Ze zacatku jedeme dost vyprahlou krajinou s kaktusy, pak pribyva konecne zas tropicka zelen. Mame sedacky 1-4 v dvoupatraku, takze super vyhled. Na jidlo stojime v klasickym giga bufaci ale na druhe strane objevuji i mensi stanky kde nemuzu odolat osmazenymu platanosu posypanym syrem. Necekana, ale vyborna kombinace. Asi 100km pred caracasem najizdime na dalnici, ktera vede krasnym udolim mezi horami. Do Caracasu prijizdime uz soumraku a je to fakt sila. Cihlove lehce slumove ctvrte jak vlastovci hnizda jsou namackane na svazich vsudpritomnych hor a dole jsou vezaky. Spolu s La Pazem a Sao Paulem patri mezi velkomesta ktera na me v jizni americe nejvic zapusobili. Mestem jedeme strasne dlouho. Pak uz zataujeme zavesy a pokousime se neco naspat. Od klimy je tu strasna zima a ja chytre frcim v sortkach tak doufam ze me kolena definitivne nezmrznou. Zastavek je strasne spousta tak se co chvili stavi. Rano desne prsi, takze projizdeni velkejch kaluzi vysokou rychlosti se me nezda uplne nejbezpecnejsi. Tak trochu premyslim jakou ze dvou silnici prijedeme ale nakonec jsem prekvpaeny ze se do Meridy blizime ze zapadu. Zda se ze jsme cele hory obeli a v noci prijeli az prakticky na kolumbijske hranice. Postupne stoupame az do 1550 metrech. Po 19 hodinach jsme konecne tady