D163 - Cesta do Copiapa

Rano nejak zazracne vstavame na bus a pozvolna strizlivyme :-). Cesta utika vyprahlou Atacamou zvolna. Prejizdime hreben a klesame do nasi prvni zastavky, Calamy. Mimo pouste, sutru, prasklych pneumatik, podivnych staveni a opravdu spousty ruzne vyvedenych hrobecku kolem silnice neni moc na co koukat. Zase krizujeme obratnik a po chvilce jsme v Antofagaste. Vysoko do svahu se tahnou pochudsi ctvrte. Dole vezaky a sem tam nejaka plaz s rekreanty. Na terminalu je docela dlouha prestavka tak davame completose, hned dva - klasicky po chilsku se vsema moznyma omackama. Pak jsou trosku zmatky, protoze bus odjel tankovat, ale nakonec odjizdime bez problemu. Dal a dal Atacamou na jih, hodiny plynou jedna za druhou az sme v horami obklopenem Chanaralu. Koukam na kopec ktery sme pred dvemi rokami dali. Tentokrat tolik casu nemame. Pan nas zene tak ze ani na dalsiho completa neni cas. Chanaral je vlastn takovy zlom, od nej dal na jih uz sem tam nejaka velmi odolna rostlinka je a v horach obcas mlzny mrak.
Uz za tmy, po 13hodinove strece jsme v hornickym mesta Copiapu, ktere se nedavno proslavilo zazracne zachranenymi minery. Uz na prvni pohled to zas az moc sympaticke mestecko neni. Potuluji se tu ruzne existence. U stanku na completa se ptam babky na levny ubytko a ona hned nekomu vola, tak to vypada docela nadejne. Za chvili se prizene lehce piclej pan, ze pry provozoje ubytovnu. Jdeme kolem mercada na alkohol u ktereho zevlujou nasoskove a pan to hned komentuje ze je to farmacie :-) Kazdopadne jeho ubytko je mozna nejhorsi pajzl co jsem kdy videl a to jsem jich videl fakt spousta. Navic se neda ani zamknout dvere, tak farmacuetovi davame vale a jdeme hledat jinam. Na hlavnim namesti jsou hotely trosku mimo nase moznosti ale nakonec se dostavame do ctvrti kde jsou ^residenciales^ a tam uz je cena v poho, ale taky desnej pajzl a zevlouni.