Západní Krkonoše

Co dělat v neděli v nížině zahalené inverzí? Přeci vzít běžky a vyrazit do Krkonoš! Víkendové vstávání si v 6:30 nepředstavuji, ale stále jsem na tom líp než Kiwi, který vyjíždí z Prahy a má budíček výrazně dřív.
Jedeme šedivou krajinou, která tak lehce naznačuje, že by možná dnes bylo lepší zůstat doma. Za Jilemnicí nás však povzbuzují náznaky modré oblohy. V Horních Mísečkách (1 035m) nás už definitivně vítá krásné počasí a zatím poloprázdné parkoviště.
Dvakrát nás v poslední době počasí odradilo od cesty na hřebeny, ale tentokrát to vypadá, že nás Krakonoš pustí do nitra svých hor. Horal musí mít holt trpělivost a nevzpomínat na túry, kdy se motal v mlze, byl bičován prudkým deštěm či kolem něj lítaly blesky. Čeká nás pěkných 4,5km do kopce.
Jelikož jsem si mazaně nevzal vosk, je výstup zmrzlým svahem docela masochistický a na pár prudších místech dokonce sundávám běžky, jelikož zjišťuji, že bez nich stoupám do kopce tak dvakrát rychleji :-) Od nadávání mě odrazují krásně nasvícené kopce okolo, trčící s výstavní inverze.
Mučení je konec. Jsme u Vrbatovy boudy (1 400m). Posilnění necháváme až na zpáteční cestu tak jen objíždíme okolní pahorky, Zlaté Návrší (1 411m) a Vrbatovo Návrší (1 416m). Zjišťuji, že sice do kopce je to trápení, ale opačným směrem to sviští pěkně.
Přes prameny Labe, přejíždíme státní hranici a z hlavního hřebene koukáme do Polska. Ještě nás čeká poslední výstup. Jedem kolem krásných Sněžných jam, kam by asi nebylo rozumné spadnout, na Vysoké Kolo (1 509m). Úplně osamocený si na nejvyšší hoře Západních Krkonoš užíváme dnešní krásný den. Docela škoda, že jsme se nevzali foťáky.
Cestou nazpět se pořád předháním s jednou slečnou, které z kopce vždy ujedu, ale v každém stoupání, mě jak nějakému chabrusovi dává na frak. Nakonec se dáváme do řeči a je mě ochotná i namazat lyže, ale už to nemá cenu :-)
Jdeme se občerstvit na Vrbatovku na které potkáváme figurku dne, jimž je Bernard /majitel pivovaru/. Asi chce být stále středem pozornosti nebo už má v sobě pár frťanů, protože pořád pořvává ne moc vtipné hlášky po lokále. Další postavičkou je děda, který nešťastně pobíhá před chatou a hledá své běžky. Za chvíli ho však s jedněmi vidíme odcházet, kdoví zda byly jeho :-)
Sjezd byl opravdu kamikadze, hlavně v horních pasážích, a ani se nedivím těm co šli radši pěšky. Nakonec ještě předjíždím asi 20 sjezdařů, kteří jedou stylem, že mají něco v kalhotách, tak to asi žádní profíci nebyli.
Pak už jen drkotání domů. Takových dnů jako dneska by mohlo být co nejvíc....

PS: Sice tenhle článek s chystanou výpravou vůbec nesouvisí, ale je to jen odpověď jednomu nejmenovánemu člověku, který okomentoval blog, že to tu žije, jak když jsem furt na pivu :-)...každý den ne :-)