Tak už je to tady :-). Ani v roce 2009 nehodláme zahálet a dnes okolo půlnoci vyrážíme autem směr Mnichov. Odtud odlétáme v sobotu brzo ráno přes Madrid do venezuelského Caracasu. Iberia nám na poslední chvíli změnila itinerář letu, takže na zpáteční cestě máme v Madridu místo příjemných dvou hodin čekání najednou osm. Nakonec to zas až tak špatný není, sedneme na metro a projdeme si alespoň centrum Madridu.
Ve Venezuele nás čeká téměř klasický okruh po této zemi. Prostě takové první seznámení s nejsevernější částí Jižní Ameriky. Nejdříve poletíme malým letadýlkem do městečka Canaima sevřené neprostupným pralesem, odkud lodí vyrazíme k nejvyššímu vodopádu světa Salto Angel. Ten spadá z výšky téměř jeden kilometr ze stolové hory Auyantepuí do Ďáblova kaňonu. Poté vyrazíme na trek do "Ztraceného světa" na nejvyšší stolovou horu Roraimu. Na jejím vrcholu s "měsíční krajinou" se nám snad podaří najít trojmezí mezi Venezuelou, Brazílií a Guyanou. Takže něco podobného jako návštěva Polska, když je člověk v Krkonoších. Dál budeme pokračovat do delty druhé největší jihoamerické řeky Orinoko, kde budeme plout spletí ramen, sledovat bohatý život okolo a pobývat v obydlích Indiánů kmene Warao na kůlech přímo nad řekou. Další krátké zastávky budou v okolí města Caripe, kde jsou kávové plantáže a největší jeskyně Venezuely s tisíci nočních ptáků. Na zasloužený odpočinek vyrazíme do národního parku Mochima na karibském pobřeží. Takže korálové útesy, bělostné pláže, palmy a bílý rum v počtu větším než malém :-). Na závěr, plni nově načerpaných sil, vyrazíme na několikadenní trek do téměř pětitisícových venezuelských And a snad si i zase šáheme na ledovec kousek do rovníku.
Takže to jsou naše vzletné plány na další tři týdny, ale jaká bude skutečnost, to se teprve uvidí. Necháme se, doufám příjemně, překvapit :-)
22.2. budeme už zase doma...takže za pár dní nashledanou
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat