Už z dálky je vidět, že je vrcholek pod sněhem, takže na sopce už zima začala.
Silnička se kroutí nahoru a my se můžeme kochat pohledy na sopečný kužel, který se tyčí stále hodně vysoko nad námi. Míjíme i nuzné příbytky místních nomádů.
Kolem kasáren přijíždíme do střediska zimních sportů Kayakevi (2 200m).
Tak odkud se vychazí na sopku. Je tu pár nevzhledných budov, ale nikde ani noha, jak po vymření. Necháváme auto na parkingu a s plnou polní stoupáme pod nepremávající lanovkou. Jen co ujdeme pár set metrů, tak se rozjíždí. to udělali určitě Turčíni naschvál :-). Cesta není moc zajímavá. Potkáváme jednoho uříceného turistu, který se pokoušel o sopku, ale vybral si na první pohled nejkratší cestu suťovoviskem, ale pro vysílení to zdal. Já mám nastudováno, že se má jít bočním hřebenem, tak uvidíme, jak to zítra půjde.
Konečně přicházíme k horní stanici lanovky, odtud stačí už jen překonat menší hang a jsme na planině, kde se nachází base camp v (2 800m).Sopka se odtud netváří vůbec kamarádsky. Pořádná zima a vítr, nás už v 6 hodin zahání do stanu. Mimo nás tu vůbec nikdo není. Dokonalá samota a opuštěnost......Ani se nám nechce věřit, že jsme ještě ráno byli u teploučkého moře. Pavlík zjišťuje, že tak dlouho balil věci, až si zapoměl zabalit karimatku :-), tak musí ležet na krosně jinak by tu asi umrznul...Bude to ještě veselá noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat