D193 - NP Westland

Rano koukame z okna a musime konstatovat ze pekne pocasko nam bohuzel skoncilo - no alespon ze neprsi tak turky v okoli ledovcu Fox :-) a Franz Josef :-) nejsou ohrozeny. Ledovce jsou v podstate podobne tem ktere lze videt kousek od nas v alpach ale zajimavosti je ze konci v cca 300 metrech nad morem /puvodne koncily az v mori/ a kolem je mistni destny les plnu gigantickych kapradin. Dalsim bonusem je ze tu nelitaji nase "oblibene" sandflies. Od parkoviste jdeme kousek udolickem k ledovci. Vsude okolo milion vystraznych cedulek. Primo k celu se vsak normalne dostat neda, je tu plutek a dusledne varovani ze dal jen s guidem. Trosku nahravaji mistnimu bisnisu protoze nasledujici cesticka po sterku fakt nebezpecna neni. Lehce to tam okouknu /za plutkem/ a pak pokracujeme na dalsi vyhlidku ktera je vyrazne vice panoramaticka. Po ceste je i jedna divocejsi ricka, tak to nekteri turisti otaceji tesne pred koncem. Po navratu frcime o 20km dal k druhemu ledovci. Je tu daleko vic navstevniku a ipekna jeskynka ze ktere vyteka ledovcova reka. Tady se uz nenecham obalamutit cedulkama a spolecne s Luckou vystoupame po pesine na morenu s daleko lepsim vyhledem na celej ledovec. Jeste jdeme dal po schodech vytesanych do ledu a jistenych lanem. Koukame na organizovane skupinky jak se tu ruzne motaji. Posledni zastavkou je jeste odrazovkovy rybnicek, za lepsiho pocasko urcite moc pekna zastavka.

D191 - NP Fiorland - Key Summit

Rano Ivan dela budicek a vyrazime na vychodovku na Milford Sound. Pocasi je necekane stale super ale musime konstatovat ze vcera kolem desate se nam to tu na foceni libilo vice. I tak tu pobihame skoro hodinu a k tomu bojujeme s neporazitelnymi sandflies. Zvlast pohled na Ivana stojiciho se stativem v roji krve sajicich musek stoji za to. Pak uz jdeme pro ostatni a po chvili vyrazime z tohoto uzasneho mista pryc. Jeste naposledy se kocham gigantickymi stenami kolem nas a pak uz po projeti Hommer tunelu klesame na druhou stranu. Narodni park ale neopoustime uplne - mame v planu jeste jeden kratky vyslap na Key Summit. Cesta vede po peknem chodnicku dzungloznim lesikem - relativne pohodlne. Po hodince a neco sme uz u rozbocky trekovych cest a po par dalsich vyskovych metrech na rozlehlem vrcholovem platu s peknymi vyhledy na vsechny strany a nekolika mensimi jezirky. Na zpatecni ceste jeste vidime poradnyho papoucha. Pak uz nas ceka delsi cesta do Queentownu. Tradicne prakticky zadny ruch a vesnice, takze jedeme stale kolem 100 takze kilacky docela utikaji. U paradniho jezera Wakitapo pred Queentownu delame zastavku a koupacku na plazi jak nekde u more. Voda docela fresh ale po treku hodne osvezujici. V Queentownu jsou vsechny budget ubytka obsazeny. Pry je to normalni, je to takove centrum adrenalinovych sportu v zemi. Tak jedeme za mesto a nakonec nachazime docela peknou boudu v jednom kempiku. Navecer jedeme jeste zpet do mestecka ktere ma opravdu pohodovou atmosferu

D190 - NP Fiorland - Milford Sound a okoli

Tradicne vstavame brzo abysme do Milfordu dorazili jeste nejak rozumne brzo. Na obloze je docela dost mraku tak to nevypada zas az tak nadejne, ale preci jen je to jeste za nekolikama horama tak uvidime az na miste. Cesta vede nejdriv pohodovymi rovinkama s par vyhlidkama na udoli a okolni kopecky ale to si nechame az na cestu zpet. Kolem nas se prevaluji chomace mlhy ale doufame ze to bude jen naznak pekneho letniho dne. Mijime odbocku na vyslap na Key summit, kam snad vyrazime zitra a odtud uz konecne monumentalni krajinou stoupame k hommer tunelu, rucne vyrubanyho ve tvrdych skalach. Kolem nas sou nebetycny steny az na vrchol orezane od ledovcu a po vrcholcich jejich zbytky. Tesne pred Milford soundem zastavujeme v lodgi a bookujeme nocleh aby nam to tu nekdo nevyfoukl - uz ted je vetsina mist obsazena. konecne jsme tu na asi nejfotegenictejsim miste NZ. Pocasi preje a je to opravdu nadherna podivana. Ze dna fjordu se tyci Mitre peak. Po odlivu tu zustaly jezirka tak fotime odrazovky jak desetisice turistu pred nami, ale i tak nas to uchvacuje. Jediny co nam kazi lehce naladu jsou vsudepritomne sandflies - neco jak nase kosovky ale tyhle hodne dychti po lidskym mase. Je fakt krasne tak se rozhodneme pro drahou ale super akci - let helikopterou nad nejzajimavejsimi pasazemi narodniho parku. Chvili cekame nez vrtulnik odveze nejaky alpinisty a pak jdeme na to. Je to fakt neuveritelny. Stoupame tesne vedle steny hor do vysin delame kruhy nad obrovskymi ledovcovimi trhlinami a snad jen metr dva prelitavame nad skalnatym sedylkem. Nakonec pristavame na letisti a mame chvilku na to projit okoli. Samo v tuto chvili me dochazi baterka ve fotaku - nejak me to posledni dobou to foceni nepreje. Sestup je jeste lepsi, pilot s nami dela opravdu psi kusi nad naprosto uzasnou krajinou. Vsechno ostatni co tu je je asi mozny videt i jinde ale tohle asi ne. Plny dojmu pristavame a vyrazime na posledni staci na vyslapek na sedlo gertrude, coz je tajny typ na pry nejlepsi jednodenni vyslap na NZ. Na vychodisko prijizdime az po 12 tak se lehce bojime o pocasi ale vypada to stale nadejne. Nejdriv kracime udolickem pod brutalne vykouslima stenama a pak uz podel vodopadu polskou cestou nahoru. Nahore jsou plesa a pekna cesta po vyhlazenych plotnach jistenych ocelovymi lany. Ted naprosto pohodlny ale za deste asi dost o zivot cesta. Jeste preskakat rozlamane kameny a uz sem v sedle - vyhled naprosto paradni az do Milfordu. Jedine co me utesuje je ze ivan to tu pekne pofoti jinak me to samo dost stve ze cvakame jen fotakem lucky. Kochame se tu docela dlouho - taky je proc :-) Sestup nam tradicne prijde jako docela nekonecny. Nakonci neodolam a jeste zkousim jezirko ale je to pekelna kosa tak moc dlouho neplavcim. Zase se vracime pres hommer tunnel a za nim poskakuje dalsi symbol NZ - papousek Kea, tak mu davam nejakou susenko aby prisel trosku bliz ale jeho velky zobak se me moc nelibi tak uz ho bliz nelakam abych neskoncil jak v africe pokousanej damanem :-). Vecer jeste vyrazime pesky z lodge na zapadovku na milford ale uz to neni takovy jak rano, svetla tu takhle navecer moc neni. Tesne pred spanim si jeste rozpomenu ze po ceste byla odbocka k nejakym svetelkujicim cervum v lese, tak tam jeste s celovkou sam letim a fakt pekne svitej. Udojmovany jdeme spat a fakt muzu jen rici ze kvuli tomuhle jedinymu dnu stalo na NZ zaletet.

D188 - NP James Cook

Tak jsme se vcera jen tesne vyhnuli zemetreseni v Christchurchi a pak dost tezce hledali nocleh. Dnes sme dorazili pod nejvyssi hory Novyho Zelandu. Rano pocasi vypadalo naprosto tragicky ale u hor je kupodivu vyrazne lepe, takze sme stihli vyslap k ledovcovim jezirku v Hooker Valley. Peaky byly sice po vetsinu casu v mracich ale celkove to byl dost dobry vyslapek. Zitra pokracujeme jiznim smerem

D185 - Tongariro Crossing

Budicek uz v 5:20 a jizda docela daleko na vychodisko treciku - pocasi vypada relativne nadejne, tak snad nam prvni turka vyjde. Zhruba v 6:50 zaciname stoupat udolickem a pred nama se cim dal vice tyci sopka Ngauruhoe alias mount Doom z pana prstenu. Za dve hodinky sme na prvnim odpocivadle a doom je primo predemnou tak je to vyzva ktera se neodmita :-) ostatnim se bohuzel nechce tak vyrazim sam a docela zenu - cesta je bohuzel polskych parametru takze docela makacka, navic docela sutin. Za 1h15m mam tech 600 vyskovych za sebou a muzu prochazet obrovske kratery a hlavne se kochat super vyhlidkou na beranky letajici podemnou nad krasnyma jezirkama a nejvetsi sopkou Rupeahu na obzoru. Zpatek to beru adrenalinove - sebeh sutovym korytem, takze sem docela za 15minut..Sbiham to jeste se dvema typakama a par lidi si nas pritom i foti :-) nakonec jdu jeste na sopku Tongariro abych nahodou neminul ostatni ale nejsou tu. O kus dal je uz nejznamejsi pohled na tri zeleny jezirka a obrovsky rozstreleny cerveny krater. Jeste jedno velke jezero a pak uz nekonecny sestup klikaticemi po alpinskych loukach a nakonec forestem dolu. Nakonec jeste dohanim lucku s viktorem. Pak uz jen vystaveny cekame na 16hodinu kdy mikro odvazi ivana na zacatek treku kde mame auto. Sprska je na hostelu opravdu zaslouzena...dneska budeme jeste dopijet rumika lekarskeho a zitra presun na uplny jih severniho ostrova do Wellingtonu. Pocasi na vylet nam vyslo uplne suprove ale ted se rozprselo a dle predpovedi by asi dva dny nemelo byt hezky ale to nam vubec nevadi protoze se stejne jen premistujeme na jih

D184 - Wai-O-Tapu

Rano vyrazime za krasneho letniho pocasi z Rotoruy smer Wai-O-Tapu asi nejznamejsi vulkanicky atrakce na Novem Zelande. Vstup je docela mastny ale to asi celej novej zeland. Nejdrive jdeme na gejzir Knox, ktery strika kazdy den v 10:15. Zjistujeme ze je to v podsate docela fejk - v 10:15 prichazi pan a dovnitr hazi dve mydla ktera nejak zazracne pozlobi gejzir ze se rozlobi a celou hodinu besni. Je to docela pekne divadlo ale avizovanych 20metru ani zdaleka nedosahuje. Normalne bez mydla vybuchuje mezi 1-3dny coz by nebylo turisticky az tak zajimave :-) dalsi prochazka je taky zajimava - ruzne kratery s bublajicim bahnem, jezirkama s ruznymi poradne chemickymi barvami pres nejznamejsi champagne pool. K tomu to super pocasko, jsme hodne turisticky saturovany :-) Pokracujeme smer Taupo, ktere lezi u nejvetsiho jezera na NZ. Okolo jsou dalsi atrakce - mensi vodopad a dalsi geotermalni oblast moon crater, ktera dle obrazku nevypada spatne ale tak dobra jako rano uz ne tak dalsi vstup neplatime a radsi pokracujeme dal po ceste kolem jezera kde si davame super osvezujici koupel - preci jen jsme jeste trosku stahany ze vcerejsiho priletu a toho maximalniho 12hodinovyho posunu. Voda je teploucka a hlavne naprosto pruzracna. Pokracujeme do Turangi odkud zitra vyrazime na jediny turisticky pocin na severnim ostrovu - Tongario Crossing, aneb trek pres Mordor z pana prstenu. Jeste davame malou vychazku podel reky ale to je jen opravdu na protazeni, nic svetoborneho. Jinak Zeland je fakt pustej, takovej prijemnej zapadakov

D182 - Cesta do Aucklandu

Rano pocasi rozhodlo (stale hnus mlha od more) ze znovu na Viktoria Peak nepujdeme a vyrazime na nahradni program - do chramu 10 000 Buddhu. Alespon poprve zkusime metro a primestsky vlak. Super vychytany je automat na vydej jizdenek. Na dyspleji je mapa metra a staci zmacknout jmeno stanice kam mame namireno a listek je na svete. Ivan v itinerari popisoval ze chram se nachazi v dedince, coz je ve skutecnosti jen par domecku obestavenych lesem 30patrovych bytovek. I tak se nam templik v kopcich opodal dari najit a cestou obklopenou pozlacenymi soskami stoupame do kopce. Poprve tu citime i tepl, jak sme se dostali z te mlhy. Chram je super a navic tu probiha i nejaky ceremonial - Cinani vsude pali vonne tycinky. Vlastni chram trosku novostavba ale celkove dobra vyjizdka. Pod kpcem jeste bufacek za polovic co vcerejsi vyborna vecere ale kvalita uz trosku horsi. Vracime se zpet a jako posledni atrakci jdeme na chodnik slavy s tim ze jeste pak nekde pozevlujeme na lavicce a budeme koukat pres vodu na mrakodrapy - ty ale nejsou vubec videt, takze viditelnost je za ty tri dny co jsme tady vubec nejhorsi - rikame si jak sme si vubec mohli prvni den stezovat kdyz vlastne bylo super pocasi :-) na chodniku slavy poznavame jen jackie chana a bruce leeho. Za chvili uz vyrazime smer letiste. Dalsi zprava uz z Noveho Zelandu :-)

D181 - Macao

Rano vstavame relativne brzo, protoze chceme stihnout trajekt do Macaa uz na 8 hodinu. Pocasi je pekne mlzne, vyrazne horsi nez vcera. Ze vcerejska proslou cestou mirime do pristaviste, nakonec docela zvolna, protoze se nam zda ze to nemuzeme stihnout. Odchyti nas ale bab uz s vytisklima listkama na 8 /asi nejaky last moment/ ze je nam da se slevou a dokonce nas odvadi az ke kontrole, tak nakonec jeste musime chvatat a nalod dobihame prakticky jako posledni. Katamaran to fakt zene, dle GPS i pres 70km/h. Ostruvky a pomalejsi lode se kolem nas jen mihaji. V telce bezi reklamy na casina. Za hodinku sme v Macau ale zjistujeme ze nejsme na terminalu primo v meste ale v nejakym zapadlym blizko letiste. Nasi situaci resime ze sedame do free busu smer casino Venetian /dle netu nejvetsi casino na svete/ doufajic ze to bude smerem centro, coz se bohuzel nepotvrzuje. Casino je opravdu monstrozni - kopie Benatek. Neskutecny kolos plny kyce, tisicu automatu, pokerovych stolu. Na to ze je radno je tu uz i docela dost lidi. Navic je tu milion znackovych butyku, hotel a ve vnitr i docela podarene kopice celych namesti a benatskych kanalu - neco neuveritelneho. Ivan to ale komentuje ze je to strasny hnus :-). Premyslime jak se dostat do centra, ale nastesti casino vysila shuttle busy zadarmo i na druhy terminal trajektu /ten spravny/ tak se vezeme zase zadarmo :-) po ceste je jeste obr most. Od terminalu uz jedeme mhd /bere nastesti i hongkongsky dolary/ kolem dalsi rady silenych casin v podobe potaly, colosea atd. Centrum je plne cinskych turistu - zrejme je to pro ne snazeji dostupnejsi nez si sehnat povoleni do HK. V podstate je to tu vyrazne cinstejsi a kdyby tu nebylo par tech pamatek a portugalskych napisu ani by me neprislo ze tu portugalci 400 let vladli. Mistni specialitou jsou nejaky speky ci co, ale nechutna to zas nejak extra trsku jak chemicka masa z vlaku, kdyz sem rajzoval po zapadni cine. Obchazime pamatky. Ja si obcas fotim i cinanky delajici tradicni psi kusy pri foceni. Skoda jen ze je tu ta mlha a vyhledy jsou dost omezeny. Prochazime i starsi, docela zajimavou a zaslou zastavbu. Celkove to stalo za navstevu. Pri spatecni ceste nas ceka zase schon protoze sice mame listky na lod ktera odplouva az za pul hodky ale pohunci nas zenou na tu co uz ma akorat odplouvat. Pekne to hazi tak sleduju zda nekdo nenaplnuje pytlik, ale nejak to cinani tentokrat zvladaji. Zase sme na ne uplne spravnym trajektu a misto Kowloonu priplouvame do Hng Kongu tak jedeme jeste MHD parnikem pres vodu. Po ceste se chci konecne podivat na nejaky ty fejkovy hodinky co nam punjabci furt nabizeji. Cekam ze nejaky vytahne z kapsy ale odvadi nas do nejake pofiderni budovy, kde jedeme do 15patra a v nejeka vybydlene kancelari /za dvema zamklym dverma :-)/ vytahuje hromadu hodinek. Fakt hodne pekny, ale nic kupovat nechci tak je pan lehce zamracenej, ale v podstate ani moc neprudi. Na hotelu davame oraz a pak vyrazime na vecu....to be continued :-)

D180 - Hong Kong

Dneska jsme cely den prochazeli Hong Kong opravdu impozantni mesto plne mrakodrapu, luxusnich obchodu a indu prodavajici fejkove hodinky :-) Sice jsme uz pekne utaply ale jeste se ted chystame na nocni laserovou show nad mrakodrapy. Jedine pocasi nas trosku zlobi, je tu tak inverzne ze se vrcholky kopcu a 2nejvyssich mrakodrapu obcas ztraceji v mracich. No sme tu az do ctvrtk tak nam snad to super panorama z victory peaku alespon jednou vyjde. Zitra jedeme n vyletik do Macaa.