FreeFox

Nepál 2011 - Annapurna Trek

2011-11-03T09:37:00.003+01:00

Fotogalerie z prvního týdne putování okolo masivu Annapuren. Z Kathmandu frčíme šíleným busíkem směr Besi Sahar a dál až do Bhulbule. Večer stíháme dojít ještě kousek do Nadi (930m), kde přespáváme v prťavoučké lodgi. Dalších pět dní pozvolně stoupáme nejdřív přes rýžové pole a pěkný kaňon až do míst s krásnými výhledy na Annapurnu 2, 4 a 3. Aklimatizačně stoupáme i směr sedlo Kangla a kocháme se i himalájskou inverzí. Pozvolna se blížíme do Manangu, který působí oproti předchozím dnům hodně přeturistovaný.

Fotogalerie z druhého týdne začíná v Manangu, odkud většina lidí provádí "povinné" aklimatizační výlety ke gompě nad vesnicí a k ledovcovému jezeru. My pokračujeme na vyhlášený bočný výlet do Kansaru a dál k jezeru Tilicho. Možná jsme zde měli pobýt víc času, protože odtud jsou nejlepší vysokohorské pohledy z celého treku. Velká Bariéra, Gangapurna a další hory jsou skoro na dosah ruky. Pak nás čeká zásadní část celého treku - přechod sedla Thorung la (5 414m) a dál nekonečný sestup do Muktinahu. Zde většina turistů ukončuje trek a frčí dál busem, jeepem či letadlem. My pěkně poctivě scházíme dolů do Tatopani a nelitujeme - teda jen litujeme spousty mraků nad Dhauligiri.

Fotogalerie z třetího týdne začíná nekonečným výstupem z Tatopani do Ghorepani. Užíváme si pěkné výhledy z Poon Hillu ale mračna na téhle návětrné straně hor jsou tu pekelně brzo. Ono hustý mlžný rododendronový porost hovoří za vše :-) Znavení pochodem v pralese nakonec měníme plány a vypouštíme zacházku do BC a pozvolna sestupujeme do Gandruku a dál do civilizace. V Pokhary znovu vyrážíme na trek po rýžových polích nad jezerem a koukáme na východovku ze Sarangotu. Pokračujeme do průvodcem vychválené Gorkhy, ale nic moc tam není - teda za dobré vyditelnosti parádní výhledy na Manaslu. Pak už jen poslední odpočinkovější dny v Kathmandu a jeho okolí. Nepál opět nezklamal :-)

Zpet v Kathmandu

2011-10-28T16:55:00.002+02:00

Ve svabiku se nespi uplne nejlepe alespon nemusime mit budik abysme se vzbudili na vychodovku. Uz prvni pohledy ale nevypadaji moc nadejne - pod nami v udolich jsou mlzne mracna a zas je tak nejak oparno - zacina pomalu tady v nizine takove zimni pocasi. I tak stale doufame ze manaslak nad vsm bude cnit jak vcera, ale bohuzel - to co je videt nema cenu ani fotit - skoda skoda. Jinak je vsude jak po vymreni, dneskem vrcholi 5denni festival a vsichni si ocividne davji oraz, nastesti nejaky us do ktm jede, pry jeden jediny dneska - zabirame pekna mista u okynek a pak uz jen sledujeme jak se ten nas vehikl postupne plni - kdyz uz visi 5 lidi z dveri musim uznat ze pan vedle ma pravdu kdyz rika ze je to lehce dangerous - taky snama jede ten turista co snama vcera prijel a pod vousy si brumla neco ve stylu ze je gorkha turist trap :-) ale zase sme tm zazili spousta zajimavych zazitku i kdyz ne stopro pozitivnich. cesta je pomala, vesnicani furt nalizaji a vylizaji a pres ten narvanej autobus to jde blbe. Navic sjizdime do te inverzni oblacnosti, tak ani neni na co moc koukat. Po skoro 5h prijizdime do ktm ktere je neskutecne vylidnene, to jsem nezazil a dokonce nemusime ani vzit taxika jak uz trefime do thamelu - tady ocela problem s ubytkem vse plne kvuliva svatku ale nakonec to vyjde, pak uz tradcni obchuzky a hledani zahradky na predposledni letosni pivecko pekne na vzdousku i kdyz i tady se uz ochlazuje a je tu uz jen cca 20stupnu vecer

Sarangot a Gorkha

2011-10-27T16:35:00.003+02:00

Rano se tedy vstavat moc nechce, ale verime mistnim ze kdyz byla burina ze budou krasne druhy den hory videt, tak se premlouvame. Typos uz vartuje pred hotelem. Ridi ale jak zak autoskoly, tak snad dojedem na kopec ve zdravi - kupodivu na nej vede nekolika km asfaltka - je tu uz opravdu ruch, zda se ze kazdy turista v pokhare to chce videt. Taky se tu mota spousta pseudo guidu, pry bysme se mohli ztratit, ale odparkoviste vede zbyle metry na kopec jen jedna cesta. Navic vsude na hrebeni jsou domky s terasami a cajem tak ani neni nutny jit moc daleko - pohled je stejny. Vyhled je to paradni - je videt vse, ale preci jen blizsi pohledy z treku byly asi takove monumentalnejsi.
Po hodince koukani na kopce jdeme zpet a frcime na hotel, abysme zaplatili. Pak jeste prejezd na public busak, kde je notne zivo. Hory jsou videt odevsad a z mesta vypadaji nejak impozantneji nez pres udoli ze Sarangotu.
Bus jede hned a cesta docela odsejpa az tradicne po odboceni z hlavni silnice smer Gorkha nabirame kazdou chvili vesnicany kteri jedou jen kousek. Gorkha strasne vychvalovana v rough guide lezi pod hrebenem s paradnim vyhledem na manaslu, ktery i pres blizici sepoledne je krasne videt. Pruvodce v jedne veci nelhal - neni to vubec turisticka zastavka. Jede s nami jen jeden cestovatel a ani dalsi ve meste uz nepotkame. Hotelu je tu poskrovne a ten co vybirame - mustang primo na autobusaku splnuje swabikovitost na 110procent - ani nevim jestli jsem spal v necem horsim - souperi to s Haciendou v bolivii :-).
Nerozumne presne v poledne vyrazime po prudkym schodisti na hreben kde ma byt ten mistni kvost - pohadkovy hrad prvnich nepalskych kralu - na fotkach docela pekne, ale tak to tu vypadalo tak pred 30lety nez to obrostly stromy - stavbicka je stylu starych budov v kathmandskem udoli - ale jsou tu pouze dva domecky, jeden je z toho ale zajimava svatye venovana kali - takze kozicky bez hlav a vsude hodne krve.jo taky jsou vsude giga pavuciny a desitky obr pavouku, muze to tu hrde sutezit s okolim sydney. Jdeme po hrebeni dolu a hledame vyhlidku na zitrejsi vychodovku na manaslu ktera neni tak vysoko, dari se. Schazime dolu do centra a clovek by nejradsi z tehle kralovske diry zmizel ale ta zitrejsi vyhlidka na hory nas tu drzi tak vytrvame. pak hedame nejakou restauraci ale i t je dost slozite az v dle pruvodci v nejluxusnejsim hotelu - divna, zanedbana, oprejskana stavba - sme tu ocividne po tydnech prvni hosti - ale vari dobre - akorat v gorce nemaji gorkha beer ale je san miguel a navic gorkha pivovar neni v gorce ale nekde v chitwanu to jsou veci - pak uz do te nasi luxusni komurky - juan se tu nejspis trosku stiti a dva velky gekoni co nam tu lezu po strope mu taky nedodavaji :-)

Pokhara valley trecik podruhe

2011-10-26T14:32:00.002+02:00

Tak nas zatazene zavesy a pozdni vecerka v cca 8:30 :-) natoli zmohla ze jsme lehce zaspali, takze vychodovka uz byla v plnem proudu co jsme vykoukli z balkonku. ale bohuzel to nevypada na zadnou slavu. I tak bereme taxika, notne smlouvame, na odbocku k peace pagode a pak pul hodinu supime do kopce. Vsechno je ale v takovym oparu ze na foceni to moc neni - na pagode skoro ani noha mimo japoncika s neskutecnym kufrem foto vybaveni - ale ani on nefoti tak je to jasny. Tak to dneska bude spis o turistice. Jdeme cca po hrebeni, presne opacne co jsem sel loni v monzumovym obdobi, kdy snad ale bylo lepe. Neskutecny jsou ale zapdly vesnicky kde na na nas koukaji jak na prvni turisty kteri sem zabloudili a to je preturistovana pokhara coby dup. Sice jsem uz tuhle oblast prochazel ale i tak se musime ptat furt na cestu protoze ten propletenec cesticek mezi policky je docela oriskem. Nakonec stejne na zasadnim rozcesti zahneme spatne a kracime na uplne jiny hreben. alespon si tedy projdeme neco jineho :-)) nakonec klesneme az k rece, kterou musime brodit, ale pohodicka. Mezitim se zatahuje a na kopcich bouri tak stopujeme busik a za 4kc dojizdme do pokhary. Boure krasne vycistila oblohu, tak se himalaje postupne zacinaji krasne ukazovat - teda jen jejich vrcholky, coz je tedy docela provokace, kdyz uz sme zpatky ve meste a vyhledovy bod daleko. Tak alespon sledujeem zapadovku ze strechy. Az pozde me napadlo na moznost dobehnout k jezeru, pujcit lodku a odplout nekam kde uz je vyhled. No snad zitra bude reparat, zajednali sme si odvoz v 5 rano na kopec sarangot 800vyskovych nad pokharou odkud jsou neskutecne vyhledy, tak snad pocasi zitra vyjde

Pokhara

2011-10-25T13:39:00.002+02:00

Na silnici probiha o nas boj mezi taxikari a busikem, tak jde cesta docela k zemi - nakonec jedeme taxikem za 800R (200Kc) za 45km po mrzke silnici do Pokhary. Pul cesty zdolavame obrovsky kopec a pul ho zase sjizdime, no proste nepal. Taxikar nas samozrejem odvazi do draheho hotelu ale p ozjisteni cen bereme krosny a ubytovavem se v peknem za hubicku. Uzivame pohodu Pokhary, levny jidlo, piti...akorat ze me jedno pivko skoro sklada - nejak sem vysel z kondice...poslednich par dni uz jen tkaovy pohodovjejsi cestovatelsky program..v nedeli dom

Annapurna Trek

2011-10-25T11:29:00.000+02:00

Trek 15

Vychodovka nakonec neni vubec spatna, ale Machupuchare je zrovna za mrakem coz nas stve. Realxujeme na tomhle super vyhledovem istecku ale pak uz nastava cas na sestup. Zase schodiste a nebohy duchodci. kolik tisic schodu uz mame za tyhle psoeldn idny sebu? :-0. vyhledy a cesta pres ryzova policka super i kdyz z celkova unava a teplo docela ubiji....Podel reky do Birethanti a pak psoeldnich 15min do Naia Pulu a mame to za sebou - bylo to super ale uz se tesime na zaslouzeny odpocinek i kdyz ne vecny :-)

Trek14

Po sejiti s poon hillu chvili odpocivame a rikame si ze mit vic casu tak tady v gorepani je fakt super misto na takovy rest day - no koukat z postele primo na daulighiri, kde jidne se me tohle postesti. Postupne ale balim fidlatka a mirime smer prusmyk Deurali, ktery ma taky cca 3200 jak poon hill - postupne mizime v mlznych mracich, ktere se tu postupne zase rozmnozili a v jungli - takhle strana smerem do niziny je tedy vyrazne nestabilnejsi nez ten sever z amonzomuvym stitem. Ta jungle porostla lisejniky mluvi za vse. Fascinuji me organizovane zajezdy ktere se tu taky objevili jak houby po desti - operatori nabizeji stredni a starsi generaci "jednoduche" 2-3denni treky ale v nejhorsim terenu co jsme tu zatim zazili - nekonecne schodiste nahoru a dolu, blato, kluzky tereny - vzpominame na severni pasaze v pohodovych udolickach....Kanon a jungle ale docela pekna. Cely den rozmyslime zda to prodlouzime o ten Bc nebo radsi to vezmeme pres Gandruk a do Pokhary. Klesame do kanonu a necekane zase vystup poschodisti nekolik set metru vyskovych nas dost rozsekal. Navic udoli do Bc je takovehle junglozni a je tu vic mraku nez ciste oblohy. V tadapani ja osudove rozcesti. Je tu zima a mlhavo, tak volime "pohodovejsi" cestu. jestli se to o nekolika set metrovym sestupu da rici. Do lodge nad Gandruk (2050m) prichazime docela tuhy, tak jsem radi jak sme se rozhodli, navic to tu vypada skvele a snad nas zitra bude cekat pekna vychodovka

PoonHill

Tak trosku premitam proc lidi vyrazi s celovkami na Poonhil uz mezi 4-5 hodinou ranni, kdyz to tam ma byt cca 45-60minut a 8tisicovky zacinaji mit nasviceny vrsky az po 6:15. Kazdopadne rano se po okoli prevaluji nad rododendrony mlzne mraky tak to na super vychodovku stejne nevypada. vylezam tedy na vyslap az v po 6 a proti me klesaji rozezlene davy ze jsou mraky a ze neni nic videt. Vubec je to misto kde jsem videl nejvic tursitu z celeho nepalu. Docela je nechapu, protoze tohle se musi za chvili roztrhat. Za chvili mam 300vyskovych za sebou a koukam ze u rozhledny se uz mota jen par desitek lidi, kteri postupne odchazi spolecne s mraky. Takze kdyz uz je videt paradni panorama Daulighiri a Annapurny 1 a A South tak uz sme tu jen 5. Jeden postarsi italsky fotograf se smeje ze ho guid taky chtel stahnout ale ze mu rekl ze tu bude dokud se mraky neroztrhaji, klidne i nekolik hodin a udelal dobre. Nad tou stadnosti a blbosti ale zasnu

Trek13
Dneska nas ceka dalsi pretezky. Sbihame poslednich 7km do tatopani, kde si davam steak breakfast a od mostu 1190m nas ceka celodenni stoupak - je trsku depresvini vylejzat vsecny metry co jsme vcera sesli. ze zacatku strasne vedro ale pak uz to jde - pekne vesnicky, malo turistu a po chvili i nadherne vyhledy na dauligiri. vystup je nekonecny. vcerejsk se projevuje a jsme trosku utahly. v 5 konecne dorazime do gorepani pasu 2900 kd je zmet lodgi, taky odtudje to uz kousek na slavny poon hill. Jsme ted ve velkem dilematu zda ech poslednich moznych dnu dame vic na pohodu nebo preci jen jeste zamakame a vyrazime smer annapurna bc - asi se rozhodneme az zitra podle kondice a nalady

Trek12
Rano naprosty azuro, tak vyrazime v 6:15 s tim ze pujdeme co to jde. Nejde skoro nikdo protoze tuhle pasaz skoro vsichni turisti projizdi v busu nebo jeepe, protoze jakoze vede po silnici. ruch je sporadicky, asi jedo vozidlo za 15minut tak to vubec nevadi a par pasazi je fakt super. zvlaste kanon na konci dne. chceme dojit az do tatopani, abysme vcerejsi ztraceny den dohnali, ale zacinajici sero nas prinuti skoncit nas maratonsk pochod - 37km za den sem s krosnou jeste nesel i kdyz prevaze z kopce. ubytovavame se v lodgi pro mistni a je t fakt videt - pan nas ubytovava v simple room, nazev nelze - zvlast nekolikacenimetrove skviry na vsechny strany mluvi za vse. pak tam jso ale lozirungy i na verande, ktere zaplnuji lide z pozde veceniho busiku.

Jomson
Tak uz sem chtel napsat ze Annapurna trek v rijnu je snad jediny misto na svete v horach kde je jen porad krasne, ale dnes rano je zamraceno, a na horach ocividne snezi. Pres reku mame 7tis Nilgri tak to je nazorny priklad.no skoda budeme tu cely den trcet - vsichni odjhizdeji busy do pokary ale nam se nejhak nechce to tu opustit a pockame do zitra, snad se vycasi, alespon si po 11dnech chozeni trosku oddachneme.
Hlavni je ze mame za sebou prusmyk, protoze se zda ze ted bude nejaky den nepruchodny.....
kolem obidku se vycasilo, teda jen nad udolim tak sme vyrazili na cca 3h prochazku do pekne tibetske vesnice kousek nad jomson, nasli sme tu nejaky zavodnovaci kanal tak sme podel nej trosku vyrazili do ho, zjsitit proc v nem nic netece, nakonec sme zjistili ze tam chybi udelat uz jen nejakou hraz...pak uz nas zahnalo lehci posnezeni. v noci jsou videt hvezdy tak nadeji zivime

Trek11
Vyhledovka fajn ale smouhy se nejak zhlukuji a zda se ze dns bude asi nejhorsi pocasko. Do muktinahu uz vede silnice, jestli se tak ty polnacce da rikat takze tady uz dost turistu konci, my jeste pokracujeme dal - to je jasny :-). Ceka nas klesani jeste kilacek do udoli kali gandaki, pry nejhlubsiho udoli na svete. Ladacka krajina okolo a paradni vesnicka Kagbeni pod nami. Oteviraji se pohledy na dalsi hory ale dnes bude asi fakt podmracene. Casem se zveda v udoli povestny vitr tak koncime asi po dvaceti km v jomsonu, takovym mestecku strediskovym a pockame na zitra na lepsi pocasku. uz tu nejsou jen jeepy ale i regulerni busiky. Davama si nakonec nekolik chodu a mame pocit ze jsme dnes ani nic nedelali, nejak sme si zvykli na naslaplejsi tempicko

Trek10
Takt u mame denD - prechod na druhou stranu. Stoupame do HC kde davame cajik. Nechapu proc enjaky lidi stavaji uz ve 3 a jdou to v kose a ve tme. My vyrazime pekne v 6 a za chvili uz je nad nulou. Nemam rukavice, tak si je delam sa fusek, bohuzel uz jednou pouzitych :-) Pak se vlacime prs moreny a pres sutaky, docela nekonecna cesta a konecne sme tu v Thorung La 5414m. Zevluejeme tu skoro hodinu, pijeme predrazeny caj - nejaky nadsenec tu ma totiz malou boudu - pekne misto v zivotu a pak nas ceka nekoencnych 1600 vyskovych dolu do muktinahu. Potkavame par silencu co to jdou navzdory pruvodci opacne a nezavidim jim tedy. Muktinah v pohode - k veceri po delsi dobe maso - yak steak a i nejaky everest beery na oslavu :-) nohy teda rozsekany slusne, par clenu vyssich rocniku se netvari po tom sestupu vubec v pohode, jo kolena to jsou potvory. Z Muktinahu je navic paradni Vyhled na Dhauligiri tak se uz tesime na vychodovku

Trek9
Rano stavame driv nez normalne uz v 6 chceme vyrazit abysme dali sedlo uz odtud. Juan je ale nejaky rozsekany je mu spatne, tak to vypada ze sotva dojdem do Thorung Phedi 4,5tis. Vyrazim tedy napred nechavam uz v totalne vyprazndenym BC krosnu a vracim se pro tu Juanovu. Ten se nakonec taky nejak doplizi. Menime plany. Juna ma nakazany odpocinek a ja se vyrazim podivat do High Campu. Jsem tam za hodinku, jo bez krosny se jde tedy paradne a jdu na vyhledovy kopecek nad nim 4950. Naprosto super vyhledy na vsechny strany - Annapurna 2+4+3, Gangapurna atd..., tak se alespon kocham...Nakonec jeste jdu dal a jdu si po morene do 5125metru odkud je uz videt prakticky az do prusmyku. Na to ze je dneska odpocinkovy den sem se zase lehce stahal. Vracim se do BC a juan uz je lepsi tak snad to zitra da :-)

Trek8
Rano nas ceka dalsi streka, chcem dojit az do thorung phedi pod zasadni prusmyk tohoto treku. Cesta zpet pres sutaky je nejaka pohodovejsi. Pak jdeme zkatkou pres Upper Kansar, chvili to vypada ze najit cestu bude trosku orisek ale drzime se stopy nejaky galusky a jdeme dobre na super ostroh nad udolim s paradnimi vyhledy na vsechny smery. Nejaky podnikavy holky tu maji stan a uvari nem nejaky dlabanec. To ze musime sejhit 300vyskovych dolu je jedina nevyhoda tehle zkratky. Utahany dochazime do Yak Kharky kde jsou nejaky bakery a pokracujeme dal, zjiostujeme ze dotahnout to do Thorung Pedi nedavame, jednak se vecerne zatahuje, pada zima, ale taky uz sme proste tuhy. Koncime v Ledaru 4200 a po chvili spadne par vlocek takze spravny rozhodnuti

Trek7
Rano paradne, jak jinak, tak frcime smer Tilicho. Horni cesta je zavrena tak jdeme spodni ktera je taky trosku dangerous, krosime prudke sutove svahy a ricni dno dveste metro pod nami nabizi uzasnou skluzavku. Konecne to mame za sebou a prichazime do Tilicho BC 4150, kde se ubytovavame a jeste vyrazime k jezeru. Je to klikaticemi do svahu ale paradni vyhledy naprosto motivuji. Sme jako na dosah Gangapurny, velke bariere i dalsimu hrebenu ktery spada do jezera. Konecne sme tu, poprve v 5tis. Bohuzel uz 15:30 je pozde jezero primo sousedi s ledovci toho 6tis hrebenu a ten ho uz ted skoro cely stiny. Pada taky pekna kosa, teplota se blizi nule tak frcime zpet. Alespon je paradni zapadovka na gangapurne. Do kempu prichazime docela rozsekany a ztuhly jako posledni turisti.

Trek6
Rano jsou nejaky mracna ale bud niz v udoli nebo vis, takze nam to ani nevadi. Jdeme do gompy nad emstem, kde prochazime obradem abysme meli stesti pri prechodu Thorung la. Nejdriv nam stary mnich da snurku kolem krku a pak i nejakou budhistickou knihu na hlavu. dostane donation a vsichni sme spokojeny. Pak vyrazime an druhou stranu udoli a davame dalsich 400vyskovych do druheho kopce na jezirkem s ledovce Gangapurny. Nakonec jeste davame trecik do vesnic Kansar 3700 odkud se vyrazi smer jezero Tilicho, docela narocny bocni vyletik. Je to tu dost opusteny ale hotylek nachazime v pohode. Potkavame i anglicany, kteri chteli taky na tu turu smer sedlo a rikali ze proto chodi s guidem protoze se vzdycky ztrati - no ztratili se i snim :-))

Trek5
Zase stavame brzo abysme koukli na vychodovku. V podstate nas den zacina po 5 kdy se zvolna budime a kolem 7 vecerni zalizame spat,aby sme se zregenerovali - zbytek na nohach. Poprve se delaji na obloze nejake smouhy a z nich mraky, tak jdeme jen tak aklimatizacne do kopce a zjistujeme ze v 4,2tis mrakz konci a my mame himalajskou inverzi - parada. Nakonec se vyskrabame az do 4,5tis a kochame se. Nas cil ale nedavame, dosla voda - necekali sme ze nad mraky bude takovy vedro a litr vody na osobu na nekolikahodinovou turu neni mnoho. Mraky se navic rozpusitli a je zase paradne. Davame obidek v nasem hotylku a pokracujeme do Manangu. Po ceste jeste jedna super vesnice s tibetskymi domky a peknou gompou. V Managu 3500 je prekvapive hodne turistu a hotylky obsazeny, tak se chytame az v takovym svabiku. Susim si rucnik bohuzel kousek od kominu tak me nasmradl spalenyma jacincema. Taky vecer mame pocit ze je v cimre vic smradu s jacincu nez kysliku.

Trek4:
Vyhled na hory mame primo z domku, ostatni turisti musi pekne do kopecka. Vychodovka ale neni uplne super kvuli postaveni hory. Vyrazime horni cestou kudy hcodi vetsinou jen nezavisli turisti, cestovkari radsi hcodi spodem, kde je to jednodusi. Prichazime do prvni vesnicky - po radne davce klikatic - a pri snidani cekame na zbytek. Ty mezitim zmenili plany a chteji rovnou do Manangu, tak se def.trhame, protoze chceme projit i nejake bocni vyletiky a trosk use tu akliamtozovat. Z vesnicky tedy stoupame k chortenu, uz pres 4tis a uzivame si paradni vyhledy. Pote pokracujeme do vesnicky Ngaval 3700 kde se usidlujeme a jdeme jeste zdolat jeden vyhledovy kopec 4,2tis..to uz sme trosku znaveny ale alespon vidime kudy vede akliamtizacni cesta do sedla a vybirame si spis hrebenovku nad ni, ktera se jevi zajiamvejsi

Trek3:
Z kopce ani moc nesestupujeme takze ta vrchni cesta byla vlastne dost v pohode a po case se kochame prvnimi poradnymi vyhledy na Annapurnu2, ktera nas bude oblazovat jeste nekolik dnu. Koncime v Upper Pisangu 3300 ktery je ale plny turistu a uz se nam nechce klesat dolu do spodni casti bez vyhledu, tak kazdy hledame jak muzeme kam se vejdeme. My s juanem dopadame nejlepe zzeli se nas mnichovi a spime v rozestavenem domecku u gompy, parada.

Trek2: Dnes to je prevazne o kanonu a skalach. Mijime par protejsich kteri se vracaji z manaslu treku, kazdopadne me prijde ze je tu strasne malo lidi oproti tomu co kazdej pise. Vecer je prvni krizovka chceme dojit jeste do dalsi vesnice ale spodni cesta je srzena tak stoupame poradnej krpal na uroven tater 2600 :-) tady je uz poprve vecer lehce ikosa. Sedime na strese hotelu a koukame jak se nad manaslu honi vecerni mrakz. Najednou se otevre oko bozi a z mraku trci nasvicena cela hora, parada

Trek1: start je v 850metrech nad morech takze kdyz vyjde slunicko je poradne peklo, trasa paradni, supoer ryzove terasy, zvlast na prvnim kopci v Bahahunde, stale jen kolem 1200m. Jdeme v podstate od rana do vecera aby sme si nasli lonely planet rozpis a meli vic casu ve vyskach. Sledujeme budovani silnice v protejsim svahu a je to vazne death road. Pri obede nechavam teplomer na slunicku a ukazuje 55stupnu, to je co rici, jak tu probiha rijen

Trek0: Totalne tuhy nas bus vysazuje na miste urceni a my jeste hodinku kracime do Nadi, kde se ubytovavame v lodgi pro 4 lidi, pani vari na ohnisti vedle, proste romantika

Kathmandu-Bulbule: Brzo rano frcime na busikoviste a nejspis prvnim busem vyrazime smer Bhulbule coz je vesnicka par km za Besi Saharem odkud se vyrazelo kdysy. Cesta paradni , vyhledy na manaslu ale sem jak skrcenec a ani mistni vedle me nesedi moc radi, prootze jim nechavam tak pulku sedadla, takze se u me vystrida za tech par hodin slusna radka lidi...

Potreti v Kathmandu

2011-10-08T16:05:00.002+02:00

Do Delhi tradicne zabaleneho do sediveho smogu vlhka priletame na cas a lehce spechame abysme byli prvni v tranzitu a mohli si vybirat na let do Kathmandu mista u okna na leve strane - bliz Himalajum. Dari se a jsme radi nejen za to okynko. Indicky urednicky siml pracuje tradicne pomalu a za chvili je za nami neskutecna fronta. Jinak sme v novem terminalu cislo 3 a ten je mnohem prijemejsi nez stary barak ktery me indie privitala poprve. Napechovany v letadle nizkonakladoveho bratricka Jet Lite mirime pres nedozirna policka k horam.
8smy jsou samo jak na potvoru dost pod mraky, ale par vrcholku co se nad ne tyci vidime. Kolem Kathmandu prelitame tradicni zelene kopce s ryzovimi policky. Tradicni dlouha fronta na viza lehce unavuje ale da se - hned prvni pohled na pasy odhaluji muj batuzek a i Gabca ho hned nachazi, pouze Juan je nejak bezradny. Snad se historie nebude opakovat. Strachame tam snad pul hodiny a furt nic, tak uz pomalu vzplnujeme formular na ztratu batohu, kdyz se nastesti objevuje - nejspis priletel az s jinym letadlem :-) no oddechli sme si. Tak jdem na taxiky - vim ze sme posledne usmlouvali 400R (100Kc) za jizdu do centra tak 800R od nahanecu nas nechavaji klidne. Nakonec se stejne i za tech 400R strhne pomalu bytka takze asi se da jit jeste nize :-)
Ubytovavame se v doporucenem hotelu Potalu, ale pak zjistujeme ze tu asi velky klid nebude, vedle je totiz diskarna. A zrovna ted kdyz pisu se tu skoro klepou zdi :-)
Vyrazime na klasickou prohlidku centra a uzivame si pohodoveho pocaska co tu panuje. jinak je to tu samy cech, tradicne. Zitra sme si dali kruteho budicka na 5:45 s casovym posunem vlastne 2:00 rano a zkusime odjet prvnim busem do Besi Saharu a trebas jeste neco i popojit......

Pres Milano smer Indie

2011-10-07T15:53:00.002+02:00

V praci tradicni predcestovni hektika ale nakonec se na letiste dostavam "uz" 55 minut pred odletem, stejne mame zpozdeni. Let nakonec super - za brenerem konci mracna fronty a muzeme se kochat krasnymi vyhledy na italske kopce pod zapadovkym sluncem. Pak jeste krasna jezera nad Milanem a zacatek italske placky. Po ceste tradicni CSA gambacek :-) V milanu nejake 2,5 hodky na prestup tak alespon prectu noviny a otestuju letistni pizzu.
S Jetem letim poprve ale je to v podstate takova obdoba Air Indie. Veca dobra a pekne paliva a pak uz upadnuti do komatu, tak ani nechodim pro nasupy pivecka tiger :-)

Himaláje 2011

2011-09-12T13:25:00.002+02:00

Pomalu se už začínám těšit na horskou vápravu startující 7.října. Cílem je znovu Nepál, tentokrát oblast Annapurny - takže nic objevitelského, ale o nouzy na krásné výhledy se rozhodně neobávám :-)

Víkend v Norsku

2011-08-27T20:00:00.002+02:00

Fotogalerie z prodlouženého víkendu v jižním Norsku. Z nízko nákladového letiště Sanderfjord Torp vyrážíme už ve tmě najít první auto nocleh plácek. Ráno pokračujeme směr pohoří Haukelifjell. Tunely objíždíme po starých silničkách s pěknými výhledy. Dále míjíme řadu pěkných vodopádů a dřevěných kostelíků. Druhou noc spíme až u Sognefjordu. Další den nás čeká přejezd pohoří Jotunheimen. Počasí je mrzké takže na žádné túry po horách to není. Odpoledne se naštěstí vyčasuje, zrovna když přijíždíme ke krásnému Geirangerfjordu. Podvečer trávíme menším výšlapem nad Trolí stěnou. Třetí a poslední noc trávíme v lesíku pod stěnou a je to nejlepší noc na celé cestě. Zpátky frčíme údolím Romsdalen. Pak odbočujeme na "luxusní" zkratku z Lesji do Vagy vedoucí pár desítek kiláčků po šotolině. Po silnici 51 míříme na jih a objíždímě Jotunheimen po jeho západní straně. Je to parádní cesta a navíc nejlepší počasí i se sluníčkem, tak teprve vidíme jak je tu na babí léto nádherně když tu výjde počasí. Po tom co jsme již to nejzajímavější viděli je už zbývající cesta na letiště docela nudná. Byl to fajn výlet ale chtělo by to rozhodně víc času i na nějaké ty výšlapy

Saykogel (3 360m) a Marzelkamm (3 147m)

2011-08-20T13:59:00.002+02:00

Fotogalerie z podařeného víkendu v našich oblíbených Oetztálských Alpách. Z Ventu (1 890m) jsme vyrazili pohodlnou cestou k chalupě Martin Busch (2 500m) odkud jsme po ubytování vyšlápli na hřebínek Marzelkamm s parádními výhledy na Similaun a okolní ledovce. Druhý den nás čekala dlouhá túra do vedlejšího údolí přes horu Saykogel s úžasnými výhledy na nejvyšší vrcholky Oetztálských Alp. Počasí bylo až moc pěkný tak jsme umořený k autu došli až v 17 hodin.

Pitztal - Hohe Geige (3 393m) + Lechtal

2011-07-09T20:48:00.002+02:00

Fotogalerie z výletu do Pitztalu. Až po půlnoci dorážíme na parkoviště u Planferossu (1 605m) přímo u výstupový cesty na Hohe Geige. Brzo ráno, pěkně rozlámaný vyrážíme na výšlap. Klikaticí ve strání stoupáme k chajdě Chemnitzer (2 328m), kde se moc dlouho nezdržujeme a pokračujeme chvíli příjemnější cestou. Pak už nás čeká stoupací utrpení ve stěně až na malé předvrcholové plato s jezírkem. Odtud se už brodíme sněhem a pak stoupáme po rozlámaným hřebínku. Výhledy jsou opravdu fajn. Návrat je dlouhý a únavný, tak docházíme k autě trošku jak figurkyni :-). Trošku vyměkáváme a rozhodujeme se, že si zítra dáme volnější den. Přejíždíme do Lechtálských Alp a přemýšlíme, že budeme spát v průsmyku nad Imstem. ale nakonec se jedeme ubytovat do penzionku a trošku si užít luxusu sprchy a postele :-). V neděli se kocháme vápencovými horami a pak už pomalu frčíme zpět do Německa k zámku Hohenschwangau. Počasí se začíná kazit tak je pravý čas vyrazit na cestu zpět do Čech.

Podkarpatská Rus

2011-07-02T21:02:00.003+02:00

Fotogalerie z prodlouženého víkendu v bývalé nejvýchodnější výspě naší první republiky. Nějak se nepodařilo sehnat rozumné přímé jízdenky, tak nás na každé cestě čeká přestup na Slovensku. Předpověď na Ukrajinu je mizerná, tak se jen modlíme, aby nám celou dobu nepropršelo. Večer odjíždíme směr panelákový Prešov, kde nás to brzo ráno vysazuje za poprchávaní na ne moc sympatickém nádraží. Pak přes dědiny pokračujeme směr hranice. Čekáme hodinu než se konečně dostáváme na "východ". Maršůtkou pokračujeme do Mižhírije, kde se nám podaří za hubičku ubytovat takticky přímo na autobusáku. Je to naše základna pro krátké výlety po okolí. Je tu hned v okolí pár kopečků na které se dá vyškrábat. Najíst se v tomhle okresním městě je docela problém, ale koupit vodku lze naštěstí každých 10metrů. Vyrážíme ještě k Siněvirskému jezeru a taky do Koločavy, která je teda opravdu naprosto nekonečná vesnice na všechny strany. Na zpáteční cestě se zastavujeme ještě v Užhorodu a pak nás čeká ještě přestup v Michalovcích, kde je čas na pár slovenských piveček.

Kalifornie II.

2011-04-30T23:59:00.018+02:00

Fotogalerie. Opouštíme Nevadu a vracíme se zase zpátky do Kalifornie. Nejdříve nás čeká rozpálené Death Valley - člověk by čekal jen jízdu pod úrovní moře, ale silnice z minusových hodnot vystoupá na hřeben přes 1600metrů vysoký a pak zase dolů a takhle několikrát. Vidíme tu pobíhat i osamoceného kojota. Pak už nás čeká podhůří Sierry Nevady, které je malebné a pro nás Středoevropany asi nejvíc přijatelné k životu. Dál pokračujeme kolem nekonečných hájů pomerančů, kde akorát probíhá sklizeň - během pár desítek minut stoupání do kopce se najednou objevuje sníh a ještě víš závěje ze kterých vyčuhují obrovské sekvoje opravdu úchvatné stromy. Počasí se bohužel trošku kazí před největší kalifornskou třešničkou - Yosemity. I tak obrovské vodopády a kolmé stěny stojí zato i když je to národní park snad nejvíc přelidnění z celého našeho okruhu. Pak už frčíme směr pobřeží. Ještě se jdeme podívat na redwoody - nejvyšší stromy na světě. Prohlížíme si multikulturní San Francisko s notoricky známým Golden Gatem a přes pěkné pobřeží Grand Sur se vracíme zpátky do Los Angeles, kde se vykoupu v ledovém oceánu na Venice beach

Nevada

2011-04-30T23:58:00.003+02:00

Fotogalerie. Zase chvíli frčíme po dálnici směr Vegas, ale pak se ještě jedeme podívat do Valley of Fire a k přehradě Lake Mead. Už je dost pozdě tak musíme vynechat Hooverovo přehradu. Do Vegas přijíždíme už v podvečer. V noci procházíme hlavní bulvár a kocháme se neonovým kýčem. Opravdu to tu žije a motají se tu asi nejhezčí holky ze států. Uťapaný dorážíme na hotel až hodně po půlnoci. Ráno Vegas vypadá dost bez kouzla, je tu jen ten kýč. Skrze pouště míříme do Death Valley, už v Kalifornii

Utah

2011-04-30T23:57:00.004+02:00

Fotogalerie. Konečně jsme v Utahu, ve státu na který jsme se nejvíce těšili. Chvilku valíme po dálnici 70, ale jen co to jde sjíždíme na okresku. První městečko Cisco, je jen město duchů. Poté už jedeme super kaňonem řeky Colorado a dál kolem Castle Valley, což jsou takové menší monumenty. Přijíždíme do města Moab, což je neskutečné východisko do národních parků okolo. Je tu neskutečně hotelů, ale všude mají obsazeno, kvuliva sjezdu jeepařů z celých USA. Nakonec přeci jen něco nacházíme. Ráno vyrážíme do Arches, který je proslavený skalními oblouky. Jen zde najezdíme víc jak 100km, je to tu prostě všechno obrovský. Na odpoledne si ještě zajíždíme do Canyonlands, kde už ale na sobě začínáme pociťovat překaňonování. Druhý den pokračujeme přes Capitol Reef do dalšího z vrcholů cesty - do Bryce Canyonu. Další den vyrážíme do Zionu, který je ve skutečnosti daleko úžasnější než na fotkách. Pak už bye bye Utah.

Colorado

2011-04-30T23:56:00.001+02:00

Fotogalerie. Ráno se ještě motáme ve vyprahlém Utahu, ale pak už je i bez cedule jasný, že jsme někde "jinde". Začínají pole a je to tu celé najednou takové bohatší. První zastávku máme v Mesa Verde, což jsou parádní indiánská puebla pod obrovskými skalními převisy. Pak nás čeká přejezd hor a hlavně třítisícového průsmyku, tak se lehce modlíme, aby nebyl pod sněhem. sněhu je nakonec docela dost, ale je naštěstí poctivě vyhrnutý :-). Hory okolo ale vůbec nevypadají na nějaké čtyřtisícovky, ale spíš nějaké dvoječky v Rakousku. V podvečer se kolem silnice motají Mule deeři a vidíme i nějakého opuštěného bizona. Ráno nás čeká návštěva impozantního Black Canyonu. Poslední zastávkou je Colorado National Monument, dalšího z mnoha pěkných kaňonů. Pak už pomalu opouštíme Colorado a míříme do národními parky přeplněného Utahu.

Arizona

2011-04-30T23:55:00.003+02:00

Fotogalerie. Najíždíme na mýtickou Route66 a stoupáme osamoceni do hor. Míjíme zlatokopecká místa, opuštěné barabizny, westernová městečka. Směřujeme dlouhé kilometry ke Grand Canyonu. Auto necháváme na gigantickém parkovišti a pak nás čeká jízda místními shuttly busy po vyhlídkách. Trasa linek je dost dementní objíždíme i nějaké kempy a jiné blbosti, takže zbytečná ztráta času. Kaňon je ale opravdu úchvatný, tak je škoda že není čas to tu víc prochodit. Už za tmy dojíždíme do Tuba city a jsme rádi že vůbec nacházíme nějaké ubytování. Dál pokračujeme přes indiánské rezervace na stolových horách - všude jsou značky upozorňující na zákaz pití za volantem :-). Navštěvujeme další super kaňon - de Chelly. V podvečer přijíždíme před další známé kulisy - Monument Valley. Je tu dost nevkusný obrovský hotel shlížející na monumenty. Večer dojíždíme už do Utahu a před západem slunce se kocháme neuvěřitelnými meandry Gossenecks.

Kalifornie I.

2011-04-30T23:54:00.000+02:00

Fotogalerie . Z Francouzské Polynésie přilítám do megapole Los Angeles jsou to trošku nervy než projdu přes celníky, protože shodou náhod nemám opsanou adresu hotelu na první noc. Jelikož rodiče přiletí až za 12 hodin, vyrážím sám mhd plném sociálních černochů do centra města. město je nezkutečně rozlezlé, ale městsky vypadá v podstatě jen downtown s pár mrakodrapy. Je to tu samý mexikánec a některé uličky vypadají jak někde v Mexico city. Procházím čínskou čtvrť, frčím metrem do Hollywoodu, kde má hvězdu snad každý, ale i tak Arnolda nacházím :-).

Celkově to tu docela procházím. Pak už noční čekání. Nakonec se setkáváme, půjčujeme auto a ještě přes noc frčíme pár desítek km za město. Hned ráno nás čeká první park - Joshua Tree, který je perfektní - kombinace pustiny, pěkných ohlazených skal a samozřejmě Joshuů. Dál jedeme pustinou přes Navajskou poušť se solnými pláněmi ne nepodobných salaru v Uyuni. Večer dojíždíme už do Arizony...

Cesta 2010/11 - AUSTRÁLIE, OCEÁNIE a SEVERNÍ AMERIKA (Den 178-255)

2011-04-30T23:53:00.000+02:00

Část dvacátá-pátá: Hong Kong a Macao
První zastávkou na cestě kolem světa byl mrakodrapový Hong Kong a kasínové Macao. Počasí v půlce února nebylo moc vlídné - až nečekaná zima a mlhy. Každopádně i tahle zastávka stála za to

Část dvacátá-šestá a sedmá: Nový Zéland (Sever a Jih)
Startujeme téměř jako většina na Severním ostrově a přes sopečné úkazy v okolí rotury a Tongaria se přesouváme na jih, kde nás hlavně uchvacuje překrásný Fiorland s milford Soundem a let vrtulníkem nad místníma velikánama

Část dvacátá-osmá: Fiji
Po krátké zastávce v Modrých horách u Sydney letíme na první zewlovací část a to na melanézskou Fiji. Pozdrav bula se nás tu drží až do konce. Užíváme si honeymoon na ostrůvku malolo odkud vyrážíme na plavby v kajaku
Část dvacátá-devátá: Cook Islands (Rarotonga)

Další koupací štací je pěkný ostrůvek Rarotonga s pěkným vnitrozemím už v Polynésii

Část třicátá: Austrálie

Vracíme se zpět do Austrálie kde mimo národních parků v okolí Sydney navštěvujeme ještě relativně vidláckou Canberru, kde se alespoň prohánějí klokani

Část třicátá-první: Francouzská Polynésie (Tahiti a Moorea)

Bohužel už sám pokračuji na Tahiti, které se mě zas až tak super nezdá, ale vedlejší - lodí dostupný ostrov Moorea je parádní. Krásné vnitrozemí plus fotogenické pohledy na plážičky nemají chybu

Cesta 2010/11 - JIŽNÍ AMERIKA (Den 113-177)

2011-04-30T23:39:00.002+02:00

Část sedmnáctá: Přes Qatar do Ohňové země
Cestu do Jižní Ameriky jsem začal "menší" zajížďkou do Qataru s krátkou prohlídkou. Pak už jsem si mohl užívat pralesy, hory a super proměnlivé počasí Ohňové Země. Přes Magellanův průliv jsem přeplul do Jižní Patagonie a navštívil i pěknou kolonii tučňáků

Část osmnáctá: Jižní Patagonie
V jižní Patagonie jsem prošel tři nejznámější místa - Torres del Paine (výrazně na kratší dobu než jsem původně počítal), Perito Moreno (úžasný ledovec) a okolí hory Fitz Roy, kde panovalo opravdu krásné počasí a turistika se tak stala opravdu příjemnou.

Část devatenáctá: Severní Patagonie (jezerní oblast)
V Jezerní oblasti jsem se mohl kochat krásnými sopkami s bělostnou pokrývkou, pěknými jezery a lesy pravěkými Araukariemi. Nejhezčí tu byl však denní výšlap v okolí sopky Lanín, kde jsem nepotkal ani nohu. V argentýnským Bariloche jsem netradičně oslavil vánoce v židovské společnosti
Část dvacátá: Jižní Brazílie
Trošku jsem musel improvizovat a změnit itinerář, takže Silvestra jsem nakonec slavil už v Brazílii. Oslava byla opravdu velkolepá. Navštívil jsem tu i krásná místečka v Serra Gaucha a nakonec znovu i vodopády Iguazů, z druhé strany než před 5 lety. Bohužel flaška s nařízlým hrdlem mě utopila foťák v baťohu. Naštěstí alespoň karta přežila.
Část dvacátá-první: Paraguay a Severní Argentýna
Z Brazílie jsem pokračoval do pašeráckého Paraguaye, kde jsem strávil nějaký čas v dopravně divokým Asuniconu. Platí o něm to co o celém Paraguayi - není tu žádná velká atrakce ale má to tu atmosféru. Stavil jsem se ještě v Corrientesu u obr řeky Paraná a pak se vydal na dlouhou cestu přes Chaco do severní Argentýny. Odtud už s Lukášem pokračujeme směr bolívijská hranice
Část dvacátá-druhá: Bolívie volcanos tour
Po třetí jsem v Bolívii v jedné z nejzajímavějších zemí vůbec. Absolvujeme zde 6denní jeepovou výpravu po salarech, lagunách ale hlavně s výstupem na tři vulkány: Tunupa, Uturuncu (6 025m) /poprvé v 6tis/ a Licancabur (5 935m)

Část dvacátá-třetí: Atacamou do Santiága
Po oslavě v San Pedru míříme Atacamou do hornického Copiapa pozeptat se na výstup na Ojos, ale nakonec se rozhoduju tam nelozit, nejdřív by to chtělo trošku pohubnout a nabrat kondičku. Ty kopce v Bolce byli asi zatím maximum. Dávám si tedy radši odpočinek u moře v La Sereně a pak vyrážím směr Santiágo
Část dvacátá-čtvrtá: Přes Andy do Buenos Aires

Přes Andy přijíždím do vinařského města Mendoza, ktere není zas až tak zajímavé a nebýt výprav na Aconcaguu tak tam asi moc turistů nezavítá. Odtud jsem už vyrazil směr Buenos Aires, odkud jsem si udělal i jednodenní výlet do Urugvaye přes Rio la Plata

Cesta 2010/11 - STŘEDNÍ AMERIKA (Den 90-112)

2011-04-30T22:19:00.001+02:00

Část třináctá: Mexikem podél oceánu do Guatemaly
Z Mexico City jsme vyrazili na "povinnou" návštěvu Teotihuacanu a pak na jih do Acapulca. Dál jsme pokračovali podél tichomořského pobřeží až do nejjižnějšího mexického města - Tapuchly
Část čtrnáctá: Guatemala
V guatemale jsme ztrávili několik pěkných dní u jezera Atitlán. Pak se přesunuli do skanzenové antiguy a odtud podnikli výlet na sopku Pacayu. Nakonec nás čekala krásná prohlídka ruin maýského města Tikal
Část patnáctá: Belize a Yucatán
Na Belize jsme bohužel neměli moc času, tak jsme podnikli pouze výlet na ostrov Cay Caulker s nepřekonatelným šnorchlováním. Odtud jsme vyrazili do Tulumu za odpočinkem na bílých karibských plážích.

Část šestnáctá: Východní Mexiko
Podívali jsme se do krásných ruin Palenque a prohlídli si krásné chiapské vodopády. Kvůli blokacím silnice zapatisty jsme museli vymyslet náhradní program a zpět se vraceli přes Villahermosu s olmeckýma hlavami, oblast Tuxlas, Veracruz a koloniální Pueblu

Cesta 2010/11 - AFRIKA (Den 60-89)

2011-04-30T22:00:00.006+02:00

Část devátá: Keňa

Po krátké prohlídce Nairobi jsme vyrazili na 4denní trek na Mount Kenyu s výstupem na Point Lenana (4 985m). Poté jsme absolvovali dvě pěkná safari v NP Lake Nakuru a Masai Maře

Část desátá: Uganda

Cestování po Ugandě byl jeden z hlavních cílů výpravy. Bohužel z časových důvodů jsme byli převážně jen na jihu země. Navštívili jsme nížinný prales na hranicích s Congem. Krásný kanál Kazinga plný hrochů a hlavně malebný sopečný kraj v oblasti trojmezí s výstupem na sopku Sabinyo (3 634m)

Část jedenáctá: Tanzánie

V Tanzánii byl naším jediným větším počinem výstup na nejvyší horu Afriky - Kilimanjaro. Přesně na východ slunce se nám podařilo vystoupit na Uhuru Peak (5 895m)

Část dvanáctá: Zanzibar

Na zasloužený odpočinek jsem vyrazil na týden na ostrov koření Zanzibar a trošku prohřál stuhlé kosti :-)

Cesta 2010/11 - ASIE (Den 1-59)

2011-04-30T11:00:00.004+02:00

Část první: Z Indie pod Nanga Parbat
Po krátké neávštěvě Delhi a Zlatého chrámu v Amritsaru přejíždíme hranice do Pákistánu. Prohlížíme si Lahore a Islamabad. Odtud pak dlouhý přejezd přes noc po Karakorám Highway do Chilasu. Z několika možností treků pod Nanga Parbat si vybíráme Diamyr trek, kde si člověk za ty tři dny opravdu šlápne :-)
Část druhá: Baltistán
Přes zapadákovité městečko Gilgit a úchvatný kaňon Rondu přijíždíme do podhorského Skardu s krásným okolím a zde si čekání na vyřízení permitu zpestřujeme výletem na Deosaiské pláně

Část třetí: Gondogoro trek
Po delší cestě jeepem ze Skardu do Askole nás už čekaly nádherné horské výhledy na dlouhém putování přes ledovec Baltoro až po druhou nejvyšší horu světa K2. Odtud jsme překonali věhlasné sedlo Gondogoro (5 625m) /což byl nejvyšší bod asijské výpravy/ a sestoupili do vesničky Hushe.
Část čtvrtá: Hunza Valley
Ze Skardu jsme se pozvolně přesouvali na úplný sever Pákistánu do Hunza Valley. Po pár příjemných dnech v Karimabadu jsme přepluli přes gigantické závalové jezero do Passu a pak už zamířili přes Khunejrab pass do Číny
Část pátá: Západní Čína
Na kilometry určitě nejdelší etapa přes celou Západní Čínu s přestávkami v Turpanu a Dunghuangu do Golmudu a odtud do Lhasy vlakem Tibetem ze severu na jih

Část šestá: Tibet
V Tibetu jsme si zase po dlouhé době uvědomili jaké je to žít v nesvobodné zemi a opravdu jim to nezávidíme. Díky svázanému a nalinkovanému programu místní cestovky jsme se tu moc volně pohybovat nemohli, ale i tak byla návštěva tohoto kraje zážitkem.
Část sedmá: Nepálské podhůří

Přes Kathmandů se vydáváme do Pokhary, kde nám monzůmové počasí halí mraky Annapurny tak se vydáváme jen na krátký výlet himalájským podhůřím.

Část osmá: Indie (Uttarpradesh a Rajastan)
Útrpné monzůmové počasí nás provázelo poslední dny v Indii, ale i tak takhle poslední zastávka stála zato

D255 - Konec cesty kolem světa

2011-04-29T20:11:00.001+02:00

Po dlouhé návratové anabázi zakončené nočním vlakem Vídeň - Praha a následným čekáním na první metro a první autobus do Jičína. V 8:20 konečně přicházím domů a můžu říci, že vysněná cesta je definitivně zamnou...uteklo to....

D247 - Yosemity

2011-04-22T04:31:00.002+02:00

Po delsi dobe dalsi zprava z USA :-). Uz jsme zpatky v Kalifornii a dneska jsme prochazeli majestatni Yosemitske udoli s paradnimi vodopady. Vcera jsme obdivovali giganticke sekvoje. Kazdopadne na Sierru Nevadu je jeste brzo a vsude v prilehlych parcich je spousta snehu a navic uzavrene silnice pres hory ktere nam trosku zmenili plany, takze uz to pomalu smerujeme na San Francisko a dolu na Los Angeles a zpatky dom

D241 - Black Canyon a Colorado Monument

2011-04-16T05:13:00.002+02:00

Musim rici ze zapad USA me fakt nadchnul, coz bych po 8 mesicich cestovani snad ani necekal :-). V Arizone jsme jeste navstivili indianskou rezervaci Hopi, kde je to tak trosku skladkovite a nadherny Canyon Chelly. Castecne jsme byli i v uzemi Apachu, ale Vinetou neviden :-). Pres udoli Monumentu, jsme prejeli na skok do Utahu, kde jsou unikatni meandry reky San Juan (husi krky). Vcera nas cekalo Colorado, nejen hory ale i pamatky na pueblove indiany - hlavne v Mesa Verde. Prejezd hor byl taky super. Trosku jsme se bali jestli tam jeste nebude snih - protoze sedlo ma cca 3300metru - ale v poho. I kdyz se teploty uz trosku lisily od Kalifornie kde bylo az 90F a tam 30F. Dneska nas cekal drsny Black Canyon a Colorado monument. A hlavne prejezd zpet do utahu a paradni vyhlidkova silnice podel Colorada. V Utahu jeste pobudeme cca 2-3 dny. Jinak zem je to fakt obrovska, takze kazdy den jedeme kolem 400km a kolikrat se krajina zmeni za den od polopouste do hor a pak zase na policka. Uzasna je hranice mezi coloradem arizonou a utahem nalinkovana primkou takze bych necekal ze se to fakt za hranici tak zmeni. Myslim ze se ze me stane znalec fast foodovych retezcu kterych je tu bezpocet, ale to asi k americe taky patri...pocasi je super stale modra obloha, takze pulka dubna opravdu idealni na zapad

D238 - Grand Canyon

2011-04-13T06:21:00.003+02:00

Po delsi dobe zase na netu :-) Moorea byla super - kolo i trecik se vydaril. Zato odlet byl zas plny nervu i prilet do USA ale nakonec vse dobre dopadlo i sraz s nasima na letisti. Je fakt ze spich v Los Angeles byl zatim nas nejvzdalenejsi sraz. Jinak jsme vcera navstivili NP Joshua Tree coz bylo naprosto fotegenicky misto se super atmosferou a minimem lidi. Dneska impozatni Grand Canyon a jizda po route66. Zitra dalsi skvost Monument Valley takze si tu prirodu uzivame za krasneho pocasi na plne pecky. Akorat se silenym tempem blizi denK tzn. konec cesty :-(

D232 - Moorea

2011-04-07T04:09:00.002+02:00

Dnes sem opustil Tahiti - coz neni nic moc, proste vychodisko na jine ostrovy - a takova to je vysnena destinace pro mnoho lidi - plaze nic extra - objevil jsem jen dve pekne a to jsem videl pulku pobrezi, vnitroze,i pekne ale pesky nedostupne a ve vetsine pripadu povinny guid, nqbic sileny dopravni provoz proste nic moc
To Moorea je uplne jiny kafe - nadherne vnitrozemi, dokola jen 60km tak zitra vyrazim na kolo a pokusim se to i v tomhle vedru objet - pekne plaze, pohoda - proste o necem jinym

D228 - Rangitoto a Motutapo Islands

2011-04-03T07:42:00.002+02:00

Noc byla kupodivu klidna - klapky na oci tradicne udelali dobrou praci :-) predpoved nelhala a je fakt rano docela pekne. Po sedme se jdu podivat do jidelny, protoze jsem mezitim zapomel, zda tu byla snidane fee - bohuzel neni ale alespon si, uplne nahodou vsimnu, ze se na zelandu tuhle noc menil cas a je o hodinu min, takze na trajekt na Rangito mam jeste spoustu casu. Nakonec tedy vyrazim na Mt. Eden na vychodovku ale oproti zapadu je ponekud slabsi. ale alespon poradne vidim dnesni cil - sopku Rangitoto, coz je relativne mladoucka sopka Jeste razim do Meka na Kiwi breakfast - to myslim u nas urcite neni apak uz na trajekt. Na to kolik stoji jsme na miste urceni docela blizko. Plavba je ale docela pekna - je videt cele panorama downtownu, ale po pravde - po nekolika dnech v sydney je auckland jeste venkovstejsi nez predtim. Na ostrove je spoustu trekovych cest ale vetsina lidi se stejne zene na summit route. Puvodne sem premyslel ze pujdu trosku jinak ale nakonec taky supim na summit, preci jen je azuro a kdovi jak bude odpolko. Vyhled je krasny, takze sem udelal dobre ze jsem sem dnes razil. Vydavam se jeste na druhy ostrov, ktery tu byl daleko drive ale ted je travnaty protoze stromy pry byli vyhubeny tim vybuchem. no kdovi jak se na tom podileli zemedelci na te 700let trvajici destrukci lesika. Pochod je to docela dlouhy ale obcasne pohledy na prirodu pokousejici se uchytiti na lave je pekny. akorat je odliv tak se zda jako kdyby to nebyli ani dva ostrovy. Druhy ostrov se me libi mozna jeste vic - jak je pekne travnaty a jsou z nej vyhledy na more. Tesne pred nejvyssi kotou se jde skrz obr ohradu s kravkami a ty kdyz me vidi tak se vsichni vydavaji mym smerem a vypadaji docela zdivocele a kruh pekne stahuji, tak udelam jeste pamatnou fotku 30krav tesne pred rozbehem mym smerem a pak uz prekonavam plot, jeste ze neni elektrickej, pryc. Kravky jsou nalepeny na plote a dost neprijemne me sleduji :-)) jelikoz me dochazi voda tak se musim vratit zpet i kdyz tady by se jeste pochodit dalo. Zpet vybiram Coastal Road a pekne nadavam, skoro hodinu jdu ve kroviscich a preskakuju sopecny kameny bez jedinyho vyhledu na coast. more je videt caz psoledni pulkilak pred pristavem, kde se uz shlukuji lidi. Trajekt jede presne v 15:45 a po ctvrty sem zpet ve meste kde dokupuju konecne vodu. Mezitim se stahly mraky a dest me zahnal na net, ale den rozhodne vysel.
Zitra uz presun na predposledni cast cesty kolem sveta - na Tahiti. Zas poletim pres datovou caru takze prieltim o den driv nez sem odstartoval :-)

D227 - Zpet do Aucklandu

2011-04-02T08:16:00.002+02:00

Tak uz jsem zpatky na Zelande, vse probehlo naprosto v pohode i tradicni kontrola cistoty pohorek. Zitra tu mam jeste jeden den volna kvuli zmene letenky, ale nasel sem pekny vyletik na blizky ostrov se sopkou tak se tam zitra vydam pokud bude stale pekne...

D225 - Sydney Fish market

2011-03-31T02:16:00.002+02:00

Rano je nepekne takze nejaka delsi vyprava pada. Chvili tedy jeste zevluju a pak zjistuju ze nechavat marmosku ve skrini v jidelne nebyl uplne dobry napad - pulka je pryc a toustiky vsechny. Nekdo si udelal dobrou pozdni vecu. Jediny co me napada kde jsem jeste nebyl je fish market jeden z nejvetsich na svete. Pro navstevniky tam toho ale moc k videni neni - jen par restauraci kde ceny nejsou uplne super. Takze jedinym zazitkem jsou pelikani kteri se tu potuluji a pokouseji se najit neco dobreho k snedku. Pocasi se nijak nelepsi tak vyrazim jen na obidek k cinanum do food courtu a pak promyslim jak zaonacit dalsi dny - hlavne ubytko na tahiti. Spolubydlici stale vysiluje kvuliva stenicim tak mame kontrolu posteli ale nic se nenachazi - budto tu nejsou nebo jsou fakt dobre zalezly :-)

I v podvecer je stale sedivo, takze zatim nejhorsi den v sydney, ale i tak vyrazim na obchuzku abych neschnil na cimre. Zkousim zajit na doporucovanou vyhlidku ale poradne si to neprectu tak jdu na uplne jiny konec avizovane ulice, alespon projdu ctvrt Darlinghurst, kde to docela zije a pak se jeste motam u pekne nasvicene katedraly a v centru. Vecer to tu ma fakt atmo. Zitra snad bude pekne a jeste udelam nejaky trecik...

D224 - NP Royal

2011-03-30T10:34:00.002+02:00

Probouzim se ve standartni cas, tzn. v 7 rano...to je divny ze se me to stale drzi kdyz posledni dobou dost casto menim casovy pasma. Vyrazim na primestsky vlak a jedu na konecnou do Cronully odkud vyjizdi trajekt do Bundeeny, posledni zastavne oblasti u narodniho parku Royal. Bohuzel jezdi jen jednou za hodinu a pred 20 minutama ujel takze cekam na molu a lehce se pripravuju na slunecni vyhen co me dnes ceka. Navic vyrazne oproti infu z LP podrazil tak si rikam ze za tech necelych 20minut platby je skoro 6AUDaku dost vydridusskych.

V Bundeene se snazim jit co nejbliz k pobrezi a hledam vstup do parku. Pro sicher se ptam chlapika a ten me odvazi vic jak kilacek za mesto k brane. Aniz si to uvedomuju zacina den kdy australani ukazuji ze jsou fakt dost ochotny. V cem LP nelhal je to ze je park malo navstevovany natoz mimo vikend - potkavam jen dva turisty na prvni casti cesty. Bush je takova kroviskova a kupodivu bez pavouku ale vyhlidky na ocean sou paradani. Navic sou po ceste i naprosto osamocene plaze. Trosku to tu vypada jak zatopeny cesky raj - protoze utesy jsou z piskovce. Nemam mapicku jen takovy nic moc nacrtek v LP tak sem zvedavej jak to dnes zvladnu protoze vlakove zastavky jsou od pobrezi pekelne vzdaleny a vracet se me po projiti par kilaku uz nechce...Konecne prichazim na vyhlasenou plaz Wattamolla, kde uz par lidi je, protoze sem vede silnice a je tu giga parking i kdyz ted hodne poloprazdny. Taky je tu mapa - nastesti, tak si ji radsi fotim a rozhoduji se pokracovat dal po pobrezni ceste i kdyz voda zacina povazlive ubivat a pari pekelne - je to normalni aby na podzim bylo 30 ci vic na slunicku....Jen co opustim peknou Wattamollu lidi zas zmizi a cesta vede nahoru a dolu. Pekne jsou male ricky pres cestu v piskovcovych korytech. Zas az tak sem od tohoto parku necekal ale je fakt peknej. Fotim i nejakyho obrovskyho lednacka ci co to je - vubec mu nevadi ze mu cpu fotak pul metru k zobaku. Taky je tu spousta leguanu, jednoho malem zaslapnu a asi 2cm mravenci s peknyma kusadlama - na ty bych si nerad sednul :-). Zacinam byt z vedra pekne malatnej, tak se rozhoduju cestu, cca po 20km, ve 2/3 ukoncit u plaze Garie a skrz vnitrozemi se prodrat k vlaku. No melo by to byt jeste lan cesty tak se chystam na stop a hned prvni auto me zastavuje - surfar co se vraci do Bundeeny. Klidne by me odvezl az k trajektu ale uz se me na nej nechce pripadne cekat a hlavne ho platit tak se snim na krizovatce loucim a pokracuji dale - chvili rozmyslim kdyz kukam na dno prazdne lahve zda sem udelal dobre, ale akorat jede auto tak stopuju a zase zastavuje a bere me az k vlaku. docela sem si oddechl, byla to jeste pekna dalka. A itak sem pekne malatnej z toho vedra. Na hostelu se zbavuju baglu a jdu si koupit do colesu 3litry juice coz je tu v podstate nejlevnejsi piti. pak jeste vychazim pofotit zapadovku ale sem docela stahanej tak sem zvedavej jak budu zitra cilej na dalsi planovany dlouhy vejslap

D223 - Parramata

2011-03-29T03:34:00.002+02:00

Dneska je loucici den - Lucka frci smer jarni Cechy. Leti ji to az odpoledne a shuttle na letiste ma az na 16:30 tak mame jeste docela dost casu neco podniknout. Nakonec se rozhodneme pro plavbu do Parramat, kde maji byt nejake nejstarsi stavby v Australii. Do pristavu jdeme zase trosku jinudy - pres Hide park a kolem klasickeho pamatniku obetem valek - Vubec Australani a Novozelandani bojovali snad ve vsech konfliktech 20. stoleti. Samozrejme ze neni uplne jasna obloha kdyz se chystame na lodicku. Navic nam to o minutu ujizdi a my musime cekat hodinu na dalsi lod :-( to se nam tedy zrovna dnes moc nehodi. Konecne jedeme a kochame se vyhledy na rozsahly Sydney Harbour. Nazacatku reky Parramata kupodivu zastavujeme /plavba je tak o 20minut kratsi/ protoze je pry odliv a tudiz nizka voda a prestupujeme na bus. V Parramate je tedy tech par historickych budov dokola obklopene novostavbami - takze je to tak na max 1.hodinovou prohlidku. Jdeme ke guvernerskemu palaci coz je takovy normalni lepsi domek ale k te uplne nejstarsi stavbe uz nejdeme /venkovsky dum/ a na zpet uz jedeme radsi vlakem. Pak uz jen posledni pripravy na odlet a rozlucka.
Ja odpoledne vyrazim jeste na foto vypravu - takze se porad motam sem a tam kolem opery, mostu atd. Na smutek jeste kupuji lahev vinka v Mr. Liquer a prubezne utesuji zizen. Odpolko se opravdu vydarilo a predpoved na zitra je taky dobra tak snad NP Royal vyjde. Misto Lucky mam na pokoji nejakeho tamana strasne pokousanyho od stenic ktere ho pry pozlobili ve druhem kridle naseho hostelu. Na parana vsak nevypada jelikoz zalehava uz po devate, takze se snad taky v klidu vyspim

D222 - Sydeny a Bondi beach

2011-03-28T11:05:00.002+02:00

Dneska me nejak tizi cas tak jen ve strucnosti - rano to jeste vypadalo na pokracovani podzimu ale nastesti po desate se to roztrhalo a skoncili jsme na vyhlasene plazi bondi a taky jsem skocil mezi vlny, sice ne stylove, bez prkna, ale i tak stalo za to...taky jsme prosili druhy sydneysky pristav, botanickou zahradu coz je v podstate obr park ale je tam mimo vegetace i snad tisice netopyru povesenych jak hrusky na strome...je tu stale co delat, zitra jsem tu posledni den s Lucko vecer me po 45 dnech opousti a ceka me par dni samotareni. Asi dam nejaky vetsi vyslapy po okoli, ale uz se nikam ze sydney nebudu stehovat

D221 - Zpet do Sydney

2011-03-27T12:20:00.002+02:00

Rano se nam moc nechce z pelechu ale nic jinyho nam nezbyva kdyz chceme stihnout bus do Sydney uz v 8 rano. Sme tam lehce po pule a nastesti neni vyprodano. Je naprosty azuro a cesta zpet do "civilizace" pekne utika. O to vic stve kdyz tak 50km pred Sydney zacina hnusne a dojizdime za prehanek. Z busu vidime nejaky backpacker hotylek tak ho zkusime at bydlime v jiny ctvrti nez posledne. Jak vypadal nadejne z venku tak mistnost je extremne svabikovita, navic s nejakym podivinem ktery lezi na postely jak mrtvej. L se to samo moc nezamlouva tak de na recepci a nastesti vyfasovavame jiny o dost lepsi pokoj a pry uz nam tam nikoho nenacpe.

Zbytek dne probiha v kratkych vychazkach do cinske ctvrti s vybornym obidek a pak zase unikem na hotylek kdyz se spusti destik.

Na vecer se konecne lepsi a davame peknou prohlidku mesta ktere opravdu stoji zato - nejvic samo pristav a vyhledy na most a na operu. Nechapeme ze dira jako Canberra je hlavnim mestem. Vyrazime jeste na most a docela utapany se vracime. Predpoved na dalsi dny je nastesti o dost lepsi az 20-26 stupnu a slunicko, tak snad pochodim i nejake narodni parky po okoli

D220 - Mesto kde klokani a kakaduove davaji dobrou noc

2011-03-26T12:31:00.003+01:00

Rano jsme poteseni tim ze nas pres noc nasi spolonocleznici nebudili ale po chvili zase lehce zaskoceny kdyz zjistujeme ze je hostel na dnesek vyprodany, tak budeme muset jeste narychlo shanet ubytko. Zkousime jeden hotylek ale na jeho miste jsou jen nejake nove bytove novostavby a druhy je zase z kategorie top end. Tak se jeste v hostelu ptam na nejake tipy a dostavam adresu na civic pub, ktery by mel byt jeste levnejsi. Opravdu maji nad hospodou ubytovani, navic docela slusne, tak jsme zachraneni.

Prenasime krosny do naseho noveho domova a pak konecne vyrazime na prohlidku. Nejak me prijde ze tohle mesto nebylo moc vybodovano pro lidi. Napriklad velky park uprostred kruhace, kde je sice hodne lavicek, ale clovek musi prebihat divoky dvoupruh aby se tam nejak dostal. U jezera je velky globus s cestami Capitana Cooka a jak tak na nej koukam tak mam jeste hodne co delat :-) jdeme k nejznamejsi budove mesta - parlamentu, ktery ma na strese travnik. Na to ze mel stat v prepoctu asi 20mld je to relativne podivna budova, jako v podstate i dalsi mistni "must see" stavby. Zajimavejsi jsou mistni zviratka - cerne labute a dalsi pactvo u jezera. Po zastavce ve food courtu - kde si davam po velmi dlouhe dobe veprovy masicko v housce davame kratky relax v nasi hospode. Jeste se ptame v inf centru jak se dostat na zajimavosti v blizsim a vzdalenejsim okoli ale bez auta se dostat nikam neda. Odpolko jdeme na vyhledovy kopec nad mestem z cehoz se stava nakonec jedna z nej akcicek v australii - nejen ze jsou tu pekne stromy ale potkaveme konecne klokany a navic mraky, alespon 30 clenne stadecko a hlavne jen par metru kolem nas. Samci sou poradny macci, kdyz se psotavi na zadni tak sou vetsi nez ja, takze mame z nich i lehky respekt - jako bonus je samice s orckem v kapse..super. To ze jsou vsude zase giganticke pavuciny uz neprekvapuje. Vyhlidka sama o sobe taky dost pekna - jen zase nechapu kde tu jako zije tech udavanych 300 000 tisic lidi, fakt to vypada jako 10ti tisicovy mestecko. Uz za soumraku klesame zpet a jednoho klokanaka mame snad jen 2metry od nas. U balecneho pamatniku zase litaji desitky kakaduu a delaji neskutecny binec. Po ceste se vsude valeji odstavene nakupni voziky asi dalsi mistni uchylka. Dost utapany se vracime do naseho ubytka kde dorazime vinka nakoupene vcera a jsme poteseny kdyz nase spolonocleznice, dve nemky v deset balej krosny a mizi neznamo kam. Pak jeste resim inzenyrsky problem jak zahradit okno kde je jen garnyz bez zavesu a pred nim obrovsky neon ktery nam dela v mistnosti skoro prave poledne - nakonec dve deky, prosteradla a polstare od nemek delaji dobre svou praci. Duneni diskoteky na me pusobi spis uspavacne :-) Kazdopadne ta vychazka nad mesto to tu zachranila.

D219 - Cesta do Canberry

2011-03-25T08:41:00.003+01:00

Prilitame do Aucklandu, kde je mega hnusne, tak jsme radi ze tu stravime jen dve hodinky nez nam leti spoj do Sydney. Stewardi jsou zase vyslouzily vlci, jak uz je u newzealand air zvykem. Do Sydney prilitame po 3,5 hodinach za krasneho pocasi a jelikoz nemame povoleni k pristani tak si delame jeste vyletni kolecko, ktere je dost pekne. Uz to tu zname tak bezime rovnou na ten nekrestansky vlak ale samo ze tam musel nekde skocit nejaky magor do koleji tak to nejede ale nastesti se necha jet alternativni cestou. Na nadrazi central chvili hledame autobusak ale nakonec se dari a navic nam expresni bus jede uz za dvacet minut. Co nas trosku neprijemne prekvapi ze ma zastavku i na letisti takze kdyby sme to vedeli mohl bysme jet rovnou odtama.

Ceka nas skoro 300km a bus to ma stihnout za 3,5hodky coz zni az skoro neskutecne, ale po celou cestu je 4pruh tak to odsejpa, Krajina se docela meni od lesu v piskovcovych skalach po pastviny s eukalypty a na obr plan s jezerema kopci v pozadi. Atrakci je punjabec ktery sedi v ulcice ale furt foti asi udela 100 fotek prvazne s hlavami lidi kolem neho. Neodolal sem a vyfotil sem ho, tak tu jednou bude jako bonus. Na chvili i vytuhavam protoze sem z toho presunu z Rarotongy pekne stahanej.

V Canberre jsme na cas ale dost nas prekvapi kdyz nas vytypovany hotylek uz neexistuje jak se pak ukaze neni jediny. Nakonc nachazime YHA hostel, ktery je peken drahej a maji misto jen na 8maku. Celkove to tu neni moc symapticky. Vyrazime na odpoledni prochazku a Canberra na prvni pohled vypada tak trochu jako vesnice :-)) V malem centru to docela zije, hlavne asi kvuli patku - vsichni sedi na pivecku.

puvodne sme mysleli ze zajedeme jeste do snowies zdolat nej horu australie ale asi to nestihame tak se nejspis pozitri vratime zpet do Sydney a budeme se motat tam protoze australie je batuzkarsky tak trosku neuchopitelna - chtelo by to auto a alespon dva mesice a vice casu....

Jdeme k valecnemu pamatniku ktery je docela zajiamvy ale vnitrni expozice uz nevidime protoze je zaviracka. Nachazime i obr nakupak s aldi prodejnou kde je nejlevnejsi vinko na nasi ceste - poprve se dostavame pod 50kc na sedmicku. L pak uz odpada. Ja to jeste chvili prochazim ale samovolne se me zaviraji oci tak pred devatou sem uz taky na luzku

D218 - Nejkratsi den myho zivota

2011-03-24T13:06:00.003+01:00

Tesne pred odbavenim se necekane dozvidame ze se plati nejaka pofiderni odletova taxa za solidnich 55NZD, tak trosku na cookare nadavame ale nic jineho, nez zaplatit nam nezbyva. To bude tedy ale noc, ale neda me to abych si nepockal na veceri, respektive na snidani v pul3 rano. michana vajicka a parek prisel k duhu. Pak uz usinam na chvili a prelitame datovou hranici takze mame o den vice.

D214 - Muri IV.

2011-03-20T20:11:00.006+01:00

tak se hlasim z cook islands, net je tu pekne drahej tak sem trosku v anonymite...je to tu pekne, ale fiji se nam libilo vice hlavne kvuli oyvatelstvu..vcera sme presli ostrov ze severu na jih po jednom z nej treku v pacifiku, na miradoru sme zazili i poradnou prutrz macen - takze sestup byl lehce streneous :-)

D210 - Prelet na Rarotongu

2011-03-17T03:15:00.003+01:00

Noc je prijemna do 4:50, kdy nam nejaky pomateny pohunek busi na dvere, ze hostel vypravuje free shuttle na letiste a jestli teda nechceme svezt. Jelikoz letime az v 10:20 tak jeho slechetnou nabidku nevyuzivame a pokousime se jeste trosku zaspat. V 8 vyrazime lovit taxika coz se dari behem chvile a za 10FD vyrazime. Pan se chce vyhnout prujezdu ranniho mestecka tak to bere obchvatem kde jsou bohuzel worky a dlouhe kolony takze to nejspis nebude o moc rychlejsi. Tak trosku si rikam kde se berou ty hordy aut v tomhle malym statecku. Jeste se nas, trosku indiskretne, pta zda jsme na honeymoonu nevytvorili fiji child :-)

Tentokrat letime s NZ aerolinkama tak to neni takova sranda jak s Air Pacific. Za 2,5hodiny poklidneho letu nad Pacifikem jsme zpatky v Aucklandu kde nas ceka neprijemne cekani 5hodin na spoj na Cookovy ostorvy, kam navic doletime az po pulnoci ale diky preletu datove cary zase ve ctvrtek, takze budu nit dva ctvrtky na blogu :-0 jeste sme se def nerozhodli jak to udelame ale asi to dospime na letisti pokud nas nejaky pohunci neuzenou, jelikoz raratonga ac nejvetsi z cookovych ostrovu ma jen 32km dokola, takze neni asi dalka se dostat na druhou stranu ostrova kde mame v planu zewlovat.....

Konecne se dockavame a zvedame kotvy. Posloucham muziku, popijim vinko, takze let probiha naprosto v pohode - prelitame datovou caru takze chvili mame znovu stredu :-). jako to je zmatek nad zmatek tady bydlet. Po pulnoci nam znovu zacina ctvrtek :-) a my pristavme na docela zmoklou Rarotongu

D209 - Natadola Beach

2011-03-16T04:59:00.004+01:00

Rano jsme dosli na busak okouknout busy smer Natadola beach, respektive jedouci tim smerem s tim ze vystoupime na krizovatce, protoze mimo cestovek a taxiku tam nic primeho nejede. Jedeme brutalne vyklimatizovanym spojem miricim az do hlavniho mesta Suva, takze trosku zmena oproti vcerejsimu chicken busu. Po 30km vystupujeme s jeste jednim parem, takze se skladame na taxik a zbyvajicich cca 6km se vezeme za cca 100kc za vsechny. Jit to pesky je tak trosku nemozny. Projizdime velkym luxusnim resortem a taxikar nas pak jeste peso vede postranima cestickama na plaz, ktera stoji za to. Jeste je docela odliv tak je tu i par pisecnych ostruvku, tak tu chvili fotim nez to zmizi pod vodou :-). Trosku zase hanim mistni rejny season a tim privolavam hnev bohu kteri necekane vysilaji giganticky mrak, ktery uz v jednu hodinu nemilosrdne skrapi sire okoli. Chvili se jeste koupeme v esti, coz je docela fajn, protoze voda je jak kafe, ale pak kdyz se pridavaji i blesky a hromy se davame na ustup. Nazpatek jedeme zase s nemcama a tentokrat celou cestu tagem za rozumny peniz. Ted uz mame v planu jen odpocinek a zitra hura na Rarotongu

D208 - Plavba zpet na Vita Levu a Levuka

2011-03-15T07:53:00.003+01:00

Dneska jsme pripluli zpet na "mainland" - tsunami se nam vyhla, v podstate sme ani zadne jine vlnky nezaznamenali :-) pocasi paradni a ze obcas zaprsi pres noc nebo v pozdnim odpoledni to nam fakt nevadilo...trosku sem se bal zda nas to bude bavit 4dny na jednom miste ale kajaky zdarma udelali vybornou praci - "objevitelske" cesty staly zato. Vcera jsme se nakonec odvazili prejet i na vedlejsi ostrov Casteway a i cely ho obeplout. Zpet jsme dorazili sice dost vystaveny ale stalo to za to.
Dnes sme jeste pdonikli puldenni vylet do mesta Levuka - kde nic podle pruvodce neni, ale i tak sledovani mistniho zivota a hlavne jizda busem ktery nema okna a v pripade deste se stahnou plachty stal zato.

D207 - Malolo III.

2011-03-14T06:36:00.003+01:00

Dneska posledni celej den na ostrove. Sem si chvili rikal zda se tu nebudu nudit ale ty kajaky tomu docela dodaly stavu. Takze zase po snidani vyrazime na tu nejvetsi vyzvu - na vedlejsi ostrov Casteway (kupodivu se film trosecnik s Hanksem tocil na ostruvku trosku vedle nez tady). Odpocinek na tradicnim miste a pak uz plavba pres uzinu...TBC

D206 - Malolo II.

2011-03-13T06:28:00.002+01:00

Po snidani zase vyrazime na kajaky. Radsi uz v triku, protoze mistni slunicko spaluje jako snad nikde jinde na svete. Tentokrat mame dvojkajak, ktery se jevi jako lepsi reseni. Nejdriv jedeme zase na skalu a pak az k soukromemu ostruvku, kam obcas prileti helikoptera. Vsude sou cedule ze se tu nesmi landingovat, tak plujeme jen kolem plaze, ale zas az tak super me to tu neprijde. Na odpocinek plujeme zase do Malolo resortu a pak jeste za skaly k poslednimu a nejdrazsimu co tu na Malolu je. Takovy ty boudy na kulech nad vodou. Na plazi jsme jen chvili protoze nas odhani pohunek - holt nepatrime mezi ty o kterych pise LP ze maji "cash to splash" kdyz tu chteji pobyvat :-) tesne po obede vyrazime konecne zdolat kopec, radsi sam aby L nenadavala kdyby to byl nejaky velky opruz - s tim ze jestli to bude stat zato tam sni jeste jednou vyrazim. Ukazuje se ze je to peklo nad pekla. Delat vyslapy ve 45 stupnich na slunicku neni fakt optimalni. Navic tu nikdo asi moc nechodi, tak vsude pavucinky a jine hnusy. Nakonec uplne na infarkt vylejzam na druhy nejvyssi peak na ostrove asi 150 metru nad morem. Vyhledy jakz takz ale po druhy sem fakt nejdu. Na cimre se pak pet minut sprchuju studenou vodou abych se ochladil. Tradicen za deset ctyri boure a pak zase pekne

D205 - Malolo I.

2011-03-12T06:16:00.002+01:00

Rano je krasne tak po snidani pujcujeme kajaky a vyrazime na prvni pruzkumnou plavbu :-) Po prepluti uziny hlubsi vody se vylodujeme, totalne spareny u Malolo resortu, ktery vlastni lepsi plaz nez je ta nase. Respektive je tam i vetsi hloubka tak je koupatelna cely den naprosto v pohode. Je odtud videt i na ostruvek Ceasteway, na ktery si dnes jeste neverime. Po odpocinku plujeme zpatky. Ja si delam jeste zajizdku k mensi skalce, kde je pekny smrad z guana a je tu spousta ptactva. Odpolko travime u nas plavanim a valenim se na hamace. Chci jeste vyrazit na vyhlidku na kopec ale spousta hromu znejicich z druhe strany ostrova me od toho nakonec odrazuje. Na ctvrtou prichazi slejvak ale po seste uz je zase klidek a krasne vycisteny vzduch, takze zase fotim docela peknou zapadovku. Vecer uz nastesti honeymoon stolek nemame tak nejsme tak stredem pozornosti

D204 - Plavba na Malolo Island

2011-03-11T21:21:00.003+01:00

Po snidani dle planu nas taxikar odvazi do pristavu, respektive si myslime ze nas odveze do pristavu, protoze nakonec koncime na beachy odkud vyplouva nase lod tak trosku nadivoko. Plaz je takova sediva s bordylkem, nic proco by sem clovek cestoval pres pul sveta - takze sme radi ze jsme se ubytovali v downtownu a ne v reostikach na tehle nic extra plazi. Cekame cca do deseti kdy se postupne navezou i ostatni turisti - popluje nas cca 15. Pak nastava brodeni do lodi - mam to krasne vypocitany ale bohuzel me plany zhati nejaka tlustoska ktera se zasekne na schudcich a me dostihne vlnka - takze sem skoro az po pas osvezenej. ujedeme asi 100 metru nez odejde prvni motor a pak pohunci dlouha strachaj s hadickama ale bezuspesne, tak se vracime a cekame na nahradni lod, ktera ale dorazi necekane rychle. Cesta pak uz odsejpa rychle a za 50 minut nas uz vita hotelova skvadra zpevem a kytarama. Je to docela pekny zazitek. Navic mame super ubytovani s vyhledem na plaz - neco podobneho sem zatim na batuzskarskych vyrazech nemel. Hned nasleduje obidek taky paradni, takze sme navysost spokojeni. More uzasne teple ale jako na hodne mistech v tropech je vzhled plaze a koupani odvysla od prilivu a odlivu. Takze pri nisim stavu vody to neni zas az takova slava. Ale i tak se da pekne pozevlovat. Jeste se chceme vydat do vnitrozemi, ale vedro nas od toho po par set metrech odrazuje. Alespon nachazime vychodisko trasy u bunek pro zamestnance. Par metru cesty stracene v rakosi komentuje mistnak - fiji road. Tak alespon vyuzivame odlivu a jdeme se podivat do nejlevnejsiho resortu funky fish kde jsme meli byt puvodne. po ceste je par zajiamvych stromu a taky orisku jak se dostat pres ricky zvlast jednu ktera trosku zavani kanalizaci. Nakonec se dari a my jsme radi ze sme se tu neubytovali, protoze tady se pri odlivu neda podnikat ve vode nic. Od 6 je happy hour tak jdeme na pivko a sledujeme jeden super osamoceny a nastrojeny stul. Vsichni ostatni turisti na to vejraj a dohaduji se kdo tam asi bude sedet, my tusime ze asi my kdyz sme si ze srandy objednali honeymoon packet :-)) je to tak :-) romantickou atmosferu dotvari houfy obrovskych zab ktere se vyrojili ze svych ukrytu a vyrazily na lov hmyzaku. Zapad slunce paradni

D203 - Let na Fiji

2011-03-10T03:40:00.002+01:00

Rano nas ceka pekne hostelove prekvapeni kdyz na chodbe lezi nejaky kudrnac jen v trenkach - asi vcera trosku nejakou akci pretahl a uz se nedobouchal :-) Jeste pred checkoutem vyrazime na obhlidku okoli kde by mela jet linka350 na airport protoze tim predrazenym vlackem uz nechcem. nic vsak nenachazime a navic nam mistni tvrdi ze odtud nic na letiste nejezdi. tak to museli asi pred nedavnem zrusit ci co. Tak to zkusime taxikem. Chlap me tvrdi ze nas tam hodi za cca 20AUD dle dopravy, coz se nam zda lepsi nez vlacek za 30AUD pro dva...skutecnost je vsak samo jina, chvili stojime v zacpe a pak dedek na kazde cervene rozhazuje rukama jako ze mame smulu ale taxametr bezi na plny obratky, takze nakonec sme na letisti za 45..si rikam ze kdyby byla opravdova zacpa tak bysme asi museli vzit roha protoze za cekani si tu uctujou strasny sazby.

Letime s Air Pacific, coz jsou fijinske aerolinky, takze nas vitaji ve svych habitech s kytickama za usima a vsichni naprosto vysmaty. Letime v obr boeingu kterej neni rozhodne plnej. Obsluhuje nas steward jmenem Paula :-) ale nosi hodne vinka a pivka tak sem spokojenej. Lucka se uci a ja popijim, dobre se si to rozdelili.

Pristavame uz za tmy a za deste, coz neni tak optimisticky ale pocitali sme ze pres noc tu bude prset tak nas to zas az tak nevzrusuje. Vitaji nas tady zpevem a hrou na kytaru a pozdravy bula ktery adi taky nikdy nezapomeneme. Na letisti beru letacek levneho hostelu v downtownu a za slusne penize i taxik do centra. Hostelu sefuje punjabec takze samo nam hned rekne ze letacek na letisti neplati ze akorat tiskne novy drazsi :-) ale zas nam nabizi hodne peknou mistnost takze v poho. Pak jeste absolvujeme obrad s pitim kavy (ne kafe ale vyluh s nejakeho mistniho korenu, ktery neni moc lahodny) a domlouvame pobyt na ostruvku malolo, v podstate sme sem jeli s predstavou ze tam chceme ale nejak sme zas az tak neresili jak tam domluvime ubytko. Nakonec bereme od nej paket na 4noci s plnou penzi a dopravou za cenu nizsi nez je v LP - v postate za cenu dormitoru mame apartman na plazi. Sme radi ze sme vse domluvili v poho a libi se nam tu uz po par chvilkach, proste cestovatelsky zajimavejsi nez lehce sterilni predchozi zeland

D202 - Sydney a Manly

2011-03-09T11:09:00.000+01:00

Tak sem nejak posledni dobou nestihal blogik a ani dnes neni uz moc casu - v minulych dnech sme se uspesne dostali do aucklandu kde v podstate nic neni a krutym letem dostali do australie - noc na letisti pak 6h zpozdeni a jako bonus 2x evakuace letiste asi kvuli spatnymu pozarnimu cidlu. Vcera sme delali super turku v blue mountains a dnes sme se uz vratili do Sydny, ktere je hodne pekne. Udelali sme si i vylet do Manly na plaze i husty parcik nad nimi kde to byl samej pavouk, kdovi jestli ne jedovatej. Zitra uz presun na fiji na prvni tydenni zewl pobyt :-)

D196 - NP Kahurangi

2011-03-03T07:51:00.003+01:00

Rano je naprosto vymeteno takze plni elanu vyrazime na dalsi cestu smer sever. Kousek pred Wesportem ma byt pry hodne dramaticke pobrezi, ale oproti vcerejsku nic az zas tak zajimaveho kdyz nepocitam par tulenu po skalach. Jelikoz mame den naskok vyrazime jeste na slepou silnici smer NP Kahurangi, coz se ukazuje jako dlouha streka. Sice je to jen 100km jedna cesta, coz se da na zelande udelat jen lehce pres hodinku, ale v ceste nam je jedno pohori, takze to tak nejde. Navic mame v planu navstivit obrovske archy - kamenne mosty a k nim vede jen sotolinova cesta takze 14km odbocku jedeme skoro 40minut. Vlastni obchuzka je pekna - zas trosku jiny dzungl les a ty skalni mosty vypadaji opravdu gigianticky, akorat sou dost tezko fotografovatelny. Nakonec jeste davame 5km zajizdku na uplny konec silnice, kde je krasny vyusteni reky do more na plazi pokryte vyplavenymi stromy...............to be continued

D195 - NP Paparoa

2011-03-02T09:17:00.002+01:00

Pres noc je poradny necas - jak kdyby nekdo hazel vedra vody na okno, ale rano uz je to lepsi, dokonce neprsi, tak po snidani vyrazime na vyslapek. Je docela fajn ze nemusime nikam jezdit, turka zacina asi jen 300m od naseho hostelu. Dost se me tady libi - mistni jungli obrostle prudke kopce zvedajici se hned od more stoji za to. Trecik vede kolem vody s peknymi vyhledy jak na skaly tak na vegetaci. Asi po hodince konci vyletnicka cesta napojkou na vicedenni trek skrz tohle junglozni pohori a povrch je hned vyrazne blativejsi. Stoupame do maleho sedylka a pak uz sestup do udoli dalsi reky kterou se vracime zpet. Vykoukne slunicko tak rikam ze je skoda ze jsme nevysli o pul hodinu driv, ale za 5minut zalez za poradnej mrak ktery zacne silne kropit takze musim konstatovat ze ve skutecnosti jsme meli vyrazit o pul hodky drive :-) zmaceny prichazime na pokoj, ale den promarneny neni protoze zase zachvilku slunce vyrazi tak jdeme jeste pofotit pancake rocks asi nejvetsi zajimavost tady v okoli. pak jeste jdu na plaz vycvaknout nas hostel - kracim pozpatku a nejaky lidi na me zacnou porvavat, tak se otocim a malem sem slapl na opalujiciho se tulene :-). Jsme nejak plny sil tak jeste vyrazime na dalsi trecik na fox river :-) teda uz jen ve trech, viki si dava uz oraz. Po ceste je neskutecny mirador na mistni plaze a na parkingu jsou prehistorcike obytne vozy obyvane fousaci. Ivan se od nas po chvili oddeli ze si jde fotit makra tak kracime sami dva uz vyrazne blativejsi a min chozenejsi cestou. Po asi pul hodce i nase putovani konci protoze je po ceste brod, kterej je v tuto dobu opravdu neschudnej. Tak alespon chvili zewlime na ricnim brehu a kochame se pohledy. Na zpatecni ceste jeste dalsi prochazka po pobrezi, tak se vracime uz docela utahany. Nasleduje prani smradlavejch tricek a jinejch propriet a nakonec jeste jednou vyrazim po okoli protoze se dela fak super fotogenickej vecer. Zapadovka znovu na pancakes rocks - ivan je tu uz po 4x ale pry naposled :-) pred chvili uz jen giganticke fish and chips a jdeme do hajan..snad i zitra bude pokracovat nadherny pocasko dnesniho odpoledne

D193 - NP Westland

2011-02-28T07:27:00.002+01:00

Rano koukame z okna a musime konstatovat ze pekne pocasko nam bohuzel skoncilo - no alespon ze neprsi tak turky v okoli ledovcu Fox :-) a Franz Josef :-) nejsou ohrozeny. Ledovce jsou v podstate podobne tem ktere lze videt kousek od nas v alpach ale zajimavosti je ze konci v cca 300 metrech nad morem /puvodne koncily az v mori/ a kolem je mistni destny les plnu gigantickych kapradin. Dalsim bonusem je ze tu nelitaji nase "oblibene" sandflies. Od parkoviste jdeme kousek udolickem k ledovci. Vsude okolo milion vystraznych cedulek. Primo k celu se vsak normalne dostat neda, je tu plutek a dusledne varovani ze dal jen s guidem. Trosku nahravaji mistnimu bisnisu protoze nasledujici cesticka po sterku fakt nebezpecna neni. Lehce to tam okouknu /za plutkem/ a pak pokracujeme na dalsi vyhlidku ktera je vyrazne vice panoramaticka. Po ceste je i jedna divocejsi ricka, tak to nekteri turisti otaceji tesne pred koncem. Po navratu frcime o 20km dal k druhemu ledovci. Je tu daleko vic navstevniku a ipekna jeskynka ze ktere vyteka ledovcova reka. Tady se uz nenecham obalamutit cedulkama a spolecne s Luckou vystoupame po pesine na morenu s daleko lepsim vyhledem na celej ledovec. Jeste jdeme dal po schodech vytesanych do ledu a jistenych lanem. Koukame na organizovane skupinky jak se tu ruzne motaji. Posledni zastavkou je jeste odrazovkovy rybnicek, za lepsiho pocasko urcite moc pekna zastavka.

D191 - NP Fiorland - Key Summit

2011-02-26T09:37:00.002+01:00

Rano Ivan dela budicek a vyrazime na vychodovku na Milford Sound. Pocasi je necekane stale super ale musime konstatovat ze vcera kolem desate se nam to tu na foceni libilo vice. I tak tu pobihame skoro hodinu a k tomu bojujeme s neporazitelnymi sandflies. Zvlast pohled na Ivana stojiciho se stativem v roji krve sajicich musek stoji za to. Pak uz jdeme pro ostatni a po chvili vyrazime z tohoto uzasneho mista pryc. Jeste naposledy se kocham gigantickymi stenami kolem nas a pak uz po projeti Hommer tunelu klesame na druhou stranu. Narodni park ale neopoustime uplne - mame v planu jeste jeden kratky vyslap na Key Summit. Cesta vede po peknem chodnicku dzungloznim lesikem - relativne pohodlne. Po hodince a neco sme uz u rozbocky trekovych cest a po par dalsich vyskovych metrech na rozlehlem vrcholovem platu s peknymi vyhledy na vsechny strany a nekolika mensimi jezirky. Na zpatecni ceste jeste vidime poradnyho papoucha. Pak uz nas ceka delsi cesta do Queentownu. Tradicne prakticky zadny ruch a vesnice, takze jedeme stale kolem 100 takze kilacky docela utikaji. U paradniho jezera Wakitapo pred Queentownu delame zastavku a koupacku na plazi jak nekde u more. Voda docela fresh ale po treku hodne osvezujici. V Queentownu jsou vsechny budget ubytka obsazeny. Pry je to normalni, je to takove centrum adrenalinovych sportu v zemi. Tak jedeme za mesto a nakonec nachazime docela peknou boudu v jednom kempiku. Navecer jedeme jeste zpet do mestecka ktere ma opravdu pohodovou atmosferu

D190 - NP Fiorland - Milford Sound a okoli

2011-02-25T09:59:00.002+01:00

Tradicne vstavame brzo abysme do Milfordu dorazili jeste nejak rozumne brzo. Na obloze je docela dost mraku tak to nevypada zas az tak nadejne, ale preci jen je to jeste za nekolikama horama tak uvidime az na miste. Cesta vede nejdriv pohodovymi rovinkama s par vyhlidkama na udoli a okolni kopecky ale to si nechame az na cestu zpet. Kolem nas se prevaluji chomace mlhy ale doufame ze to bude jen naznak pekneho letniho dne. Mijime odbocku na vyslap na Key summit, kam snad vyrazime zitra a odtud uz konecne monumentalni krajinou stoupame k hommer tunelu, rucne vyrubanyho ve tvrdych skalach. Kolem nas sou nebetycny steny az na vrchol orezane od ledovcu a po vrcholcich jejich zbytky. Tesne pred Milford soundem zastavujeme v lodgi a bookujeme nocleh aby nam to tu nekdo nevyfoukl - uz ted je vetsina mist obsazena. konecne jsme tu na asi nejfotegenictejsim miste NZ. Pocasi preje a je to opravdu nadherna podivana. Ze dna fjordu se tyci Mitre peak. Po odlivu tu zustaly jezirka tak fotime odrazovky jak desetisice turistu pred nami, ale i tak nas to uchvacuje. Jediny co nam kazi lehce naladu jsou vsudepritomne sandflies - neco jak nase kosovky ale tyhle hodne dychti po lidskym mase. Je fakt krasne tak se rozhodneme pro drahou ale super akci - let helikopterou nad nejzajimavejsimi pasazemi narodniho parku. Chvili cekame nez vrtulnik odveze nejaky alpinisty a pak jdeme na to. Je to fakt neuveritelny. Stoupame tesne vedle steny hor do vysin delame kruhy nad obrovskymi ledovcovimi trhlinami a snad jen metr dva prelitavame nad skalnatym sedylkem. Nakonec pristavame na letisti a mame chvilku na to projit okoli. Samo v tuto chvili me dochazi baterka ve fotaku - nejak me to posledni dobou to foceni nepreje. Sestup je jeste lepsi, pilot s nami dela opravdu psi kusi nad naprosto uzasnou krajinou. Vsechno ostatni co tu je je asi mozny videt i jinde ale tohle asi ne. Plny dojmu pristavame a vyrazime na posledni staci na vyslapek na sedlo gertrude, coz je tajny typ na pry nejlepsi jednodenni vyslap na NZ. Na vychodisko prijizdime az po 12 tak se lehce bojime o pocasi ale vypada to stale nadejne. Nejdriv kracime udolickem pod brutalne vykouslima stenama a pak uz podel vodopadu polskou cestou nahoru. Nahore jsou plesa a pekna cesta po vyhlazenych plotnach jistenych ocelovymi lany. Ted naprosto pohodlny ale za deste asi dost o zivot cesta. Jeste preskakat rozlamane kameny a uz sem v sedle - vyhled naprosto paradni az do Milfordu. Jedine co me utesuje je ze ivan to tu pekne pofoti jinak me to samo dost stve ze cvakame jen fotakem lucky. Kochame se tu docela dlouho - taky je proc :-) Sestup nam tradicne prijde jako docela nekonecny. Nakonci neodolam a jeste zkousim jezirko ale je to pekelna kosa tak moc dlouho neplavcim. Zase se vracime pres hommer tunnel a za nim poskakuje dalsi symbol NZ - papousek Kea, tak mu davam nejakou susenko aby prisel trosku bliz ale jeho velky zobak se me moc nelibi tak uz ho bliz nelakam abych neskoncil jak v africe pokousanej damanem :-). Vecer jeste vyrazime pesky z lodge na zapadovku na milford ale uz to neni takovy jak rano, svetla tu takhle navecer moc neni. Tesne pred spanim si jeste rozpomenu ze po ceste byla odbocka k nejakym svetelkujicim cervum v lese, tak tam jeste s celovkou sam letim a fakt pekne svitej. Udojmovany jdeme spat a fakt muzu jen rici ze kvuli tomuhle jedinymu dnu stalo na NZ zaletet.

D188 - NP James Cook

2011-02-23T06:34:00.002+01:00

Tak jsme se vcera jen tesne vyhnuli zemetreseni v Christchurchi a pak dost tezce hledali nocleh. Dnes sme dorazili pod nejvyssi hory Novyho Zelandu. Rano pocasi vypadalo naprosto tragicky ale u hor je kupodivu vyrazne lepe, takze sme stihli vyslap k ledovcovim jezirku v Hooker Valley. Peaky byly sice po vetsinu casu v mracich ale celkove to byl dost dobry vyslapek. Zitra pokracujeme jiznim smerem

D185 - Tongariro Crossing

2011-02-20T07:39:00.002+01:00

Budicek uz v 5:20 a jizda docela daleko na vychodisko treciku - pocasi vypada relativne nadejne, tak snad nam prvni turka vyjde. Zhruba v 6:50 zaciname stoupat udolickem a pred nama se cim dal vice tyci sopka Ngauruhoe alias mount Doom z pana prstenu. Za dve hodinky sme na prvnim odpocivadle a doom je primo predemnou tak je to vyzva ktera se neodmita :-) ostatnim se bohuzel nechce tak vyrazim sam a docela zenu - cesta je bohuzel polskych parametru takze docela makacka, navic docela sutin. Za 1h15m mam tech 600 vyskovych za sebou a muzu prochazet obrovske kratery a hlavne se kochat super vyhlidkou na beranky letajici podemnou nad krasnyma jezirkama a nejvetsi sopkou Rupeahu na obzoru. Zpatek to beru adrenalinove - sebeh sutovym korytem, takze sem docela za 15minut..Sbiham to jeste se dvema typakama a par lidi si nas pritom i foti :-) nakonec jdu jeste na sopku Tongariro abych nahodou neminul ostatni ale nejsou tu. O kus dal je uz nejznamejsi pohled na tri zeleny jezirka a obrovsky rozstreleny cerveny krater. Jeste jedno velke jezero a pak uz nekonecny sestup klikaticemi po alpinskych loukach a nakonec forestem dolu. Nakonec jeste dohanim lucku s viktorem. Pak uz jen vystaveny cekame na 16hodinu kdy mikro odvazi ivana na zacatek treku kde mame auto. Sprska je na hostelu opravdu zaslouzena...dneska budeme jeste dopijet rumika lekarskeho a zitra presun na uplny jih severniho ostrova do Wellingtonu. Pocasi na vylet nam vyslo uplne suprove ale ted se rozprselo a dle predpovedi by asi dva dny nemelo byt hezky ale to nam vubec nevadi protoze se stejne jen premistujeme na jih

D184 - Wai-O-Tapu

2011-02-19T09:26:00.002+01:00

Rano vyrazime za krasneho letniho pocasi z Rotoruy smer Wai-O-Tapu asi nejznamejsi vulkanicky atrakce na Novem Zelande. Vstup je docela mastny ale to asi celej novej zeland. Nejdrive jdeme na gejzir Knox, ktery strika kazdy den v 10:15. Zjistujeme ze je to v podsate docela fejk - v 10:15 prichazi pan a dovnitr hazi dve mydla ktera nejak zazracne pozlobi gejzir ze se rozlobi a celou hodinu besni. Je to docela pekne divadlo ale avizovanych 20metru ani zdaleka nedosahuje. Normalne bez mydla vybuchuje mezi 1-3dny coz by nebylo turisticky az tak zajimave :-) dalsi prochazka je taky zajimava - ruzne kratery s bublajicim bahnem, jezirkama s ruznymi poradne chemickymi barvami pres nejznamejsi champagne pool. K tomu to super pocasko, jsme hodne turisticky saturovany :-) Pokracujeme smer Taupo, ktere lezi u nejvetsiho jezera na NZ. Okolo jsou dalsi atrakce - mensi vodopad a dalsi geotermalni oblast moon crater, ktera dle obrazku nevypada spatne ale tak dobra jako rano uz ne tak dalsi vstup neplatime a radsi pokracujeme dal po ceste kolem jezera kde si davame super osvezujici koupel - preci jen jsme jeste trosku stahany ze vcerejsiho priletu a toho maximalniho 12hodinovyho posunu. Voda je teploucka a hlavne naprosto pruzracna. Pokracujeme do Turangi odkud zitra vyrazime na jediny turisticky pocin na severnim ostrovu - Tongario Crossing, aneb trek pres Mordor z pana prstenu. Jeste davame malou vychazku podel reky ale to je jen opravdu na protazeni, nic svetoborneho. Jinak Zeland je fakt pustej, takovej prijemnej zapadakov

D182 - Cesta do Aucklandu

2011-02-17T06:43:00.002+01:00

Rano pocasi rozhodlo (stale hnus mlha od more) ze znovu na Viktoria Peak nepujdeme a vyrazime na nahradni program - do chramu 10 000 Buddhu. Alespon poprve zkusime metro a primestsky vlak. Super vychytany je automat na vydej jizdenek. Na dyspleji je mapa metra a staci zmacknout jmeno stanice kam mame namireno a listek je na svete. Ivan v itinerari popisoval ze chram se nachazi v dedince, coz je ve skutecnosti jen par domecku obestavenych lesem 30patrovych bytovek. I tak se nam templik v kopcich opodal dari najit a cestou obklopenou pozlacenymi soskami stoupame do kopce. Poprve tu citime i tepl, jak sme se dostali z te mlhy. Chram je super a navic tu probiha i nejaky ceremonial - Cinani vsude pali vonne tycinky. Vlastni chram trosku novostavba ale celkove dobra vyjizdka. Pod kpcem jeste bufacek za polovic co vcerejsi vyborna vecere ale kvalita uz trosku horsi. Vracime se zpet a jako posledni atrakci jdeme na chodnik slavy s tim ze jeste pak nekde pozevlujeme na lavicce a budeme koukat pres vodu na mrakodrapy - ty ale nejsou vubec videt, takze viditelnost je za ty tri dny co jsme tady vubec nejhorsi - rikame si jak sme si vubec mohli prvni den stezovat kdyz vlastne bylo super pocasi :-) na chodniku slavy poznavame jen jackie chana a bruce leeho. Za chvili uz vyrazime smer letiste. Dalsi zprava uz z Noveho Zelandu :-)

D181 - Macao

2011-02-16T06:58:00.002+01:00

Rano vstavame relativne brzo, protoze chceme stihnout trajekt do Macaa uz na 8 hodinu. Pocasi je pekne mlzne, vyrazne horsi nez vcera. Ze vcerejska proslou cestou mirime do pristaviste, nakonec docela zvolna, protoze se nam zda ze to nemuzeme stihnout. Odchyti nas ale bab uz s vytisklima listkama na 8 /asi nejaky last moment/ ze je nam da se slevou a dokonce nas odvadi az ke kontrole, tak nakonec jeste musime chvatat a nalod dobihame prakticky jako posledni. Katamaran to fakt zene, dle GPS i pres 70km/h. Ostruvky a pomalejsi lode se kolem nas jen mihaji. V telce bezi reklamy na casina. Za hodinku sme v Macau ale zjistujeme ze nejsme na terminalu primo v meste ale v nejakym zapadlym blizko letiste. Nasi situaci resime ze sedame do free busu smer casino Venetian /dle netu nejvetsi casino na svete/ doufajic ze to bude smerem centro, coz se bohuzel nepotvrzuje. Casino je opravdu monstrozni - kopie Benatek. Neskutecny kolos plny kyce, tisicu automatu, pokerovych stolu. Na to ze je radno je tu uz i docela dost lidi. Navic je tu milion znackovych butyku, hotel a ve vnitr i docela podarene kopice celych namesti a benatskych kanalu - neco neuveritelneho. Ivan to ale komentuje ze je to strasny hnus :-). Premyslime jak se dostat do centra, ale nastesti casino vysila shuttle busy zadarmo i na druhy terminal trajektu /ten spravny/ tak se vezeme zase zadarmo :-) po ceste je jeste obr most. Od terminalu uz jedeme mhd /bere nastesti i hongkongsky dolary/ kolem dalsi rady silenych casin v podobe potaly, colosea atd. Centrum je plne cinskych turistu - zrejme je to pro ne snazeji dostupnejsi nez si sehnat povoleni do HK. V podstate je to tu vyrazne cinstejsi a kdyby tu nebylo par tech pamatek a portugalskych napisu ani by me neprislo ze tu portugalci 400 let vladli. Mistni specialitou jsou nejaky speky ci co, ale nechutna to zas nejak extra trsku jak chemicka masa z vlaku, kdyz sem rajzoval po zapadni cine. Obchazime pamatky. Ja si obcas fotim i cinanky delajici tradicni psi kusy pri foceni. Skoda jen ze je tu ta mlha a vyhledy jsou dost omezeny. Prochazime i starsi, docela zajimavou a zaslou zastavbu. Celkove to stalo za navstevu. Pri spatecni ceste nas ceka zase schon protoze sice mame listky na lod ktera odplouva az za pul hodky ale pohunci nas zenou na tu co uz ma akorat odplouvat. Pekne to hazi tak sleduju zda nekdo nenaplnuje pytlik, ale nejak to cinani tentokrat zvladaji. Zase sme na ne uplne spravnym trajektu a misto Kowloonu priplouvame do Hng Kongu tak jedeme jeste MHD parnikem pres vodu. Po ceste se chci konecne podivat na nejaky ty fejkovy hodinky co nam punjabci furt nabizeji. Cekam ze nejaky vytahne z kapsy ale odvadi nas do nejake pofiderni budovy, kde jedeme do 15patra a v nejeka vybydlene kancelari /za dvema zamklym dverma :-)/ vytahuje hromadu hodinek. Fakt hodne pekny, ale nic kupovat nechci tak je pan lehce zamracenej, ale v podstate ani moc neprudi. Na hotelu davame oraz a pak vyrazime na vecu....to be continued :-)

D180 - Hong Kong

2011-02-15T12:05:00.002+01:00

Dneska jsme cely den prochazeli Hong Kong opravdu impozantni mesto plne mrakodrapu, luxusnich obchodu a indu prodavajici fejkove hodinky :-) Sice jsme uz pekne utaply ale jeste se ted chystame na nocni laserovou show nad mrakodrapy. Jedine pocasi nas trosku zlobi, je tu tak inverzne ze se vrcholky kopcu a 2nejvyssich mrakodrapu obcas ztraceji v mracich. No sme tu az do ctvrtk tak nam snad to super panorama z victory peaku alespon jednou vyjde. Zitra jedeme n vyletik do Macaa.

D173 - Buenos prochazky

2011-01-28T22:20:00.002+01:00

Sem rad ze me rano nic neodjizdi, takze vstavam v klidu bez nervu. Jako prvni jdu okouknout zastavky busu 86, coz ma byt nejlevnejsi varianta jizdy na letiste ale i nejdelsi pry az 2hodiny, ale co zitra budu mit casu fakt habadej. Je to skoro az u kongresu takze pekna dalka - to se s krosnou na psoledni chvili pekne projdu. U kongresu je uplny houmlesaku raj a docela zas lituju ze nemuzu udelat nejaky vypeceny dokumenty. Zvlast typek celej v takove kare s odpadky jen nohy couhajici do vzduchu me uchvatil. Pak si delam jeste zachazku na hrbitov reckoleta - Evitu cilene nehledam ale davy me ji stejne ukazou jak posledne. Zbytek dne jen tak obachazim tam kde se me libilo a jeste si pripomenout nejaky mistecka ktery sem predtim vybechal, jak trebas hrob San Martina nejvetsiho argentynskyho hrdiny - v podstate je asi 20 nazvu ulic ktery jsou v kazdym argentynskym meste a San Martin je na prednim miste, ten nechybi fakt nikde. Premyslel sem jestli tedy budu za asketu ale nakonec ne, vymenil sem par zaloznich eur a vecer vyrazim na rozluckovy snez co snis :-))))
Tohle asi bude poseldni zprava z Jizni Ameriky. Zitra pred pulnoci odlet pres cele pozitri. Prilet do kataru je totiz taky pred pulnoci. Pak takovej uz trosku zbytecnej den v Barcelone a v utery sem uz doma jak na koni :-)

D172 - Colonia

2011-01-27T22:01:00.002+01:00

Rano rozlamanej a stale najedenej vyrazim do pristavu. Check in je jak na letisti a hned navazuje pohranicni kontrola, kde to pekne odsejpa - ostatni kolegove gonzalezove by z tohodle prechodu meli vzit priklad. Lod je docela velka ale samo ze lidi bojuji o sedacky pobliz okynek. Po vypluti za chvili vytuhavam a pekne dve hodinky zaspavam. Pak uz zevluju na vrchni vyhlidkovy palube. Colonie se pozvolna priblizuje a ja trosku zacinam mit obavy :-)) jednak sem podle meritka na mape zjistil ze ta historcika cast ma jen 300*300metru a za druhy i na vlastni oci to uz z lodi nevypada nijak slavne. Ze zelene cni jen majak a kostelni vez. Po tom co jsem si rikal ze Gale na Sri Lance a Stone Town na Zanziku zas az tak mega nebyli tak oproti tomu to byli 5* destinace :-). Kousek od lodniho terminalu je busovy kde menim argentinsky na urugvajsky. Kurz je docela dobrej - 1U peso je prakticky jak 1Kc. Ceny po okoli uz tak super nejsou :-). Pozvolna kracim do unesco casti a tam jeste pozvolneji ale i tak to mam za 1/2hodiny prosli takze si rikam co tu budu dalsich 6hodin delat nez me pojede lod nazpatek. Kazdopadne si rikam ze jak tohle vsude doporucuji jak jednodenni super vylet z BA - tak je to pekna blbost. Neni to spatna zastavka ale pouze v pripade ze clovek dal pokracuje do Montevidea a dal trebas do Brasilu. Jdu se podivat na plaz, ktera je pekna ale voda v river plate je vic ricni nez morska takze barvicka ne uplne super, ale voda teploucka a dost lidi se koupa. Ja to mam spis jak brouzdacku. Prvni jidlo davam az ve dve :-). Kazdopadne chvili sedim na netu, chvili relaxuju tam chvili jinde a ten cas nakonec docela utece. Stejne se zacina nalodovat uz vic jak hodinu pred odjezdem.
Nazpatek zevluju prevazne na horni palube kde je prijemne a nakonec jsou tu dva nejlepsi momenty z veleho vyletu. Nejdriv super zapad slunce, poctivej rudej kotouc, zapdajiciho primo do BA ale jak je tech 50km vody tak to vypadalo jako kdyby mizel primo do more. A pak pozvolny pripluti mezi rozsvicene mrakodrapy. Uplny top manhattan to neni ale dost pekny jo. Po ceste me docela vyhladlo tak zacinam zas premyslet o mem oblibenem podniku ale nakonec si rikam ze v pul11 uz je dost pozde na precpavacku :-)

D171 - Buenos Aires

2011-01-26T15:35:00.003+01:00

Rano jsou k videni cedule na Buenos s jeste vic jak 200kilacky tak to fakt nakonec bude tech avizovanych 14hodin jizdy. Stavime v nejakym pajzliku, kde je pry snidane od spoelcnosti gratis, coz je fajn. Pak uz jen jizda takovou anonymni krajinou v rovinach kolem Buenos se zastavkou v Lujanu - coz je pry nejvic posvatny mesto v cele Argentyne. Zajimavosti je docela velka katedrala, ktera je hned kousek od busaku takze takovy mensi vyhlidkovy bonus k jizde.

Pak uz se prodirame kilometry betonovou jungli, vetsinou ve vysi druhych pater baraku. Nakonec se ukazuje ze ten nas prijezd okolo pul11 je docela dobry, protoze uz nejsou zadny zacpy a na Retiro tentorkat prijizdime na cas a v klidku. Sem rad ze sem si uz s predstihem zaridil ubytko a jdu na jisto. Na to ze jsem to vybiral aby to bylo co nejbliz k autobusaku, tak se to s krosnou pekne daleko. Po ubytovani vyrazim na prvni. Nejdriv mirim do pristavu, do terminalu buqebusu koupit listky na zitrejsi vylet do urugvaye. Tentokrat je tu naprosty klidek, ne jak chaos pred lety - mozna zase dobra denni doba - a kupuju to naprosto v pohode. Kvuliva usetreni beru nejlevnejsi jizdenky na courak co jede tech 50km pres La Platu 3hodiny. Dal prochazim asi nej cast Buenos - opravene doky. Je to tu moc pekny. Odtud jdu az do ¨lehce¨nebezpecne Bocy - podivat se do ulicky Caminito. Je to tu fotogenicky ale jinak to je takovy trosku umely fejcik pro turisty, kterych je tu asi milion. Teda vsichnio busem, peso jich tu moc neni. Fotbalovy stanek Bocy Juniors je taky nejaky osirely - asi maji taky letni prestavku. Pak uz zpet pres San Telmo zpatky do centra. Uz jsem docela utaplej ale vecer jeste vyrazim projit pesi zony a podivat se po nejakym snez co snis :-) nachazim jeden super, s obrovskym vyberem a na cesky pomery fakt levnym. Sem tu dokud me krece v zaludku nevyprovodi pryc :-)))
Vecer je prisernej, jednak se s tim plnym mechem uplne samo o sobe nespi navic je na cimre neskutecny vedro ktery prekonava snad i indicke paraky + tady nejak nefunguje vetrak. Jako tresnickou na dortu je kolumbijec co ob dvacet minut az do pozdniho rano chodi neco strachat a svitit na cimru. Takze ani ctverak me nezachranuje :-)

D170 - Mendoza

2011-01-25T20:59:00.003+01:00

Rano me nedela problem triskat dverma a sustit igelitkama ale zidi jsou nejaky zmozeny tak se nezda ze bych je moc budil :-) Vcera sem ziskal mapicku s doporucenyma prochazkama po Mendoze, tak se vydavam hned zkraje na tu nejvzdalenejsi na Cerro Gloria lezici v pekne nakreslenem parku. Bohuzel park je fakt hustej, je v nem hlavne spousta asfaltek s docela silnou dopravou a spoustou ruznych staveb ne moc oku lahodici. Proste jeden z nejhorsich parku co jsme kdy videl. U kopce je jeste zoo tak si muzu pres plot prohlidnout expozici jelenovitych. Rikam si ze na kopci v tomhle paraku v prave poledne asi bude naprosty klid ale pote co vylezu cestou pro pesi zjistuju ze skoro cely vrcholek zabira parkoviste :-). Jinak vyhled docela v pohode - pekne posledni vyspy and na jedne strane a nedozirna rovina na druhe. Mendoza se v zeleni uplne straci ze by clovek skoro nerekl ze se tu skryva milionove mesto. Samotny pamatnik je pekny. Na zpatek jdu k dalsi atrakci parku - jezrika, kde je to preci jen trosku parkovitejsi, ale i tak me prijde ze ve vedeljsich ulicich mendozy je vetsi klid od dopravniho ruchu. Docela vyschlej me zaujima obedove menu jednoho buface - 2x super pancho /hot dog/ + litrovy lahvac mistniho pivka andes - dobra volba. Dal pokracuji po doporucenym okruhu, ale v podstate tu nic neni, tak to skrecuju. Mendoza je v podstate opravdu jen vychodisko do hor - na aconcaguu, tupungato nebo cordeon - byt zde neni zas az takova vyhra. Ted si jdu koupit lahvace a na hostlu asi pohnu s krabickou vinka at se me vecer dobre do bueons jede :-).
V podvecer se zase pekne stahuji mracna a po ceste mame vyhledy na spousty blesku jak si to krizuji na obzoru nad horami. Vedle me si sedl zas nejaky porizek, ktery ale behem sekundy vytuhavama a ani ho nezbudi kdyz mu v kuse 5minut zvoni mobil a ja snim tresu jak o zivot. Pak se probudi, zdesi se, bere si tasku a vystupuje nekde v pustine - coz me docela i tesi. Zda se me ze je nejak moc zastavek a cesta moc neodsejpa...

D169 - Cesta do Mendozy

2011-01-24T00:37:00.003+01:00

Mam zas trosku neklidny spani abych se rano vubec vzbudil, ale je to na pohodu. Metrem sem na terminalu za chvili akorat trosku mensi zradou je ze se zastavka jmenuje univerzita. asi tam taky nekde je. Odjezd se opozduje o 20minut protoze se ceka na nejakou dementni rodinku. Ridice mame nastesti liboveho. Za mestem je na dalnici pekna zacpa a on to ruzne objizdi pres zastavbu rodinejch domku atd, takze predjizdime dost busu. Cesta do pasu je moc pekna, rad si ji po 5letech zopakovavam. Zajimave je sledovat jak se koleje vedle zase o neco vic zdestruovali, hlavne zavaly. Tady uz vlacek asi nikdy nepojede. Uzivam si milion zatacek pred tunelem a sem furt napjatej kdy vykoukne na onech par sekund aconcagua, protoze si uz presne nepamatuju kde je to misto. Nakonec ji nepromeskavam i kdyz tentokrat je docela dost v mracich. Vyhled je v podstate jen par set metru pred celnici. Kupodivu to tu docela rychle odsejpa, ze si rikam ze to nakonec bude rekord ale pak nas zase dostava byrokraticky simel, kdyz uz vsichni lidi maji razitko davno v pase a cekame v buse na parkingu na posledni razidlo na papir za celej bus. a toto trva skoro hodinu, fakt je nakopat :-). Sjezd mezi pustyma horama pekny ale pocasi sem cim dal kazi a asi na vyssich kopcich pekne snezi. Najednou tu mame rovinu a uz sme v Mendoze. Na busaku spousta pohunku co nabizeji hostely za pakatel - tak to ma byt :-) jeste rovnou kupuju jizdenku na zitrejsi noc do Buenos a pak bohuzel sedam na lep dedkovi kterej nabizi hostel hned u terminalu, kterej sem mel v podstate taky vyhlidlej, ale to jsem netusil ze pokoj je pro 12lidi a zase to sou samy zidi, tzn. bordel v noci bude jistej. Je tu hrozny vedro dusno, ale mesto jinak pusobi docela prijemne i kdyz uz na prvni pohled tu moc k videni neni. Obchazim hlavni namesti s velkou fontanou a blizke okoli. Nachazim i oficinu bookujici nocklehy po cele argentyne. Nakonec si tu zajednavam ubytko az do odletu za slusnou cenu a hlavne v cimre jen pro ctyri. Vecer jeste kupuju gigantickou hosuku skoro o velikosti chlebu s rizkem a asi kilem majonezi, ale dobry. Vecer je samozrejme binec v jednu i ve tri rano, takze noc ne uplne klidna.

D168 - Santiago

2011-01-23T18:57:00.003+01:00

Tak me zas nevysla pomsta na dormu, protoze frantici co delali vecer bordel stavaji jeste driv nez ja, takze je nemuzu s radosti budit. Premyslim o vyletu do kanonu Maipo, k cemuz me utvrdi i pekny prospekt na recepci. Jdu se nejdriv podivat na terminal Borja protoze sem mel pocit ze sem maipo videl napsany na nejakym busu a navic si chci zhruba odmerit jak to mam pesky daleko. Jako je to pres pul hodiny takze zitra s krosnou rozhodne metrem. Busy sice maji napsany Maipo ale pry to je neco jinyho nebo co, tak se ridim LP a jedu metrem na plazu Italie odkud maji o viekdnu tim smerem odjizdet busy. Nic tu neni tak se ptam policajtu a ty me nejakym smerem naviguju. Stejne i tam nic nenachazim tak se ptam pocestneho dedka s obr prazdnym pytlem a ten rika ze se policajtu ptat nemam protoze nevedi vubec nic maximalne jmeno kterym se hlasi :-)) koukam ze je to vsude stejny :-) doporucuje turist info, coz je asi rozumny ale cas uz pokrocil tak to vypoustim a vydam se na vyhlidkovy kopec s panenkou marii na vrcholku. Pan me jeste doporucuje mercado central kde si hodla udelat levne nakupy do toho pytle :-) stoupam na kopec a atmo je uplne jine nez pred 2 rokama kdy bylo hnusne, nikde ani noha a spis to vypadalo ze by tu mohli bejt akorat nejaky lapkove. Dnes je tu narvano sportovci - jak bezci tak i cyklisti. Vsichni spareny protoze je vedro sileny a kopec poradny. Chtelo to tu byt ale uz drive protoze slunce je uz vysoko - ale po pravde to uz resit nemusim kdyz nemam fotak :-)) zjistuju ze od te doby jsem nejaky vic vysiestovany nic me moc nikam nezene. Kazdopadne pohled pekny - vychodnim smerem je na hrebenech jeste snih, taky to mam tak 5,5tis ty kopecky. Pak jdu do mercada central, kde je spousta ryb a jeste vic restauraci. Taky si konecne misto kurete s hranolkama davam rybu s hranolkama - Merluzu - nevim jak se jmenuje cesky. Odpolko siesticka na netiku - levnejsi varianta oproti piti pivka, jen 10kc hodina a pak jeste jednou vyrazim do mesta. Oproti vcerejsku trosku nuda, proste nedele. Ale alespon se me na treti pokus konecne dari dostat se na kopec Santa Lucia, coz je mozna trosku vic pesimictejsi vyhlidka nez ta ranni. Betonova jungle je takova blizsi a vsudy pritomna. Navic sou vsechny vyssi kopce zahaleny v takovem smogo oparu. Zitra me ceka prejezd pres Andy do Mendozy, takze zase budu moci zamavat Aconcague :-)

D167 - Cesta do Santiaga

2011-01-22T22:22:00.003+01:00

Rano me popruhy od krosny pripomenou ze ramena a i jine casti tela dostaly vic slunecniho zareni nez je zahodno. V podstate sem asi nejvic spalenej z cele teto cesty. Ale co na busak to mam jen 5minut, tak to snad preziju :-). Ze Sereny odjizdi jeden nabuseny bus za druhym smer Santiago, jen to moje Flota Barrios je naprosto prazdna. Kazdopadne bus ma vsechny kola tak je to v poho - alespon je vic mista.Prvni zastavka je hned kousek vedle v soumesti Coiqumbo, kam se me vcera po te nekonecne plazi ani nepodarilo dojit. U chodniku nas stopuji nejake babky v poctu asi 17, tak ma pohunek radost ze to trosku zaplni, ale po par km je zase vykladame u nejakeho asi drazsiho vip letoviska.
Sem zvedavej co bude za vyber filmu a je to znovu ten brutalni ze salvadorske valky, ktery nas tenkrat zaujal. Tentokrat zachytavam i nazev tak se muzu podelit: jmenuje se to Voces Inocentes a urcite stoji za shlednuti. Pak se promitaji dalsi a dalsi blbosti. Venku klasicky mlha, ktera se trha az po 11. Ocekavane pribyva vegetace a okolo silnice pak i prodejci syru, melounu. V podstate celou cestu jedeme po dalnici a mame i jeden pekny tunel.
Po 6,5 hodinach jsme konecne v Santiagu. Nestojime na pro me znamym terminalu alameda ale na nejakym San Borja, ktery je ale nastesti jen pul kilaku vedle. Je tu hrozny vedro a docela davy. Na alamede si hned kupuju lstek do Mendozy na pondeli. Skoro posledni listek. Pak uz se vydavam na strastiplnou pout hledani noclehu. Uz presne nevim kde sme spali posledne tak jdu pokus omyl ale skoro nic tu neni. Koncne nachazim 3 hotylky vedle sebe. Ale ruzove pokojicky a trosku podivnejsi personal hovori sam za sebe. Navic nabizeji pokoj jen na 3hodiny, coz neni uplne idealni, kdyz tu chci stravit dve noci. Tak s ptam na moznost prespani pres celou noc. Tak dlouho premysleji ze i tohle je pry mozne ale check out je v 1rano :-)). Nakonec nejaky bordel papa ktery je pry z italie me navadi na hostal ktery je ale prelidnen tak uz pomalu ztracim nadeji, ale nakonc preci jen nachazim dormik za rozumnou cenu. Musim to splachnout litrovym lahvacem, tuhle anabazi nez se vydam na podvecerni poklidnou prochazku po meste.

D166 - La Serena

2011-01-21T19:11:00.002+01:00

Rano je desny sedivak a nevlidno - takze ty mlzny stavy z humboltova proudu jsou tu kazdej den, akorat ze v lete clovek muze doufat ze se to roztrha :-). Takze vstavani v klidu, netik, nakup v uni marku /kde jinde :-)/ akorat pada 12 a uz premyslim ze misto koupani nakonec udelam jen pesi vypravu do Coiqumba, kdyz se najednou vse brutalne roztrha a je neskutecny azuro. Takze prevliknuti do plavek a dlouhatanska cesta k majaku a dal po plazi. Zatim tu neni ani noha, jen lidicky co rozdavaji mistni metro, tez zdarma. Akorat ze ma 55 stranek a min si v nem poctu nez v tom prazskym. Nechci se o nic starat ci bat se, tak vyrazim naprosto nalehko - osuska je z tricka. Naprosta pohodicka ve vlnach i kdyz to chce vzdy trosku odvahy se osmelit do vody, uplny kafe to neni. Delam i pesi pruzkumne vypravy ale plaz je fakt nekonecna tak ji celou nedavam. Zacinam se citit nejakej dopalenej tak vyrazim pryc. Ono v pravou chvili, po treti se zacinaji valit lidi a z pustiny je najednou super dav. Vypada to tu ze by to tu mohlo vecer docela zit tak sem mozna jeste vyrazim. Na pokoj prichazim v 6, coz me dost prekvapuje ze jsem to v poho prezil bez vody a dalsich zivin.
Po sieste tedy znovu vyrazim. zjistuju ze zapadovku nestiham - sem ji nejak protahl. Skoda, je to vsechno pekne ve zlate. Taky si rikam ze jsem asi jedinej kdo to dava 2x denne pesky. Kupodivu je to tu docela vylidneny tak se vracim jeste do centra a pozvolna do hajan abych nezaspal bus do Santiaga

D165 - Cesta do La Sereny

2011-01-20T00:23:00.002+01:00

V noci me nikdo kupodivu neprepadl ale i tak se me nespalo zrovna dobre. Na busaku je to samej tur-bus skoro kazdej ma napsano santiago ale pry zadnej neni ten muj, takze sem docela nesvuj kdyz uz je 8:20 a nic a melo to jet v 8.....Nakonec preci jen jedeme. Po te co opustime vyssi polohy tak se dela mlha, coz me prekvapuje. Vzdy jsem si myslel ze je to tu jen v zime a ono ne. Mlznou oblasti jedeme asi 2hodiny. Nakonec super sjezd z hor k mori a poslednich 20km a jsme v La Serene. Je to tu docela velikansky i autobusak. Hned si chci zaridit jizdenku dal, tak jen ze srandy zkousim zda neco nejede pres Paso de Agua Negra (4 780m) do Argentyny. A jsem prekvapen ze prej jo. To by bylo super jet jinudy nez cestou co uz jsem jednou jel. Bohuzel ma radost nema dlouheho trvani, protoze Cata Internecional co to provozuje ma vyprodano az do 24.1, coz se me tu cekat nechce. Skoda no, takze klasika pres Santiago :-(. Ubytovavam se jen kousk od busaku coz je super a poprve se vydavam k mori. Je to dalka prevelika. Alespon 2,5km po avenide k majaku, kde vse zacina. Prijde me to tady jak takovy chilsky bibione. Ale na vykoupani to docela jde. Vecer me jeste prekvapuje jak je mestecko uhledny a docela i plny pamatek, urco jedno z nej v Chile. Nejvetsi boj je najiti uni marku, ridim se tradicnimi indiciemi - lidmi s igelitkama ale tentokrat se musim i nekolikrat doptat. Vychlazeny Cristal ale stoji za tu namahu :-)

D164 - Copiapo

2011-01-19T19:23:00.000+01:00

Rano nas budi desne svitoreni ptactva - to co uz psal lonely pred 10 rokama stale plati. Nevim jestli je rozumny do ubytovny umistovat volieru s asi 30 andulkama. Jdeme na vyzkum do ¨kostky¨na plaza de armas co je vse potreba k ojosovi. Pani nam oznamuje ze permit ktery se posila odtud do Santiaga na potvrzeni je zadarmo a ze je jen potreba sehnat dopravu. doporucuje nam nejakeho chlapika, ktery se po chvili objevuje a dava nam cenu za jeep 300 000 pesos, coz je na osobu asi 6tis. Pry se mame stavit jeste ale v nejake agenture, ktera ma pry horu pod palcem a tam se pry taky neco platu ale je to pry malo a on nevi kolik, coz se me tedy zda dost divny ze by to nevedel. Agenturu nachazime. Je tam jen nejaky dedek, ktery vybira 160USD na osobu - jako ze pak muzes kempovat a byt ubytovanej v bivak boudach. Takze dohromady cca 9tis. Dal tu ma predpoved ktera neni moc optimisticka a fotky na kopec a z vrcholu ktere me taky moc nenadchynaji. Kdyz to dam vse dohromady tak uz se me tam vlastne ani nechce. Jak ty finance, kdyz uz me prosla kreditka. Tak ta kosa co tam ma byt -25. Ted na tech kopcich me taky nebylo moc dobre. atd. Lukas by samo chtel, tak zkousi i jine agentury ale vsude maji plno a paltit celej transport se mu nechce ani cekat na dalsi dny, tak je trosku nevrlej. Kazdopadne uz tu zitra ani jeden byt nechceme. Ja chci jeste k mori on expresne do Santiaga, takze timto nase druzba konci.
Vyrazim jeste na vyhlidkovy kopec nad mesto a je to tu fakt pustina, ale na zapadovku i vychodovku super pohled. Pak jeste davama nejaky rozluckovy pivko. Ja se presouvam do jednoluzaku do patra - dal od andulek. Lukas si u me dela depozit nez mu to vecer jede. V noci zjistuju ze se nejak zasekl zamek. Pan se moc k oprave nema ale nejak se mu podari odemknout ale klic proste nejde vyndat. Tak nespim uplne klidne v tomle podniku plnym divnejch existenci. Krosnu alespon stavim ke dverim aby me neco probudilo kdyby se sem nekdo dobejval.

D163 - Cesta do Copiapa

2011-01-18T02:34:00.005+01:00

Rano nejak zazracne vstavame na bus a pozvolna strizlivyme :-). Cesta utika vyprahlou Atacamou zvolna. Prejizdime hreben a klesame do nasi prvni zastavky, Calamy. Mimo pouste, sutru, prasklych pneumatik, podivnych staveni a opravdu spousty ruzne vyvedenych hrobecku kolem silnice neni moc na co koukat. Zase krizujeme obratnik a po chvilce jsme v Antofagaste. Vysoko do svahu se tahnou pochudsi ctvrte. Dole vezaky a sem tam nejaka plaz s rekreanty. Na terminalu je docela dlouha prestavka tak davame completose, hned dva - klasicky po chilsku se vsema moznyma omackama. Pak jsou trosku zmatky, protoze bus odjel tankovat, ale nakonec odjizdime bez problemu. Dal a dal Atacamou na jih, hodiny plynou jedna za druhou az sme v horami obklopenem Chanaralu. Koukam na kopec ktery sme pred dvemi rokami dali. Tentokrat tolik casu nemame. Pan nas zene tak ze ani na dalsiho completa neni cas. Chanaral je vlastn takovy zlom, od nej dal na jih uz sem tam nejaka velmi odolna rostlinka je a v horach obcas mlzny mrak.
Uz za tmy, po 13hodinove strece jsme v hornickym mesta Copiapu, ktere se nedavno proslavilo zazracne zachranenymi minery. Uz na prvni pohled to zas az moc sympaticke mestecko neni. Potuluji se tu ruzne existence. U stanku na completa se ptam babky na levny ubytko a ona hned nekomu vola, tak to vypada docela nadejne. Za chvili se prizene lehce piclej pan, ze pry provozoje ubytovnu. Jdeme kolem mercada na alkohol u ktereho zevlujou nasoskove a pan to hned komentuje ze je to farmacie :-) Kazdopadne jeho ubytko je mozna nejhorsi pajzl co jsem kdy videl a to jsem jich videl fakt spousta. Navic se neda ani zamknout dvere, tak farmacuetovi davame vale a jdeme hledat jinam. Na hlavnim namesti jsou hotely trosku mimo nase moznosti ale nakonec se dostavame do ctvrti kde jsou ^residenciales^ a tam uz je cena v poho, ale taky desnej pajzl a zevlouni.

D162 - San Pedro party

2011-01-17T13:55:00.002+01:00

Rano poklidne vyjizdime na hranice, odbavujeme se /pan ani nekouka na pasy a jen razitkuje. proste nikoho tu behem dne skoro nema ale i tak se nechce unavit. Jeste sem se vlastne zapomel zminit ze na strance ¨titul¨ hned vedle fotky, kam se nic davat nema, uz mam 5 razitek, takze sem fakt titulovanej/ a pak sledujeme jak se z chilske strany pozvolna sjizdeji busiky a mikrobusy a z bolivijske jeepy. Svoz je za 40boliku. Nakonec vyjizdime uz v pul10. Kluci na posledni lavici docela trpi protoze vyfasovali pani ktere notne smrdi s pusy, furt neco taha z nosu a chrchla. Me rozesmeje tim ze na pohunka vola mozo ¨mladence¨. Zkraje se jede chvili po prasande /divim se ze ten kousek chilani nevyasfaltovali aby trosku rejpli do eva/ a pak uz se napojujeme na asfaltku smerujici do argentyny pres Jama pass. Tenkrat kdyz sme tu jeli opacne me ani neprislo jaky je to krpal dolu. Spousta zachranych pruhu a nejspis i hodne sedin pro ridice nakladaku, kterych tu jezdi o nekolik radu vice nez na bolivijske silnici. Pri sjezdu se kochame Licancaburem coz je fakt hora giganticka. Dole nas jeste cekaji chilske procedury ale je to necekane rychlovka. Na konecny to vypada ze je jizdny snad dobrovolny, musime si najit samy nekoho kdo tech 40boliku chce. Jdeme se ubytovat smerem k indianovi ale nakonec koncime o guest house driv kde je to vyrazne hezci. Skoro po tydnu sprska :-) a pak uz jdeme na kure s hranolkama a hledame mercado s pivkama coz tu neni vubec jednoduche. Dobre je ze vratne lahvace maji sroubovatelny uzaver, idealni na zapadovkovou turu :-) Vyskrabeme se na mirador kde se kochame a zvesela zapijime bolka tour. Na zpatek jdeme uz lehce navaty - znovu na kure a pak jeste pro krabicaky, coz tu asi neni takova potupa jako v cechach. Je jich tu spousta druhu a nejsou tak levny.

D161 - Volcanos Salar Tour VI. - Licancabur (5 930m)

2011-01-16T00:43:00.002+01:00

Ve 2 sme uz neklidny, tak nam vstat neda zas az takovou potiz. Coca caj + rostlinka + diluran jako zaklad uspesneho vystupu :-). Nastesti neni moc velka zima. Po tme jedeme kolem lagun az pod sedlo mezi sopkama do 4 628m, coz je o stovku vic nez sme cekali. I tak nas ceka prevyseni 1300metriku v tehle vysce. Ve 3:30 startujeme. Ve tme to necekane pekne utika. Pozvolna se rozedniva a vyhled na laguny a hreben sopek za nimi je cim dal lepsi. Urcite je to na vyhledy nej kopec z tech tri. Po ceste mijime krizek pana co se vydal na horu sam a nejak se tu zapomel. Cesticka je docela dobre vyslapla a zadne technicke obtize nas necekaji. Tempicko mam nejpomalejsi presto na vrchol vystupuju v normo casu 5hodin /oproti kili o hodku rychleji a o 100vyskovych vic/. Rozhledy jsou super i kdyz se zda ze nas bolivijskej vrchol je o metr dva nizsi nez vybezky krateru na chilske strane. Ani to nas nemotivuje to cely obchazet protoze vyhledy do chile na atacamu ztracenou o 4km nize v oparu za to nestoji. Pekne je jezirko v krateru. Pry tam v zime!! meli cviceni bolivijsti vojaci - nejdriv vystup, pak rozsekani ledu a nakonec koupani..brrr. Zpatky jdeme jinudy - sutovymi zlaby, kterymi to klesa opravdu rychle. Zaludne jsou jen sesuvy kamenu, tak se cilene trhame abysme si to neposilali na hlavu. Na prestavku si sedame s guidem na vic jak tunovy kamen, tak ho jen tak tak zadrzujeme na miste i kdyz jeho sjezd by byl urcite zazitkem, ktery by asi kluci nize uplne nedocenili :-) nakonec mirnime tempo a vykladam si z guidem o zivote a tak. Nakonec me to neda a porpve se ptam bolivijce na Evika - guidik je z nej na vetvi, prej evo opravdu cumpli silnice, telefony a tak. Ono je asi zakladem vydrzet v bolivii u valu vic nez rok a trosku se propagovat :-). Mijime druhy a pry posledni krizek na licancaburovi a pry patri 25.lety holce z nasi republiky ktera to sla kdyz to bylo pod ledem a bohuzel si tohle korejtko sjela az do skal :-(. Sestup trva jen neco vic jak hodinku. Sem docela uslaplej i hlava se ozyva ale lepe nez po Uturunkoj. Potreboval bych si na chvili lehnout ale resime prejezd do Chile. Cekali jsme ze pojedeme busem jak nam bylo receno v Tupize ale ten pry jede jen v 10rano, coz sme uz davno prosvihli. Nechame se odvizt na hranice /stale tu beha ten jeden osamoceny sakal a je tu vyhoreny bus slouzici jak bano/ Celnici sou ochotny a volaji do san pedra pro taxik, ale ten prijede jen kdyz zaplatime 100USD coz se nam nechce. Hodinu cekame jestli nepojede nejaky nakladak, ale tahle silnice je vic nez marna tak se vracime zpet. Nasi pruvodci nam stejne rikaji ze jidlo a nocleh budeme mit stale gratis - fakt sme meli stesti na cestvoku, vyrazne nejlepsi z tech trech pokusu co jsem tu mel. Alespon davam siestu ktera me stavi na nohy. Vino uz dns bohuzel neni ale i tak sme radi ze sme vsechny tri planovane sopky zvladli

D160 - Volcanos Salar Tour V. - K lagune Verde

2011-01-15T23:44:00.002+01:00

Dalsi den naprosteho azura nas vita, takze s tim destivym obdobim to neni tak hrozny. Ceka nas cesta pres quetenu grande ktera je kupodivu radove mensi nez chica. Vsude je spousta zelenych bofedalu a malych skalnatych kanonu - docela rozdil oproti vyprahlemu okoli. Malem sme svetky vypousteni obrovskeho stada lam z ohradyt ale babka si to naposledni chvili rozmysli, asi nechce mit nezvane divaky. Na dalsim salaru, tentokrat Chavilri, se zpatky vracime na hlavni okruh a delame zajizdku k Sol de Manana. Letos to moc necoudi a ani to cerveny jezirko nemuzu najit. Bublajici efekty zustali. Kvuli panovi musim zapnout GPS (chps po spanelsku me vubec nejde do pusy) a vyvratit znovu zazitou poveru ze je to tu v 5tisicich. Kousek cesty zpatky k termalum, kde je hooodne narvano tak me to ani nelaka tam zalizt, mimo odsoleni noh. Pobiha tu nekolik strazcu kteri hlidaji aby si nikdo neodskocil do prirody v okoli a pouzil predrazeny hnusny zachod za 3boliky. Skrz krasnou krajinu daliho prijizdime k lagune Verde a koukame na toho obra co nas zitra ceka - prevyseni jak na tunupu, vysku skoro uturunka. To bude maso. Laguna se docela zmensila, asi ji to necekany sucho nedela moc dobre. Jedeme do osamocenho hostelu vedle baraku narodniho parku, kde je mimo nas jen opuchlej frantik s zenou /maji vystup na likiho uz za sebou/ a hrozne si to chvali. Po obvyklem nekonecnem briefingu s nasim panem mame sraz jeste s guidem /na L je povinny za 60USD na skupinu/ a pak uz do hajan a (ne)tesit se na 2hodinu ranni. Pred tim jeste vyhled na hvezdy, je jich videt zase tak 4x vic nez u nas doma.....

D159 - Volcanos Salar Tour IV. - Uturuncu (6 025m)

2011-01-14T23:31:00.002+01:00

Budicek tentokrat neni zas az tak drsny, kolem sesty. Ceka nas spanila jizda, protoze silnice pod kopec je v mnoha zdrojich vedena jako nejvyssi na svete. V sedylku mezi dvema hlavnimi vrcholi byl totiz sirny dul a tim padem i cesta pro nakladacky. Parkrat prohrabneme kola v bazinatych bofedalech a pak uz sme u byvale fabricky na siru. Obcas je u cesty pohozen i obrovsky vyfarany kus. Cesta stoupa nekonecne a my chceme samozrejme co nejvyse :-) trosku posetrit nohy a hlavne plice :-) Pan nakonec parkuje v neuveritelnych (5 552m) i kdyz by mohl jeste pokracovat dale - pry uz to autu nedela dobre, kupodivu. Tentokrat uz beru scarpy a chvili to da zabrat je zavazat - koordinace po tomhle vyskovym soku/skoku neni uplne nejlepsi. Samotny vystup docela v pohode, klasickej sutovej sopecnej svah. Lukas tradicne bere caru, ja dorazim jako druhy. Bylo to jen 470metru prevyseni, takze je to fakt asi uplne nejlehci 6ti tisicovka na svete, ale i tak dala zabrat. Na vrcholu dostavame tradicni vejluh z nejake byliny na vysku. Trosku chci pozlobit Dusana tak mu hlasim ze vyska je pouze 5993m (aby si pripadne nemojl vyskocit :-)) ale netrapim ho dlouho a pak si uzivame jeho radost :-). Sestupujeme prudkym sutakem, ktery lukas zbiha za coz si vysluhuje od pani prezdivku el condor :-). Pri sjezdu se me udela nejak blbe, preci jen ta akli byla nic moc dobra a odpolko prolezim. Vecer je me nastesti uz dobre, protoze od pana dostavame za odmenu lahvicku cerveneho :-)

D158 - Volcanos Salar Tour III. - Laguny

2011-01-13T23:13:00.003+01:00

Dneska nas ceka njklasictejsi cast okruhu, protoze at clovek jede z jkekoliv strany, tudy jede pokazde. Opoustime San Juan a mirime na mensi salar Chiguana na kterem je nejzajimavejsi panorama sopky Oleague na jeho konci. To je v podstate jediny znamy vulkan na tour na kter neplanujeme stec. Kousek dal je uzemi skalek a oficialni mirador, kde mame obidek. Celou dobu nas sleduje obrovska viskaca, ktera je ze zbytku asi vlmi zivena. Pak nasleduje serie 4lagun - hned ta prvni Canapa je nejkrasnejsi. Navic oproti zime je uplne precpana plamenakama. Odhad tk 800kousku. Navic se nas drzi dobre pocasi - po obloze je sice hodne smouh ale my furt jedeme v kvadrantu kde je naproste azuro. Dalsi laguna se jmenuje Hedionda (smrduta) tak se bavime kdo je vic Hediondo cimz konecne rozesmivame nasi pani kucharku a po zbytek cesty to na ni zabira, mluvit o nekom ze je hediondo :-). Dalsi lagunky nejsou zas az tak zajimave. Pak je prejezd poust Siloli - coz je obvykle nejvyssi misto tohoto dne cca 4720m. Prohani se tu spousta vikuni, ktere jsou zive z buhvi ceho. Povinna zastavka u kameneho stromu a uz jsme u laguny colorada - topu tohoto dne. Akorat ze Evo v ramci cumpleni trosku zvysil vstup z 30 na 150boliku. Tentokrat jedeme i na druhou, vzdalenejsi vyhlidku, ktera je uplne nejlepsi - vsude dokola jen ruda voda. Tady opoustime klasicky okruh a mirime do kopecka smer vesnicka Quetena Chico - vychodisko na Uturunca. Cesta do sopecneho pasa neni kratka - vrcholi na urovni Mont Blancku,cca 4820. Quetena Chica (4 150m) je lamarska obec dokonce i s kostelykem. Navic je tu spousta zebrravych psu, kteri si zrovna oblibili nas hostel. Zbytek dne uz jen klasicky zevling a dobra strava od nasi pani a pln hrnky coca caje. Mame od stolu, ja dokonce i od postele, krasny vyhled na nas zitrejsi cil Uturuncu - nejvyssi kopec v sirem okoli

D157 - Volcanos Salar Tour II. - Tunupa (5 166m)

2011-01-12T18:49:00.002+01:00

Ve 4 rano mame budicek a ceka nas prvni ze tri vystupu, takovy zahrivaci i kdyz lizt prakticky neaklimatizovany na 5tku taky neni nic optimalniho :-) Nas pan nas odvazi jeste o 300vyskovych nad salar do 3980m, kde vyslap zacina. kupodivu nam bude delat i pruvodce. Stoupame kolem inckych ohradek. Asi se dost nudili protoze jich je vsude spousta a hlavne do hroznych vysek. Cim vic jsme bliz tim je jasne ze nasim cilem bude oranzovy predvrchol, ktery jako jediny vypada schudne. Cestou, hodne sutovitou, ze az lituju ze stale dupu jen v teniskach :-), se propracovavame do sedla 4900m a pak i pres mensi skalky na samotny predvrchol. Jsou odtud krasne vyhledy na salar i kdyz na zapadovku by to tu bylo lepsi, takhle jsme zase meli krasne vybarvenou sopku. Samotny hlavni vrchol cca o 200metru vyssi je hodne neschudny. Na vrcholku jeste dostavame nejaky specialni vyluh na vejskovku, ale zatim se hlava moc nespina. Sestup dolu je docela dlouhy a v sutovych zlabech opravdu vzpominam na sve scarpy odpocivajici v jeepu. Jeste pred navratem k autu si davame malou zachazku do jeskynky s mumiema. Docela zajimave. Po obidku ve vesnici vyrazime na dalsi cestu. Zastavujeme jeste u plamenaka ale bohuzel je chciplej :-(. Dalsi dlouhy prejezd salaru na ostrov Rybaru. Je tu az nechutne jeepu, ale skoro vsichni maji obed tak mezi kaktusama je docela volno. Takhle v poledne je to tu uplne jiny nez v ranu a taky pekny. Nejvetsi kousky maji az 12 metru do vysky a patri tak mezi nejvyssi na svete. O kus dal zastavujeme jeste na miste kteremu se vyhnul ten prasny mrak a pak uz min zajimava cesta do vesnice San Juan (3 700m), kde strasne fuci. Tady si lehce lecime rany, protoze se hlava nakonec preci jen trosku z toho vystupu ozvala. Je to tu dost velky zapadakov, ale to na altiplanu vubec neprekvapi :-)

D156 - Volcanos Salar Tour I. - Cesta pod Tunupu

2011-01-11T18:01:00.002+01:00

Dusan nakonec vecer dorazil, takze vyrazime ve trech coz je dobre nejen po financni strance. Jedeme po polnacce smer Uyuni. Vzpominam jak sme tenkrat malem umrzli kdyz sme jeli obracene. Kochame se peknou krajinou kolem Tupizy a pak uz stoupame do kopcu. Zastavujeme na miste kde Butch Cassidy udelal svuj povestny prepad. Dlouhou dobu nas provazi panorama hory Chorloque (5 552m), kde je aktualne nejvyssi dul na svete. Sjizdime do Atochy, strasneho zapadakova a centra minerstvi. Pry to tu docela frcelo ale co Evo vyvlastnil doly tu vlak s mineraly jezdi uz jen jednou tydne. Mame tu obed a docela me zaujme sbirka broukou na stene pribytku. Mezi asi 5 exemplari se zvlast vyjima vzrostly svabik :-) Pres pouste kde je spousta malych tornadek se pozvolna blizime k Uyuni. Mame tradicni zastavku u hrbitovu masin a pak uz razime na salar, ktery rozhodne neni tak belostny jak si ho pamatuju. Pry uz dlouho nesprchlo i kdyz je obdobi destu :-) a vichr prival prach. Stopuje nas nejaky pan ze mame prevezt nejakyho zatoulanyho plamenaka na druhou stranu salaru, tak ho mam celou cestu 20centaku v krabici za hlavou. Cesta pres salar je dost dlouha ale minout nemuzeme - pekny vulkan Tunupa je dobry majak. Uz z dalky premyslime kam az se dostaneme protoze hlavni vrchol se spoustou prudkych skalek asi nebude to prave :-). v mokrinach u konce salaru kde si vyslapuje par plamenaku vysazujeme naseho necekaneho pasazera. Bohuzel nevypada moc dobre, nejak se nechce zvednout na ty svy tycky, tak to s nim asi neni moc dobry :-(. Vecer jdeme jeste na peknou zapadovku na salar. V noci je hrozny vedro ani si nevzpominam kdy a zda vubec jestli jsem nekdy spal v Bolce jen v trenkach pod prosteradlem.

D155 - Tupiza - Inca Canyon trek (3 370m)

2011-01-10T21:59:00.004+01:00

Rano je pekne ale na snidani musime cekat, protoze pan ma jen jeden stul v jidelne a ten zrovna obsadili argentinci - tak vyrazime na mirador na hrebinku hned za hotelem. Cesta je docela nepratelska, hnusna sutovinka a kdyby clovek nahodou uklouzl takse zastavi maximalne o kaktus. Nakonecale vrcholek davame a je to opravdu nej vyhled na tupizu, nejvic panoramticky. Hned pod nami reka pak mesta a na obzoru cele to barevne pozadi. Si rikam ze jsem tu ztravil uz docela dost dnu ale poradje co objevovat :-) Sestup je jeste horsi, ale s trochu obezretnosti se to da i kdyz podruhy bych tam uz asi nelezl :-) K snidani popijime klasicke mate de coca

Porad nemame uplne jasno jak to vykoumat s tim salar tourem a hlavne aklimatizaci. Nic nam neprijde idealni. Uz skoro premyslime ze pojedeme busem do Uyuni a vyrazime odtama, coz asi vytusil i pan a da nam zajimavy navrh, samozrejme drazsi nezkdyby sme dali klasiku ale porad za slusny prachy. Takze budeme mit privatni fotografickou (vyborny kdyz nemam fotak :-) solo tour - pojedeme tedy 2, mozna 3 jestli se konecne dusanovi podari nejak dorazit. Na celych 6 dni - takzenebudu naprijmu - a budeme tam mit 3vystupy na sopky: Tunupa, Uturuncu a Licancabur...takzeto tu opravdu uz vycerpam do posledniho :-)

Nadseny jdeme do mesta, ze se to nakonec tak skvele domluvilo, jeste vybrat penize - V bance je hrozny naval ale policista nas dovadi hned k prepazce - Lukas vybira s karty a pani se nejak nelibi jeho podpis - tak ji musim vysvetlit ze je to stary podpis, no sranda. Ja jen menim v cambiu a zas mam 10dolarovku u kterym se mistnim nelibi serie, klasika.

Dal shanime bicikletu aleto se nedari tak jako nahradni program davame vylet smer puerto del diablo a canyon Inca, kde byl pred 2roky pekny trubka trek :-) zase si uzivam paradni skalni utvary a lehke lezeni vkanonu. Po case jsmena krizovatce kde jsme predtim zvolili spatny smer. Tentokrat stalenahoru kolemsirny ajinych sopecnych vyvrelin. Konecne sme docela uvareny v pasu (3 370m) s peknym vyhledemi kdyz nasim smerem neuplne otevrenym. Tak se muzeme jen domnivat jestli nas ceka sestup spravnym smerem. Klesame mezi giga kaktusi po pesince obcas lemovanou pet lahvickami /nejspis bolivijske turisticke znaceni :-)/ ale jinak ani nohaazna male stado koz hlidane dvema psiky, ktere lehce musim usmernit vrhanim kameny. Kanon se ka zuzuje a je dost super. Trosku neprijemna je jentunka ktera semusi brodit a vody je lehce po pas, tak pak jdu asi hodinku v trenkach abych dosusil spòdek :-) prvnim clovekem je babka, ktera hrabe v korytku kameny nahromadky. Pak uz prvni zaslouzene pivecko a nejaka dobra basta /ta je tedy zatim jen v planu/ jo taky pujdu k holici na uno milimetro , uz sem trosku zarostlej...takze salsi zprava az za 6dni ze san pedra

D154 - Cesta di Tupizy

2011-01-09T01:59:00.003+01:00

Rano prsi takze se Saltou loucime trosku ubrecene. Jako mistni omladina pari dost svedomite. Tolik vylitejch se v pul6 rano uz dlouho nevidel. Na busaku je uz pekny naval protoze z nejakeho duvodu spousta busu vyrazi na svoutpout o sedme. Mezitim se dela pekny slejvak tak sme to prosli jeste na pohodu - proste hlaska z LP o tom jak je v Salte nadherne podnebi nam proste zalezla pod nehty. Po vic jak 2hodinach sme v Jujuy, ktery jeuz trochu indiansky. Tady nabirame ztratu protoze mirime do garazi, kde ani nevime proc stojime. Pakuz nasceka quebrada Huamhuaca, velmi pekny barevny kraj ktery sem tu uz docela popsal pred 5 lety :-). Mame par zastavek kde se cast turistu obmenuje - Tilcara /stala by za navstevu/ a Humahuacu. Pak uz Altiplano a lamicky. Dlouho jedeme pres 3500m. Konecne sme v La Quiace, po 7,5hodkach, kde z¡jistujeem ze nam vlastne pohunek v salte nedal papir k baglum, tak musime hodne tvrdit ze ty bagly jsou opravdu nase.

Ve vetsim klidu nez pred 5 lety kracimetech par bloku na hranice a tam trosku pada to co si pamatuju ze jsem byli za chvilku vyrizeny - je tu giganticka fronta, zpusobena asi i 3velkyma mezinarodnima autobusama. Rozhodujeme se ze pujdeme asi na hulvata a jdeme az k okynku a ptame se na neco a pak jdem o kus dal a snazime se infiltrovat do fotky. Neni ani moc velky protest protoze kolem nas je spalir lidi z busu kteri to zdrzuji nejvic. Akorat nejaky cyklista si k nam jde stezovat ze uz tu stoji 4hodiny a v tu chvili se ozivai nejaky pokrik fin de fila /konec fronty/ ale nastesti nas zachranuji nejake senority ktere taky chteji predbehnout a hnevdavu se obraci na ne..Pak prijde policajtka a vyhodi senority at si prijdou zitra v 8rano. My prazivame ale i tak tu kysneme skoro hodinku, alei tak smeradi zaetu nejsme dorana. U Bolivijcu je to rychlejsi.Krosnou schazuji vlajku ale mezinarodni skandal nastesti nezacina. Posunuje hodinky o jednu zpet, takze uz mame 5hodin rozdil. Pak uz frcime nabusakve Villazonu, kde kupujeme posledni 2listky do Tupizy na 5. Takze uz na rychlo na levne kuratko spapasfritas a pivecko a pak uz do krosbusu. Nagrafitech je stale Evo SI a stale CUMPLE :-), takze to se nezmenilo. Ale sem v transu - je nova asfaltka. Teda skoro cela hotova, jen par mostu chybi. Takze asi plati co smevideli na politickym bilboardu - Evolucion :-)). I takprijizdiemuz za sera. Ale odchytava nas sympaticky plan ze manovy guest house za dobrou cenu, a zenas tami odveze. Trosku nas prekvapi ze jedeme pres most pryc, aleneni to zasaz tak daleko a je to na bolku fakt luxusni ubytko a navic jeste nam za luxusni pokoj uctujemin nez chtelpuvodne za normalni. Jeho pani pere navic kilo pradla 15kc tak budu konecnezas vonet. Vecer uz jen prochazkapo meste, basta, pivko a hura do hajan...btw chodimetu v triku a vecer je dvacet, jaky rozdil oproti zime a mucho frio expedition

D153 - Cachi a Salta

2011-01-08T01:21:00.002+01:00

Po 12 hodinach, presne na minut dle jizdniho radu, jsem v 6 dorazil do Salty. Obchazim busak a ptamsekdy co jede do Cachi a pry uz v 7 a pak az odpoledne. Tak doufam ze sem vcera kluci dosli, zjistili to a dorazi, abysme neztratili pul den. Nikdo nikdetak sem cim dal vic nervoznejsi. Tesne pred sedmou se nastesti pririti lukas splavenej jak pes takze narychlo kupujeme listky a jeste prestupujememezi busy protoze vestejny cas jedou dva od stejne spolecnosti. Nakonecmamekrosny vjednom ajedeme v druhym. Dlouho semotame mezi mestecky ve velkeym urodnym udoli pak uzstoupame peknym bocnim kanonem obrostlym hojnou zelenou vegetaci - skoro jakpralesyu nekde v brazilii. Pak uz se ukazuji barevne hory a pekne hrebeny. V pulce cesty je ofiko zastavka nasnisani, kterou nepohrdame. Dale jsou nekonecne klikatice do kopce, dost super.Na jednom vyhledu nam dokonce ridicstavi na mirador. Prejizdime paso 3300metru ajsme v narodnim parku Cardones, kdeje to hlavne o kaktusech kolemsilnice - uplne lesy. Uz jen chvili klesamedo urodneho udoli vnitru altiplana a jsme tu. Po4,5 hodkach. Zjistujeme na busaku ze nasim planovanym smerem do San Antonia dela Cobres po rute40 se kterou sem mel cest uz v patagonii nic verejnyho nejezdi ze pouze ze salty - takze kupujeme listek na odpoledne zpet a rozhodujeeme se uz zitra odjedeme do bolky. Mestecko/vesnicka pekna ale na ty 3h az az. Ve stinku na hlavnim namesti si davam obrovsky rizek, oio zavin domova apivko apak jdemenagiga cemeterio na menism kopecku u mesta. Obr hrobky jsou stridany nuznymi krizky beze jmena. Lukas je ze slunce po chvili unaven i lehce obarven napink tak jde zpatky na dalsi cervezku, ja jeste vyrazim na maly kopecek ze ktereho je uzasny - ladackhy vyhled na zelenou oazku tahnouci se z hor. Docela me mrzi zejsem od lukyho nepujcil fotak a neudelalalespon jeden snimek. Cesta zpetje uz docela unavna. Navicseudelali mraky a mlha takze ridicjede po zakrutachy docela po slepu. Pak uz jenkoupitlistky na zitra do La Quiacy a nekde se ubytovat. Po ceste nas posiluji panchove /parek v rohliku asi s desti zalivkama/. Nakoneckoncimevlevnym hospedache. Vecer sme tuhy jakpsy

D152 - Corrientes a Resistencie

2011-01-07T20:46:00.002+01:00

Mozna i diky klime sem se fakt dobre vyspal, idealni pred dnesni noci v buse...Nikam se nezenu a navic zjistuji ze ten spravny bus do Corrientesu me jede primo pod okny, parada. Je to docela dalka na mhd tak 15-20km mezi mesty, tak jizdenka za 11kc potesi. Po ceste jsou nejake mokriny se spoustou volavek ale nejlepsi je prejezd gigantickeho mostu pres reku Parana. Je to pekne do kopce, asi kvuliva lodim tak ridic dvakrat podrazuje abysme ten most vubec vyjeli :-) pak uz se necham vysadit a delam si prochazku po nabrezi. Jsou tu plazicky a lidi se koupaji. Voda navic vypada docela ciste, cekal jsem vetsi kalnost. Nabrezi vypada tka napul vybydlene. Proste jednou se to postaviloi, bylo to pekny a pak uz na tom hlodal jen zub casu. Navic je to tu nejspis idealni po vecerech na mensi ci vetsi potrebu. Nachazim tu i turisticky informace tak dostavam mapicky a ruzny typy - na karneval a jednu docela zajimavou prirodni oblast. Jeste prochazim vlastni mesto, kde me vic nez poskrovne pamatky zaujima spousta zaslaplejch a pobyhajicich svabiku - tolik sem jich tedy jeste nikde nevidel. Postupne me zacina ubijet vedro tak du jeste pozevlit na nabrezi, kde si rika ze jedina vyhoda toho ze sem bez fotaku je ze si to prohlizim v klidu a furt tu nepobiham a nevymejslim jak a co pofotit, ani ty smouhy na obloze me nevadi :-) jinak delam pokusy a ve stinu je 36stupnu a na slunci 50 :-)) pak uz frcim zpet. Na hlavnim namesti v Res kupuju supr hamburgra a po nakupech se jdu ochladit na net. Opoustim ho ale rychleji nez mam puvodne v planu protoze to vypada na bourku. Do hotelu prichazim uz za prvnich kapek. Pak me kazdej radi neco jinyho ale nakonec preci jen nachazim tu linku na busak - vcera sem se totizx ani nepodival na cislo. Na busak uz za slusneho slejvaku a ted tu zevluju - tlupy psu se tu potuluji jak pred 5 lety...jo jeste jedna poznamka k Res a Asuncionu - ty pekny busy co tu tenkrat jezdily jsou uz ve vysluzbe, jezdej tu sice stale rachotiny ale uz holt o generaci novejsi - takze pravidlo jezdi ted, pak to bude cim dal horsi plati na plne care.

D151 - Asuncion tentokrat bez deste a cesta do Resistencie

2011-01-06T15:32:00.004+01:00

Rano je vymeteno ale zas na druhou stranu uporny vedro. Vyrazim na prohlidku cislo dve :-) uz mam ty posty kde si mam mavnout na MHD vychytany tak to jde jak po masle. Stale se nemuzu zbavit pocitu ze Asuncion je vlastne akorat takovy rozlezly malomesto, uz jen podle tech patrovych baracku. Vysedam kousek od hlavniho namka a jdu se podivat na namesti Urugvaj o kterym se pise ze je po setmeni rajem kriminalniku a prostitutek. No i zadne nevypada nijak moc vabne. Jak takovej vyskvotovanej park. Zevli se tu vali po lavickach a v jednom rohu je doonce takovej malej stanovej tabor. No taky cely jeden roh namka zabira ex vlakove nadrazi. Zbyla z nej jen budova v ni asi dva vagony a koleje kousek od vrat zality asfaltem. Sice se v mem prastarem pruvodci pise ze vlaky uz v paragvaji moc nefunguji ale ze se clovek ma radsi optat v oficine. Ale kdyz vidim ty koleje tak myslim ze uz ani to optani nema cenu :-). U namesti nezavyslosti me zas jako vcera dostavaji ty vznesene vladni budovy a deset metru dal pres zelen zacatek favely - chyse s preklizek a s vlnitym plechem. Tam se na pruzkum nevydavam. Z ochozu na konci namesti je na to vsechno + reku v pozadi pekny vyhled, tak zatim asi prvni misto kde opravdu lituju ze fotak uz je out i kdyz dokumentu odtud bych poridil asi vice..Motaj se tu prvni dva turisti co tu vidim, nejaci turkove. Tak jim rikam at me vyfotej a poslou nejaky fotky mejlem, tak sem zvedav :-). Jedinou opravdu peknou stavbou je palac Gobierno, ktery je oblezen vojaky ale uz se smi fotit :-) kousek vedle je cesta do pristavu nevedouci pres chatrce tak se nakonec dostavam i k rece. Za necele dve hodinky mam vse projity az az, takze skoro delsi je cesta mhd tam a zpet nez vlastni prohlidka :-) Kazdopadne sice nejsou v paragvaji zadny opravdu extra turisticky spoty ale i tak me mrzi ze nemam vic dnu na pruzkum - jako cesta na lodi nebo pres chaco do Bolivie by urco samo o sobe bylo husty + kazdy pohranicni mesto ma status tezce paserackeho :-)
Po netiku vyrazim do hospudky jak vcera a doplnuju pitny rezim zas velkym lahvackem. Dnes je tu jiny pan a chce vic penez pry za ryzi tak ho ignoruju a platim co vcera. Ani mu to nejak nevadi. Dnes je fakt sileny vedro pres 35 a navic dusno takze takova paragvajska indie, ani jim to v buse moc neklimuje tak sem sparenej jak kralik - navic klasicka kombinac, zas vedle me tlustoska - takze v nestrezeny okamzik spoustim mezi nas operatko abych trosku stanovil hranice kam az smi zadek, i kdyz ten se stejne podlejva spodem :-) a hned pres ulicku zase nejake hyperaktivni dite....Za pulhodinky jsme u mostu s tim peknym vyhledem na Asuncion a pak uz je hranice, kde je peklo..hrozne dlouho cekam aniz by se cokoliv delo, pak procedury - uz zase dochazi k prohlizeni meho pasu, ktery naboptnal..pak zavazadla, proste suma sumarum 3hodiny v tom pekle. Pak uz savana s palmickamickama a jeste 3x nam policajti smejdi v buse. Jinak pan sofer je asi pritel honicek aut protoze nejdriv pousti rychle a zbesile a pak i druhy dil. Do Resistencie prijizdime az v 20:30 a ja jen tak z povinnosti zda neco nejede do Salty - ale jizdni rad se ani tady nezmenil, zase az zitra v 17:50. Pan me alespon da typ na hospedaje pobliz busaku ale to je plny a dalsi o kus dal zas nefunkcni tak jdu chvili peso - lehce pritom odhanim trosku zurivejsi 3psy -, az me zastavi nejaky dobry clovek a rekne ze bych takhle sel jeste asi hodne dlouho tak se mnou vypravi a stopuje busik. Vystupuju na namku a jeste si kupodivu pamatuju na jaky avenide sme byli tenkrat ubytovani a jdu spravnym smerem - akorat hotylek se uz jmenuje jinak nevypada jak svabik tenkrat ale je zaroven 4x drazsi, ale i tak nejlevnejsi solo ubytko v Argetyne. Vecerni Resistencie docela ziva anejak vyrazne hezci nez si ji pamatuji - mozna efekt Asuncionu :-) Na zitra mam plan udelat si vylet do sousedniho Corrientesu leziciho u reky Parana, coz ma byt pry velmi pekne. No a vecer konecne do te Salty. Dusan tam dorazil uz dnes Lukas zitra jen ja budu mit spozdeni - mam pocit ze jsem ejste na sraz o den pozde neprisel, ale snaha byla :-)

D150 - Asuncion

2011-01-05T20:16:00.003+01:00

Tak tu dneska mame male cestovni vyroci - 150dni tak si rikam ze by treba fotak mohl obzivnout ale nechce se mu :-( . Snidani ani nedojidam, protoze si jeden s Brazilcu se kteryma sem sdilel pokoj objednal tago na hranice. Mysli msi ze to domluvil nejak za levno ale nakonec platim kilco za relativni kousek, tak lituji ze jsem nejel busem jak sem planoval. Je tu uz docela zive, ale rikam jak se za 5let zmenily procedury. Tenkrat to byl skoro obrad, zapis do knihy a ted jedno rychli razitko a jede se. Busak je daleko tak se me v tomhle vedru a s krosnou stradovat nechce, takze beru motorkare za 15tis (60Kc) tech jejich podivne pojmenovanych penez. Dokonce dostavam helmu a frcime az necekane pokojne na busak - tady to je jak posledne - jen co prijdu uz ma neco za 15minut jet a ne jak posledne rachotina ale pekny dvoupatrak a jizdne? za polovicku co v Brasilu. Ale uz to neni takova sranda co tenkrat, ale preci jen me jeden pan rozesmal. To ze nam sem lezou prodejci limonad a burgru me nebere ale jeden pan prisel s jednim 10kg pytlem cukru jestli ho nekde nechce me fakt dostalo - neprodal ho nebozak. Cesta je v podstate jak tenkrat, krajinka neni zas az tak dechberoucim ,ale termitist sou tady fakt stovky. Do Asuncionu prijizdime po 6hodinach. Sileny vedro, coz sem cekal. Ale z raniho azura se udelalo dusno a takvoe to pocasko pred bourkou. Bohuzel zjistuju ze me plany jsou trosku naruseny. Bus na rano je vyprodan tak budu muset az v 13, takze nejspis nestihnu v Argentyne pripoj na Saltu takze na sraz s klukama dorazim az asi o den pozdeji - uvidime, jak to nakonec dopadne. Beru hotylek, jak je mym zvykem co nejbliz busaku a je to sice pajzlik ale jen za 35tis - takze nejlevnejsi na teto ceste. Poustim vetrak a vesim pred nej fotak treba uschne a pujde ale moc tomu neverim. Konecne sem ready vyrazit na prohlidku, dokonce se doptam odkud jede ten spravny bus a pak se kodrcam skoro pulhodinu - dokonce s navstevou revika - do centra pricemz se z druhe strany blizi ocekavana boure . Takze projdu jen hlavni namesti - nic svetobornyho parcik obklopeny prevazne hnusnyma budovama a zacina slejvak, net nastesti dobiham v pravou chvili...no ted se po 90minutach udelalo jakztakz tak vyrazim ,abych se vratil jeste za svetla :-)
Po asi deseti minutach prochazky zacina zase prset takze dalsi prochazka je uz takova zbezna. Uzasna kombinace je nejaky obrovsky novy palac a pres ulici zacinajici ponekud skotovejsi cast vedouci az k rece, takze se tam nevidavam. Po chvili mizim zpet na bus a pocitam ze se zitra trosku vycasi abych se sem jeste dopoledne vydal. Jedina vyhoda deste je v tom ze je konecne snesitlene pocasko - predtim bylo uz neprijemnych 35 stupinku. Stavuju se jeste poprve v paraguajskym supermercadu kde delam nekolik kaufu ne moc stastnych - jednak kupuji nejlevnejsi limcu pomelove chuti, protoze to me jeste nikdy nezklamalo, ale chut odpovida tomu ja si predstavuju ze muze chutnat rozredeny myci prostredek na ajncliky s pomelo favorem :-) teda meloun za 3,5kc/kg ale stoji za to i kdyz po tech svacach po ceste mam pocit ze bricho neni poprve co jsem v jizni americe v uplne kondici. Jdu to pojistit o kus dal na grilvane kure a chorizka a taky lahvace o 940ml :-)

D149 - Vodopady Iguazu

2011-01-04T23:02:00.002+01:00

Vcera sem cely den pozevlil v Curitibe. Dnesek zacal moc pekne - vodopady Iguazu - sice jsem na nich uz pred 5 lety byl ale z argentisnke strany a dneska ta brazilska me prisla lepsi i kdyz ty davy neuveritelny....pak sem vyrazil jeste na gigantickou prehradu Itaipu, myslim ze do 3soutesek nejvetsi na svete a tady se stala katastrofa - koupil sem na busaku lahev ale byla fejkova/doplnovana a narizlou zatkou me cela vytekla do batuzku a ten jak je na pul nepropustnej udelal obr louzi ve ktere se utopil fotak :-( takze dost neprijemna udalost...odpo sem jeste pres most zasel do paraguaye kde je to samej vejlupek a v jednom elektru otestoval alespon kartu, a ta nastesti prezila..tak alespon tak....zitra se zase vracim do paraguaye a jedu do asuncionu..a pak do Salty kde mam sraz s Lukasem, takze alepson nekdo bude dokumentovat...fotacek susim ale davam mu tak 5procent, skoda....

D147 - Torres II.

2011-01-02T00:30:00.001+01:00

Tohle rano uz je vyrazne prijemnejsi, taky vstavam drive i kdyz to taky nejak moc neprehanim - dneska chci vyrazit dal za mesto kde jsou za plazi i pisecny duny a mistni prirodni park. Sem docela vysmatej kdyz ten prirodni park vidim - Plaz plna aut, nektery az skoro na urovni priboje az do nevidim :-) skoda ze jsem si nevzal fotak, plaz plna aut to s e jen tak nevidi - taky oni brazilci sou liny na krok, za tech 5let co jsem tu nebyl tu pribylo aut geometrickou radou a vsichni popojizdeji kamkoliv jak blby. Koupani jinak docela v poho, tentokrat uz namazanej :-) ale jelikoz se pocasi horsi, z obzoru se priblizuje obr cerny mrak, pozvolna to balim a presouvam se na cimru na poledni siestu. I tak me chytne prvni sprska z obr mraku. Pan je na me hodnej a check out si mam udelat az se me bude hodit, takze nemusim resit krosnu a tak. Kazdopadne je to uz hlavne o zevlingu, kterej ale po vic jak mesici neni zas az tak na skodu. Navecer se trochu vycasi tak si delam psoledni rozluckovou prochazku. Ted net a za hodku me jede bus do te Curitibi.

D146 - Torres

2011-01-01T00:20:00.002+01:00

Rano mensi kocovinka ale proti ceskym 1.lednum vyrazne lepsi :-) Stejne se nakonec vyhrabavam az kolem desaty a konecne vyrazim na pruzkum okoli za svetla. V centru teto lehke betonove jungle je pekny jezirko se spoustou zelv a ptactva na kulech - pak je mensi hrebinek s temi panelaky a na druhy strane plaze, takove obyc bibionovite s davy lidi - trosku to tady pozvedaji tri oble hory s peknyma vyhlidkama. Tak to vsechno obchazim ale pocasi moc fotogenicky neni akorat sem sparenej, tak se vracim zpet abychg se uz taky konecne vykoupal. Po ceste se jeste stavuju na busaku a je to o fous - na nocni prejezd do Curitibi uz zbyvaji jen 3mista v blbejsim pozdejsim busu. Jelikoz tu toiz budu neplanovite az do druhyho vyrazuji Florianopolis a okoli, stejne na to nemam cas, tak radsi pojedu dal a vyresim jeden nocleh. Pak uz to snad bude vic v pohode. Uz ted je videt ze to nejaky lidi bali a zitra v nedeli to bude asi jeste vyraznejsi. Kazdopadne spousta lidi jeste pokracuje v oslavach uz jen podle toho kolik jich potkavam s kartonama pivek. K jidlu me zaujalo stanek s grilovanyma kuratama ale pan prodaval pouze cele, tak mam potravu na obed, veceri a asi i zitra na snidani. Na plazi v klidu pozevlovavam a trosku se smeju spoustu red buffalu - jak je polojasno tak to ani moc nepali. Vecer sem nemile prekvapenej kdyz sem taky vybarvenej a oblicej po delsi dobe lehce spalenej. To jsem teda uz necekal. Vecer jdu jeste jednou na obchuzku a pak uz to jen dospat.

D145 - Takovy ne uplne normalni Silvestr :-)

2010-12-31T19:56:00.000+01:00

Uz sem temer v limbu kdyz pani busi na dvere ze me sehnala bicikletu, tak to bude jeste zajimavy :-) Rano je pekne tak po snidani hned jdu vyzkouset to kolecko - no neni uplne detske ale vhodne tak pro osobu kolem 160cm vysky...Uz po nekolika metrech jizdy me z nej boli nohy, tak to bude jizda snu, navic brzdi spis jen aby se nereklo. 200metru za mestem konci asfalt a zacina sotolinka, tak jsem docela rad ze vcera bylo to mrholeni a neprasi to. Jedu smer kanon Itaimbezinho, ktery ma byt o fous hezci nez ten druhy znamy Fortaleza a navic pani rika ze tim smerem je cesta rovnejsi - ma to byt 18km daleko. No s rovnosti cesty bych trosku polemizoval i s mym vcerejsim prispevkem ze tohle pohori je mirne zvlnene - kdyz skrz nej clovek jede na mrzke biciklete tak se najednou ty vlnky stavaji dost neprijemne :-) takxe nektere prudsi kopecky i tlacim ale i tak je to preci jen rychlejsi nez pesky. Bohuzel cim sem dal tim se pocasi zhorsuje a zase zacina ten vcerejsi poprasek stupnujici obcas do destiky. Povrch uz razem neni prijemny ale zacina byt blativy, takze pomalu zacinam vypadat jak cyklokrosar - myslim ti tu zvetsujici se vrstvu bahna na svrskach. Navic kolo prestava brzdit uplne coz zjistuju v jednom neprijemnem sjezdu, tak to nakonec brzdim do nejakeho dvorku, kde je smecka psu tak prekvapena mym prijezdem ze nastesti ani nezautocila :-) takze behem pulhodiny se z neprijemne cesty stava doslova peklo. Navic si rikam ze kdybych stopoval tak urcite nekoho chytnu ale s kolem uz ted tezko, kdyz tu jezdi vyletnici v pujcenych pidi autickach. Konecne sem u vstupu do parku, kde zjistuju neprijemnou vec ze musim jeste dalsi dva neplanovany kilaky coz v mem casovem rozpoctu zacina byt kriticke. V sanitarios jeste smejvam nanos blata z batuzku a frcim ty zbyvajici dva kilaky uz po asfaltu - narodni park je na tom ocividne lepe nez statni silnice. Najednou je tu necekany kopec a ma bicikleta se rozjizdi do necekanych rychlosti coz je pri absenci brzd dost neprijemna vec - nastesti misto zatacky ktera by byla asi osudova prichazi protikopec tak jsem zachranen, protoze brzdeni nohou se neukazalo jako dostacujici :-) konecne jsem tu u toho zazraku prirody jak muzu shlidnout v nastevnickem centru na super fotkach - bohuzel veskera ta mlha je nejvic akumulovana v kanonu, tak skoro nic neni videt....no to je temer na takovy ten hysterciky smich, po vsech tech utrapach nic...no nic za 20 minut to balim a jedu zpet. Proste dalsi ze zazitku ktere spadaji do kategorie opravdu silnych i kdyz uplne ne dle predstav :-) Jen si rikam jestli ten bus stihnu, protoze v tom blatu budu muset kazdej kopec tlacit a z kopecka bez tech brzd taky nemuzu. Kousek od vstupu vidim staryho styloveho gauce, ktery tvrdi ze za deset minut prijede bus mym smerem, tak se chytam stebla nadeje. Bus opravdu prijizdi ale jak pohunek tak i ridic se koukaji dost skepticky na tu moji bicikletu. Obchazi zavazadlaky ale tam se fakt nevejde ale nakonec ji proste narvu na schudky a sedim na pohunkovskym bidilku. Jako neverim ze by me ceskej ridic autobusu takhle zabahnenyho a skolem nabral. Proste zazrak. Asi za 10km koncim ta marastova cast a zase je slunicko. Pred chvili to bylo naprosty peklo ale ted kdyz uz sem zachranenej si rikam ze to byl v podstate dost hustej zazitek, kterej docela proveril. Pani kdyz me vidi docela spraskava rukama, nastesti v me cimre jeste neprobehl uklid tak si muzu dat sprsku a zkulturneni. Kazdopadne jeste vecer musim preprat veci, protoze v trenkoplavkach jako nemuzu cestovat porad :-)
Docela stahanej cekam na bus a koukam na ten svuj listek a najednou vidim ze je tam napsano Tainhas a ja mirim do Torres - navic prijizdi stejny bus i se stejnou posadkou se kterou sem sem prijel z Franciska, tak bezim za pohunkem a on na Torres ze jo, ze je to v poradku. Po hodince sme na krizovatce, kde bych ocekaval ze pojedeme k mori ale zas zajizdime do toho zapadakova a tam si vsimam ze se jmenuje Tainhas. Tak si rikam tady prece nemuzu vystoupit a spekuluju jestli trebas to Torres nema jinou vyslovnost, proste nez se rozhoupu dojit za pohunkem tak uz sme par km pryc a pohunek se strasne omlouva ze me nerekl ze sem si mel u hospody kousek od te vesnic vystoupit a vlizt do jinyho busu....to je fakt den....Takze jedu zase do Franciska a pohunek rika ze si tam mam pockat 2hodiny na ten bus zas opacne, jak sem snim jel vcera..to je prokleti...jeste me pise na papir nejakou slohovou praci a jako ze uz to budu mit zadarmo. Tak jeste cekam dohadovani s nejakym jinym ridicem, ale po dvou hodinach sedeni v cekarne je tu zase ta vypecena parta, tak netusim proc me to psal. Tentokrat uz vystupuju a fakt za chvili, asi za 5minut je tu bus smerujici k mori. Co me nejvic stve ze prijedu uz dost pozde a hlavne jak to bude s ubytovanim...Nakonec je cesta jeste delsi nez sem myslel, strasne dlouho sjizdime z te nahorni planiny, coz je ale paradni cesta plna vyhledu. Samozrejem u kazdeho miradoru je restaurace ale my stavime u nejaky az uplne dole, kde uz nic k videni neni. Konecne sme na primorske silnici, ktera za tech 5 let co jsem tu jel posledne posilila na 4pruh, kterej asi dodelali pred nedavnem. A uz tu je sjezd na Torre - kdyz tu se najednou objevi obrovske panelakove panorama, tak si rikam jestli to LP myslel vazne s tim "malym mesteckem". Pijizdime tesne pred setmenim. Bezim do hotylku hned vedle a tam chteji za nic extra cimru 250R (2 750Kc), tak to je dost sileny. Pak maji pry nejake "kafe" takhle to nejak znelo za 5, tak rikam ze jo a pan me ukaze at si ustelu mezi stoly v jidelne - tak to je husty spani na zemi za 550Kc me jeste nikdo nenabidl. Takze couram po prelidnenych ulicich sparenej s krosnou na zadech a hledam neco jinyho - vsude plno. Jenom nejaky palace hotel ma volno ale za 500R to je mazec. Podle cedule na stene maj nasazeny ceny na Silvestra asi tak 3x nez normalne. Zacinam hodne litovat ze jsem nezustal u babky za 40R :-)) nakonec se vraci mzpet na bus,, ale tu cimru uz pry nemaji jen to cafe...to ne, fakt na silvestra spat na zemi nebudu...Nakonec nachazim nejakou pousadu, kde uz vladne cily ruch ale v recepci neni nikdo jen cislo na mobil. Zachranujou me nejaky mladici co tam volaji a mezitim me daji pivko i nejaky opeceny burt - asi vypadam uz dost na pokraji sil...Nez prijde chlapik tak uz je 9 hodin, takze cesky silvestr ale misto mych planu to zapit jeste nemam ani ubytko. Chlapik je konecne tu a umi spanelsky, hura :-) ptam se na ceny a rika ze je problem v tom ze to jsou apartmany pro 4 lidi plne vybaveny takze ta cena je dost draha...370R na dve noci, nakonec ho usmlouvam na 300R na dve noci coz je i tak nejvic co jsem kdy snad za nocleh platil ale oproti kafe nebo tomuy hnusu za 250, je to super. Navic je to fakt obrovsky s lednici a hlavne s drezem jak delanym na my zablaceny kratasi. No musim rici ze jsem si neuveritelne oddechl. Tak jeste rychle vyprat a konecne zacit taky pit, fakt to dnes potrebuju jak sul. Jdu koupit nejaky piva a pak sedi ms tou partou. Teda sou dost marny, neumeji zas nic nez portugalsky, ale nastesti plati pravidlo cim vic piv tim vic si rozumime :-). Celkem jich je 8, 5kluku a 3holky, takze dva maji smolika :-) Sem tam bouchne petarda ale jinak s rikam ze se skoro nic nedeje jakoby nebyl ani silvestr ale v pul11 najednou chlapi zaveli ze se vyrazi na praihu - berou chladak, kam si pridavam i me sanko a jde se. Nestacim se divit. Ulici tece uplna reka lidi s chladakama a na plazi je giga party. Takze vecer nakonec super. Muzika popijeni, po pulnoci obrovsky ohnostroj. Fakt super. Si rikam byt tu s vlastni partou tak bych sem klidne na toho silvestra jezdil castejc :-) Sem rad ze me vzali mezi sebe, jinak kdybych tu mel nekde postavat sam, tobych se asi dost nudil...Takze nakonec desne marny den se super koncem...

D144 - San Francisko de Paula a Cambara

2010-12-30T22:59:00.003+01:00

Jeste nez me jede bus vyrazim na vychazku smer "Alpen Verde" coz je na me turisticke, zakerne mape bez meritka, pekny mirador hned u mesta. Trasu trefuji, ale kdyz sebehnu obklopen pralesem z kopce a silnice zase stoupa kdovi kam, tak to otacime, nerad bych bus extra sparanej dobihal. V 10:30 odjezd a cesta jen lehce zvlnenou nahorni plani, kde jsou prevazne pastviny - puvodni les gauchove uspesne vymytili prakticky do posledniho v teto oblasti. Proste zajimave mista jsou tady jentam kde se ta plan lame k pobrezni nizine. Ani ne za hodinu jsem v zapadakove San Francisko, kde se dozvidam nemilou vec - bus do Cambary jede az v 17 - takze sem v pytli. Druhej zakys na tehle ceste. No co se da delat, budu muset holt se Silvestrem nejak improvizovat. Prochazim cele mestecko ale mimo hlavni tridy tady fakt nic neni, tak jdu alespon na buffet livre :-) teda neni nic extra ale maji dva druhy bramborovyho salatku a hromadu kurecich palicek, takze si uplne nestezuju. Pak zevluju dlouho na netu. Nakonec obchazim i periferni ulicky a hledam alespon nenjakou vyhlidku coz se dari u vodovodni veze na malem kopecku, kde se motaji nejaky chlapici a dovoluji me vylizt na vrcholek, takze alespon neco. Pak uz jen zewl na hlavni stradali a popijeni zatim nejlevnejsi limonady co jsem nasel v supermarketu se zajimavym nazvem iron :-)) bohuzel nic extra. 17 hodina tady tak vyrazim na poslednich 70km dneska. Silnice je paradni ale najednou odbocujeme na polnacku a frcime asi kilak do silene zapadle visky s drevenyma barakama. Pocasko se nejak zhorsuje a poletuje voda ve vzduchu, takovej divnej dest. V tomhle dorazime akorat do Cambary - vychodisku k nekolika paradnim kanonum v okoli. V oficine dostavam dalsi zasek do mych planu (myslel sem z k mori prejedu zitra vecer nebo v nejhorsim az pozitri rano) ale ouha zitra to jede budto v 6:30 coz je k nicemu nebo v 13:30 coz je taky dost marny. A 1. to kupodivu rano nejede. Tak kupuju tech 13:30, takze silvestr u more :-). Velky hotel u namka je zavreny a tady potkavam dalsiho nemco brazilce ktery kupodivu umi svuj puvodni jazyk, takze mam zas po nekolika letech prilezitost pokecat - akorat sem dost marnej - skoro vsechno mu rozumim ale do pusy se me furt cpe spanelistina nebo anglictina tak toho nejsem moc schopnej vyplodit. Je tu taky jak turista a odvadi me do pousady kde je ubytovany se svou slecnou a pry platili za dva 100, tak cekam 50 a nemylim se - akorat na rozdil od nich se ptam babky jestli me da slevu, a ona jestli pobudu dyl nez jednu noc a ja ze ne, tak si myslim ze tim licitace o slevu skoncila a ona ze dobra ze tedy 40 :-). Ted jdu resit dalsi vec jak se k tem kanonum dostanu - sou totiz kolem 20kilaku daleko a nic verejnyho tam nejede. Babka vola do nejake cestovky a ty se vraceji ve dve, to je pech...a taxiky jsou teda dost drahy. Pak me chytne, myslim si ze spasny napad, pujcit kolo a dojet si tam, ale babka zas nekam vola a pry ne - skoda ze nema alespon nejakou svou ukrajinu....Takze vubec netusim jak to zitra provedu - asi stopik ale abych nesplakal nad videlkem - 20kilaku je fakt dost...jo a navic ty dva nejzajiamvejsi kanony jsou kazdej na jinou stranu.....takze to mozna skonci dost neslavne ze odtud po dvou dnech vyficim bez prohlidky...

D143 - Serra Gaucha

2010-12-29T00:13:00.003+01:00

Uz sem nejaky zoceleny tim cestovanim ze se vyspim i u rusne ulice, ne v prikope ale v hotylku aby nedoslo k milce :-)

rano klusu na busak a docela rad se rozloucim s Porto Alegre, i kdyz na vcerejsi rizek s opecenym bramborem budu vzpominat s laskou. Busik je docela narvanej a jako prvni zastavku mame letiste ale nikdo ani nenastupuje ani nevystupuje, takze zastavka asi jen z povinnosti. Po chvili opoustime rovinu a stoupame do zelenych kopecku. Cesta je sama o sobe moc pekna, je na co se koukat. Obcas takove ty male drevene domecky utopene v zeleni. Da se rici ze doposavad me moje mapa 1:4mega v tech pustinach jihu stacila ale tady uz to bude horsi, muj cil - zname horske stredisko Canela tam neni ani vyznacena. Po 2,5h prijizdime do Gramada, mestecku jeste komercnejsimu nez Canela lezicimu ne horskem hrebinku, takze par luxusnejsich hotelu ma i luxusni vyhled - tady vystupuje vetsina lidi. Nas zbytek jede jen o par km dale. V 11:45 vystupuju z busu a chlapik s ceduli informace rika ze bus k vodopadu jede ve 12..whau...tak to bude kalup. Letim do prvni pousady hned vedle busaku. Ubytko maji za 42R tak to vubec neresim, nechavam krosnu na cimre a letim o 100metru dal na stand odkud vyrazi mistni MHD. Bus ma par minut zpozdeni, ale je to tak na vydychani. Vstup do parku Caracol, jak se ten vodopad jmenuje je asi 8km daleko po dobre asfaltce. U vstupu se dozvidam ze bus zpatky jede az v 18 takze mam casu opravdu dost. Kdybych se tak dlouho nerozhlizel u vstupu tak sem mohl dokonce projit zadaco vychodm jak to udelalo par hbytejsich vejlupku z busu, takhle platim 10R. Kousek od vstupu je bezpracny a nejlepsi vyhled na vodopad, ktery je opravdu uzasny a jeden z nejkrasnejsich co jsem kdy videl. Pada z asi 115m vysokeho prevysu do krasneho zeleneho kanonu. Hned vedle je jeste rozhledna z vytahem za 14R ale jsou to asi vyhozeny penize..Dal je povestne schodiste dolu pod vodopad, puvodne melo 950 schodu ted jen 750, protoze posledni patro se jim nejak rozsypalo. Davam si zavazek to v ramci sportovnich vykonu vyslapnout bez prestavky a da to fakt zabrat - predchazim i lidi co odchazeli z dolni vyhlidky 10minut predemnou...Vysledkem je ze zemne 20minut lije. Zbytek uz je jen tak do poctu, kratke kamino mistnim lesikem + mala kaskadka. Dal chci pokracovat k dalsi mistni zajimavosti - kanonu Ferradura, ktery ma byt 7km daleko - tak nejak ocekavam ze to bude nejaka turisticka cesta ale je to po prasne silnici , kde navic co chili jede nejake auto s vyletniky - no to bude teda zase vejslap. Nastesti asi po kilacku stopuju, no spis me zastavi bez me snahy auto s dvema typkama co maji stejnou cestu coz je bezva. Domluva je zase mrzka, sice pry studovali english na skole ale tak cca 10 slovicek co jim zustalo v halve neni moc. Nakonec z nej vypacim ze jeho rodina pochazi z Nemecka tak snad i po letech procvicim nemcinu, ale taky neumi nic - pry jestli sem to dobre pochopil nejvetsi pristehovalecky vlny - Italove a Nemci meli zakazano mluvit rodnym jazykem aby se nerozvracela brazilska soudrznost nebo tak neco. Navic jeho pribuzna prodava listky takze je vstup k vyhlidce do rokle zadarmo :-) Vyhlidka je paradni, takova ta kanonova podkova, jedna podobna znama je na vltave ale nevim jak se jmenuje, tady je to ale cely obrostly pralesem a pod nam litaji v korunach opicaci. Taky se tu prohaneji zebravy nosalove s uplnyma prckama. Cestovatelsky zazitek je umocnen, protoze s nemi na vyhlidce asi pul hodiny popijim specialni gaucske mate - ale nevim z ceho je, pry z arbolu, coz je strom, takze mam docela na vyber :-) Pak uz se snimi loucim, protoze chteji jit jeste na jedno hodinove kamino (jedna cesta) ktere z vrchu nevypada zas az tak zajimave. Zpet stopnu uz trosku jazykove vybavenejsi par, tak sem rad ze nemusim jit celou prasandu zpet. Oni jdou jeste na takove pofidrni atrakce, tak se snima musim jeste vyfotit a dal pokracuji zas posvych. Jelikoz je dost casu tak na bus cekat nechci a vydavame se po asfaltce coz uz moc na stop neni, vsichni jedou dost rychle, krouti se to, ale nijak si nestezuju - je krasne, okoli pekne vsude rostou uplne zaplavy hortensii - asi 2km pred Canelou me navic zase dojizdi ten par tak se jeste ten kousek svezu. Canela je stale huste vyzdobena vanocne, tak si konecne delam i nejaky vanocni snimky. Podle turisticke mapy by tu mel byt jeste nejaky park se sekvojema tak uz trosku znavenej hledam cestu, ale v podstate je to jen par stromku, nez zas az tak mohutnych jak sem cekal pul hodinu za mestem. Dal to pokracuje jeste na nejaky miradory na kopcich ale uz mam pro dnesek dost a taky je zu dost pzode tak se vracim. Za odmenu si chci dat nejaky buffet livre, ale skoro kazda restaurace uz ma zavreno, coz nechapu, a navic se zda ze tady ty buffety delaji snad jen k obedu. Nakonec jednu nachazim a davam oibrovskou kotletu, holt je videt ze jsem stale v kraji Gaucu...jo jeste by stalo se zminit ze tady najihu je spousta lidi kteri vypadaji naprosto evropsky, takze uz se me kolikrat lidi ptali na cestu neboi na cokoliv, proste pzonat kdo je odtud a kdo ne je pralticky do prvni otevreni pusy nemozny

D142 - Porto Alegre

2010-12-28T16:23:00.004+01:00

Spi se me fajn protoze sem nejen vse poradne zatah ale navic i vytah klapky na oci z vyborneho qatar balicku. Po probuzeni sme ocekavane jeste v takove te argentinske krajine, ale uz pomalu vyhlizim kdy se objevi panorama meho cile - panelakove Porto Alegre. Jinak je uz znat ze sem se behem tech x hodin presunul o 3000km severozapadne - vedro a kratsi den. A je to tady, uz prejzidime reky a mesto nadohled. Nakonec tu vystupuju uplne sam, nikomu se ocividne nechce do tohoto 1,5mega mesta.
Na busaku je dost srumec a taxiku pred nim stoji asi milion. Ptam se hned v hotelu vedle ale 60R se me zatim davat nechce. V okoli sou samy rusny ulice a betonove nadjezdy. Nakonec opodal nachazim zonu hotylku ale vetsina je pozavirana nebo lepe receno vyskvotovana - ano je poznat ze jsem uz v Brazilii rady houmlesu a ruznych zevlu vzrostly vic jak radove. Konecne nachazim funkcni hotel a tady si platim apartma za 47R protoze po 3nocich v hostelu a 2 v busu si chci poradne odpocinout. Jeste najit nejaky ATM , coz kupodivu neni zas az tak jednoduchy, respektive doptat se kde je, protoze skoncila "spanelska" pohoda, touto reci tu kupodivu skoro nikdo nevladne a s anglictinou je to obdobny, tak proste ukazuju kolemjdoucim platebni kartu a nakonec se dostavam do obchodniho centra kde je bankomatu pozehnane. Posledni vec na vyrizeni, koupit na zitra jizdenku do hor - coz se dari a muzu vyrazit na prohlidku. No ve zkratce nic moc tu k videni neni :-) panelakove, docela zajimave, panorama z dalky tu z blizka nevynikne. Proste nahnacany budovy, sem tam nejaka postarsi, dost utopena. Ale jinak docela dobry zivot, spousta ovoce, takze za chvilku sem obtezkanej 2papajema, meloune, jahodama - doufam ze si ze vsim zaludek poradi :-) k obedu jsou tu obliben buffet livre, takze snez co snis i kdyz levnejsi vaianty maji neomezene jen salaty a prilohy, tak do jednoho vchazim a sem unesenej - konecne ceska chut - opecene brambory a klasicky poctivy rizek - zkousim i jine veci, ale tohle hraje prim. Docela dlouho trva nez se dostanu k rece protoze je to vsude oploceny - doky atd...ale taky nic extra. Zajimavosti je rozhrcany bus ktery ma na kare kadibudku - proste dodelany luxus :-). Celkove je to spis mesto na korzovani a sledovani mistniho zivota nez cokoliv jineho - proste brana do Jizni Brazilie

D141 - Z Buenos necekane az do Brazilie...

2010-12-27T22:46:00.002+01:00

Samozrejme ze deticky vstavaji nejdrive, ale nejak uz zacinam byt imunni. Krajina se pres noc zmenila, z puste pampy je sice stale nekonecna plan ale takova cela obdelana, asi se neni cemu divit ze je v celem tom sirem okoli buenos tolik lidi, kdyz se tu asi necha normalne zit. Prekvapuje me ukazatel Buenos jen 80km, to to museli pres noc fakt neskutecne hnat. Samozrejme ze se postup vyrazne spomaluje cim se blizime mestu. Pak navic stavime a vyhazujeme lidi coz u jedne pani zabira skoro deset minut protoze ma milion baglu a nejak se vsechny nedari dlouho nalezt. Pak je nejaky vetsi nadrazi ale mame jet az na retiro, to znamena pres cele mesto. Pohunek ale optimisticky prohlasuje ze to bude uz jen 15-20, tak se cela buranska rodinka zveda a ceka v ulicce, coz se nakonec natahuje na vic jak hodinu a musim se jim trochu smat. Konecne zacinam poznavat i stara mista, akorat tu za tech 5let pribyly dalsi vezaky. Konecne sme na retiru coz je mega busak. Nakonec cesta trvala i tak "jen" 22h misto avizovanych 24. Pak uz se snazim obejit okynka co nabizeji Urugvay ale jsem docela nemile prekvapen kdyz vsude maji vyprodano az do 3.1. Jeste je moznost jet lodi ale po tom zmatku tenkrat se me tam ani nechce a vymyslim si alternativni program ze jeste dnes zkusim vyjet smer Porto Alegre a ten Urugvay pripadne necham az na konec kdyz bude cas a volno. Jdu tedy ke staremu znamemu nenapadnemu okynku Plumy odkud to jede uz za dve hodinky a navic coz je pdostatny tam maji misto. Takze ten spoj z pred5 lety stale ma stejny cas, akorat ze me dnes bude cekat "jen" 19 hodin do Porta Alegre misto tech silenych 35. Na obidek vyrazim ven, protoze se me nechce kupovat predrazena comida na busaku a narazim na super stanek s hamburgrama kde se chlapici fakt nezastavi, nakonec si musim pridat. Navic opodal je ulicka barevnych domku ktera se postupne meni ve favelku, tak mam v planu az se sem zas za par tydnu vratim vyrazit na foto akci, jen tak nalehko :-). Pluma nastesti neni plna, tak si zabiram dvojak az uplne na konci kterej ma jedinou vyhodu spojenou s nevyhodou ze je kousek od zachudku. Z kraje jedeme deltou spousty rek a pak je cim dal zemedelstejsi oblast tak obcas i vytuhnu nebo se ucim spaninu i kdyz ji ted v podstate potrebovat nejaky cas nebudu. Chlapci nevypadaji ze by extra spechali, stavime v nejakym bufaci na pulhodky tak davam alespon cervezku. Pred hranicemi nastupujou typci cambiari, tak u nich menim neco pro zacatek, tentokrat s predvypocitanym kurzem a je to jeste lepsi nez sem myslel za 100arg 42brazilskych. Na hrancicih jsme tedy jak tenkrat az po 11 a vse pris starem - zmatky, cokly...ale nakonec je to vyrazne kratsi. Pak zase garaz a jeste v pul1 zastavka na gablik v podniku snez co snis, puvodne do toho ani jit nechci, ale kdyz vidim jak se vsichni cpou jak o zivot aby to vyuzili kdyz maji na to jen pulhodiny tak se taky pridavam. Neni nic lepsiho nez snist na noc hromadu gulase a jinych mas :-)

D140 - Cerro Otto (1 405m) a jizda do Buenos Aires

2010-12-26T14:57:00.001+01:00

To ze se probudim a je nadherne, kdyz akorat odjizdim, me vubec neprekvapuje, ale jelikoz sem vcera vytuhnul pekne brzo a dnes se probudil uz v 7, tak mam jeste nejaky cas na vyhlidku...Kvaltuju po Bariloche a samo ze nic poradne neni videt - takze kdyz vidim ceduli 5km na teleferico na Cerro Otto tak slapu do pedalu a mazu po avenide pioneeros, coz je v podstate hlavni silnice nad Bariloche. Po ceste me predjedou dva busy tak si rikam ze sem mel radsi nekde pockat a dojet tam kdyz me tlaci cas. Ale preci jen je tenhle vylçet spichlej horkou jehlou. Taky doufam ze bude platit pravidlo ze pod lanovkou je vzdy nejaka pesinka. Konecne sem uricenej na miste a nic poradne neni videt tak se ptam na policejni stanici co je hned vedle a serzantka me ukazuje takove nenapadne kamino primo vzhuru. Prevyseni ma byt nejakych 400metru tak to snad nebude tak hrozny. Blby je ze je to strasne prasny, zvlast asi posledni 70 metru pod vrcholem to je peklo. Vyhledy me ale dostatecne odmenuji. Je to nadhera, skoda ze me cas tak tlaci tak se nemuzu kochat tak dlouho jak bych chtel ale i tak jsem na vrcholu dyl nez na Kili ktere me tedy stalo daleko vic sil. Kopce na vsechny strany jsou bez mracku akorat nad nejvysim, Tronadorem je jeden osamoceny. Akorat kdyz se vydavam na sestup startuje lanovka. Takze sem si ten bozsky klid na vrcholu uzil na posledni chvili. Sestup je tak uz na pul v behu a pak na spojku primo k jezeru, kde preci jen tech busu jezdi vice. Za 5minut je tu coz, je super. Pak uz jen rychle nakoupit zasoby na dlouho cestu a zabalit. Posledni problem je najit spravnou ulici ze ktere jezdi bus na terminal, bohuzel tu jeste neprisli na to, ze by k zastavkam mohli dat i trebas nejake ty cisla...
Poslednim prekvapenim v Bariloche je ze jedu busem od jiny spolecenosti nez sem si myslel, ale to je jedno - vsichnity dvoupatraky jsou tu stejny. Samozrejme ze si vedle me sedne nejvetsi tlustoska a navic pousti utrpne hity na mobilu...Tak jedem 1700km pred nama....
Cesta me prekvapuje jak je z kraje paradni, jedeme udolim reky Limay a fakt je to nadhera - nadherna voda, krasne oazky a kolem vyprahle skalni utvary. Tohle by fakt stalo za to projet pujcenym autem, ale jelo by se asi dost pomalu protoe by se furt stavelo na miradory. Je to asi obliobene misto i mezi mistnimi, protoze sem tam je zaparkovany auto, grilik, rybarina a zewling. Nejhezci misto se jemnuje amfiteatr a tam fakt lituju ze jsem neudelal cvak alespon pres okno, pak se tedy vyhecuju a par dokumentacnich udelam. Pak jsou obrovske prehrady a pustina. Uplne jine nez podkrkonosi na chilske strane :-) Prvni vetsi mesto je az Nequem asi po 400km, kde je hlavni avenida a na ni asi milion semaforu. Sem tam zavlazovaci kanal slouzicvi jako koupak pro mistni. Hura tlustoska vystupuje a sni cela banda. Raduju se vsak asi jen hodinku, protoze jako posledni nabirame dve buranky z 5detmi a nastava docela peklo. Deti delaj hroznej bordel a i pohunek je z nich docela za chvili opocenej a neni to jen tim ze furt neco roznasi....

D139 - Cerro Cathedral (2 388m)

2010-12-25T20:53:00.004+01:00

Rano jsem jeste takovej celej dolamanej z vanocni pitky s zidackama, tak je asi nejlepsi misto vylehavani vyrazit na turku :-) stojim jako vcera ale busik50 co by mel jet mym smerem 50metru predemnou zahyba a frci jinou ulici. Ach jo. kdo vi jak to pojede kdyz sou dneska ty argentinsky vanoce. Pomalu jdu tim smerem a zjistuju ze je bus zaparklej hned za rohem a ridic si odbehnul nekam pro svacu, tak tam vlezu a vezu se jak cerny pasazer. Jedeme vrchni ulici a po chvili mijime odbocku na Cerro Otto, kam vede taky teleferico. Ja vsak pokracuji dale chci se podivat na Cerro Cathedral ktery je vyssi ale zase dale. Bus ma konecnou u jezera a nejsou tu zadne cedule tak sem zvedavej jak tam trefim. Ten muj planek kde je cela oblast na centimentru ctverecni neni nic moc. Navic sem ve vedlejsim udoli, protoze primo do toho lyzarskyho centra pod kopcem jede jinej bus. Ptam se dedy a ten me posila na sotolinovou cestu podel jezera. Vedou z ni odbocky do kopce tak se po jedne vydam protoze si rikam ze se ta silnicka bude kroutit a takhle si udelam peknou zkratku. Bohuzel se to neukaze jako stastne reseni, protoze po vydupani poradnyho krpalu cesticka konci v bambusovym hvozdu...no nic tak zpatky. Cesta se fakt krouti ale vzdy tak po kilaku a pul a psotupne se otviraji pohledy na jezero. Pocasko je lepsi nez vcera ale stale zadna velka slava. Mraky se drzi na vrcholcich hor. Konecne sem v pasu s peknym vyhledem a koukam jak to stredisko je obrovsky i kdyz vypada jak po vymreni. Cerro Cathedral neni zadna supr hora ale ja si ji chci vylizt hlavne kvuli vyhledu na ty ostruvky v jezere. Po chvili jsem ve stredisku a fakt tu neni ani ziva duse a to je skoro stejne velky jak spindl. Vybiram si cestu vedouci pod lanovkou - takze polska cesta kolma na vrstevnici jak vysita :-) je to makacka zvlast po tom vcerejsim flamiku. Navic me dochazi voda tak si zachazim k pramenu, kde sice tece cista voda ale prameni v takovym bahnitym svahu, tak mam v lahvi docela dost blata, nastesti se usazuje na dne - tak se to pit da, proste mineralka :-) konecne finalni vyslap a sem na vrcholku - teda ne na tom hlavnim ale na druhym konci hrebene. Nejak me to nemotivuje prejit celej hreben kdyz neni uplne super pocasko. I tak to byl slusny vyslap stredisko ma 1030m a tady to uz je hodne pres dva. Vyhled ale moc pekny i kdyz ten uplne klasickej je asi z toho Cerro Otto kdyz odtud vidim jak sou ty kopce postaveny. Behem vyslapu kontroluji busiky a zjistuju ze jedou co hodina tak dolu docela kvalutuju aby me neujel. Dari se, coz je fajn. V hostelu uz moje parta neni ale sou tam zse jini zidackove, coz me neprekvapuje :-) dneska uz relax, sem nejakej stahanej a zitra dloooooouhatanskej prejezd do Buenos Aires, cca 24hodin...takze bye bye jezerni oblast.....

D137 - Bariloche

2010-12-23T23:46:00.002+01:00

Rano zjistuju ze vcerejskem nadherne pocasi skoncilo je nepekne zatazeno - docela se divim ze jsem na dnesek vcera planoval vylet kdyz je vlastne ctvrtek tzn. udela se hnusne - jak u nas sobota :-). Koukam na hodinky a on by za hodinu mel jet bus do Bariloche, tak letim na busak si zkusit prehodit listek, protoze dnes to vubec nema cenu tu byt, kdyz jsou sopky ve mracich. V oficine jsou ochotny a ani po me nechteji nejaky storno - vyslo na me uplne posledni msito v buse. Pan zase zapoli se zadanim nasi republiky a tak mu musim poradit ze jedine rep.Checa je kombinace co jejich komp sezere. Takze zase letim dolu pro krosnu a po ctvrty dokopce.
Frcim uz znamou cestou, dneska bez vyhledu, do Osrona, kde se bus zkompletuje a taky zasekne skoro na 45minut coz nejhure nesou dve duchodkyne a pekne si pohunka podavaji. Pak peknou cestou pres narodni park, jen 20minut u chilanu, pres sedlo a jsem v Argentyne. Rozesmejou me celnici co nam stemplujou pasy - jsou dva a obadva se jmenujou gonzales, tak nevim jak bych sepsal pripadnou stiznost :-) Vykysavame tu protoze typ co ma namatkove kontrolovat bagaz si odesel na obidek - takze nekolik busu ceka nez se pan naji skoro hodinu. Po prejeti hor se pocasi lepsi, holt ten srazkovy stin docela funguje. Nejak se me tady ta krajinka libi vice nez kdyz sem tu pred par dny poprve projizdel. Skoro az ve 4 jsme na busaku, kde si jdu hned koupit jizdenku do Buenos Aires na 26.12. Bus uz je i tak docela narvanej. Pak jeste na collectivo do centra, protoze terminal je asi 3km daleko. Je to bohuzel jak sem cekal, na rozdil od Chile kde se necha najit samostatna cimra za jeste rozumny peniz, tady proste single roomy jsou kolem 50USD tak jdu do hostelu na sestak za 45Pesos (200Kc), to budou teda vanoce...:-(.........prochazim to tu a je to tu desne turisticky na to ze tu v podstate nic moc k videni neni. Hlavni namesticko s jakoze starobylima drevenyma budovama a hned vedle toho obr ratejna - uzasny. Obcas spadne par kapek kdyz se pres hory dostane nejaky mrak, ale jinak docela pohodicka. Snad zitra bude lepe a nadelim si na stedry den nejaky pekny vyletik, kdyz uz to nemuzu oslavit s blizkyma.

D135 - NP Villarica /Lanin trek/

2010-12-21T01:48:00.004+01:00

Rano je zase nadherne, takze je pravy cas na uskutecneni meho dabelskeho planu a uziti si i trochu dobrodruzstvi :-) Vylezu se sveho mileho hostylku, kde jsem stale jedinym hostem a muzu se zase kochat Villaricou - dneska o trochu vic cmoudi nez obvykle. Jdu okouknout terminaly, ale vcerejsi informace stale plati ze mezinarodni bus do Argentyny jede az v 10, coz me trochu stve. Navic se dozvidam trosku nemilou vec ze busy jedou jen dopoledne a pak tech 25km do prvniho mesta kam se budu potrebovat vratit je ¨problemo¨. No me uz nezvyklaji :-). Konecne je tady bus tak nejen pohunkovi ale i ridicovi ukazuju mapu kde chci vysadit, cca 4km pred hranici a vse v poho. Bus je skoro plny ale misto pro me nastesti je. Frcime jinou silnici nez vcera do parku a po te co zas mame ukazkove vyhlidky na Villaricu se pomalu zatacime do dlouhatanskeho hodne malebneho udolicka, kteremu vevodi mistni obr nad obry - Volcan Lanin, ktery mistni ¨obycejne¨ hory prevysuje skoro o dva kilacky. Neni tak soumernej a komplente zasnzenej jak mensi Villarica ale je to zase opravdovy gigant. Samozrejme kdyz mam naspech stavime jeste na obcerstveni v restauraci, ktere se az neprijemne natahuje. Dalsi neprijemnym zjistenim je ze se hranicni prechod zavira ve 20, takze se opravdu musim vratit z trek una cas abych nekoho stopnul. Tech 25km do prvniho mestecka se me fakt nebude chtit jit. Super silnice se po prejeti hranice parku meni na silenou polnacku se slusnymi sklony a zatackami takze busik s tim dost bojuje. Radsi trimam v ruce mapu a koukam kde jsme abysme nakonec neprejeli, ale sem vysazen, presne ve 12, tam kde chci v cca 1200metrech u krasne laguny. Kupodivu nevystupuju sam ale jeste s jednim typkem s totalne nabusenou krosnou smerujicim primo na vrcholek sopky. Prohodime par vet ale pak mizim protoze se me preci jen kraci lepe. Je tu naprostej klidek az na dva policajty co se najednou vynori z bambusu ale jen se optaji kam mirim a nechaji me jiti. Vsude jsou zase arukarie, opravdu nadherne stromy. Opcas tu ale pozlobi ovad obrich rozmeru, ktery se ale nastesti vzdy prozradi svym hlucnym priletem, takze vzdy nasleduje zaslouzena exekuce. U prvni laguny se rozhodnu pro zkratku protoze sou si tady podobny jak vejce vejci a cas me dneska tlaci. Skoda je fakt nadherne. Zase potkam horala, ktery sel zkratkou rovnou. Na dalsim krizovatce ani nevytahuju mapu protoze si dalsi cestu pamatuji ale je to chyba..cesta uz vede jinudy nez je na mape tak jdu zbytecne skoro kilak k dalsi lagune, a poslednich dvacet metru laviruji na pohazenych vetvich nad bazinou - cestu zpet radsi zkracuji pres bambusovy ker ale je to peklo - malem me probodnu hrud jedna vetev a druha malem vypichne oko - uz nikdy vic pres bambus. Dalsi hodne pravdiva cedule nasleduje u ricky: most je ve spatnem stavu - ano je hodne ve spetnem stavu, protoze tu ani neni :-) o 20 metru vedle je nastesti kmen pres potok. Krasna mytina s nadhernym vyhledem na Lanin me fakt nedchyna. Zase potkavam horala protoze ten tyhle kravske zajizdky nedela :-) ale definitivne se rozdelujeme v silenym krpalu, ktery tak nejak necekam...sice sem vedel ze mam vystoupat asi 600 vyskovych ale ze to bude takhle hopem a prudce, to ne...Uz sou kousek nademnou videt vrcholky hor a najednou vyjdu z lesa a sem neuveritelne prekvpaeny tim co vidim, predmnou je obrovska pustina - giganticke lavove pole, ktere se zastavilo az o ten horsky hreben a v podstate ho cely zalilo, koukaji znej jen spicky, tak max 20-40 metru a to na druhou stranu hreben spada o nekolik set metru niz. Vypado to fakt super. Chvili cekam ejstli se nevydrape i ten horolezec ze by me cvaknul ale nejak asi odpadl tak frcim dal. Cesta zmizela a spravny smer ukazuji jen tyce v docela velikych rozestupech. Obcas se propadam do der co vyhloubili nejhaky potovry vypadajici jak hubeny kralik tak po chvili zacinam nadavat. Jit po spravne ceste je cim dal obtiznejsi a to je teprve zacatek. Prichazim k lagune Verde odkud jsou krasne pohledy a konci tady jedno sendero a zacina to druhe. Jako spis pokracuji intuitivne protoze tyce nebo muzici sou obcas fakt hodne od sebe daleko, ze sem pokazdy rad kdyz nejakou spatrim. Celou dobu sebou taham pohorky kdyby trebas byly snezny pole ale ted se me zase kvuli par sneznym polim nehce prezouvat tak sou tenisky za chvili pekne nasakly. Vubec dostavaji tady docela zabrat. Konecne sem v pasu s nadhernym vyhledem a vim ze bych mel klesat do toho kanonu ale kudy presne to da fakt zabrat. Je to takovy dobrodruzny ale byt tu jeste s nekym by bylo vyrazne zabavnejsi nez si tenhle osud nest sam :-) jediny stopy jsou obcas od nejakyho kone, takze se obcas ridim i ladackym follow the horse shits :-) a taky doufam ze ten kun vedel kam ma jit :-) navic me tlaci ten cas. Prichazim k ceduli s napisem ¨animales peligrosas¨a pod ti mjeste neco co nevim co znamena tak si radsi beru nejaky klacek, asi to budou nejaky hadi protoze je tady takova vyprazena mytina. Jeste naposledy se loucim pohledem na Lanin a mizim v lesejku, kde ocekavam ze cesta bude vic proslapla ale ono prd :-) asi po pul hodine obcasne nejistoty je konecne prudak dolu a pak uz je cesta vic na pohodu ale asi tu fakt moc lidi nechodi. Kanon je docela nekonecny a koukam s pekne zaklonenoi hlavou na ty hory o kerych vim ze zdarzely na druhe strane uplne more lavy. Postupne se objevuji v houstinach kravky tak si rikam ze civilizace uz neni daleko. na uplne idylicke rovince kde bych nejradsi udelal piknik je bohuzel cela ovadi rota, takze se me dvakrat podari sejmout dva na jednu ranu - no kazdopadne s tohoto prokleteho mista kvaltuju rychle pryc. Docela si oddychnu kdyz v 17:15 prichazim na silnici. Tak mam jeste skoro 3hodiny na to nekoho stopnout nez zavrou hranici. Docela kvalutuju a nekdy i bezim proste nechci tu tvrdnou kdyby me nikdo nevzal i kdyz vidina dalsich 25kilaku je dost neprijemna. Prvni auto nezastavuje a dalsi jedou po cca 10 minutach a taky neberou, tak pocitam ze jich dohromady moc nepojede. Modlim se aby jel nejaky pick up protoze ty berou. Presne po 6km na konci sotoliny projizdi 5te auto - pick up a stavi. Ty jo to sem si oddechl. Sedim na korbe, kdybych mel nejaky vlasy tak me vlajou a uzivam si pohledy po udolicku. Je to fakt dalka do toho prvniho mesta. Tam pan konci tak se s obrovskymi diky loucim a jdu na bus ktery jede asi za 20minut. Jsem tu svedkem neuveritelne lenosti kdy tu slecna ceka 10minut, pak se dalsich 10minut plouzime po vesnici kde kazdych 20metru nekoho nabirame aby celkove tak po 300metrech vystoupila...:-) figurkynovsky dochazim na pokoj, kde temer na ex davam plechovku cristalu a nejradsi bych padnul ale jeste musim dat jezero, tak se zmaham na posledni dnesni vyslapek :-) ponozky a nohy totalne cerny od prachu, takze to bude i takova ocistna koupel. voda tradicne osvezujici, parada.....dneska fakt super den i kdyz mega unavny jak fyzicky tak psychicky.

D132 - Cesta do Valdivie II.

2010-12-18T00:01:00.003+01:00

Pred sestou zacinam zvolna mzourat a je videtjak sme se posunuli na sever, jeste zadny velky svetlo neni. Krajina se pekne zmenila. Dost jehlicnanu, hory blizko silnice. Krasne pocasi, coz je super. Pozvolna se nasvecuji, docela pekna vychodovka. Za chvili je uz pred nami srdce argentinske jezerni je obrovske jezero hned vedlo tak nejak obycejne - nejsou totiz videt ty ostruvky jak z vyhlidky nad mestem, ktere tomu davaji atmosferu. Pak uz zase ohrana pisnicka - hranice, ale docela to jde. Pak nastava nejhezci cast teto cesty vyjezd do hranicniho prusmyku 1300 metru nad morem coz v teto oblasti je jeste dost vysoko, takze je kolem jeste docela dost snehu. jsou vyhledy na pekne hory, obcas vodopad, ale rikam si ze bec cestovky se asi do tohoto uzemi nikoho neni mozny jen tak lehce dostat. Pod horama jsou Chilani ale tenokrat jdou na rentgen jen maly batuzky protoze celej zavazadlak dole je zapecetenej od celniku uz od vcera, takze vystoupit s krosnou fakt nejde. Pri prohlidce interieru je uredne vynesena ma igeltika s basurou jelikoz obsahovala slupky od bananu :-). Trosku jsem premyslel o alternative zkusit si rict ridicovi at me pak nejak zastavi, jelikoz kolem silnice ma byt narodni park Puyehue a dole velke jezero, ale jedeme samymi hvozdy bambusu a jehlicnanu a kdyz uz je nejaky pekny prusek tak to je jen soukromy statek. Navic nemam mapu, tak rezignuju a premyslim ze si pripadne reknu az u jezera. Jezero me ale zas az tak neuchvacuje, kolem je takova plocha krajina jen na obzoru hreben And. Navic na koupani to neni, tak jedu az do me cilove stanice do Osorna. Cim vic se vzdalujeme od hor tim je krajina podobnejsi te nasi, jak nekde v podkrkonosi - takze urcite ne oskliva ale snad nejmin zajimava pro oko evropana co jsem v jizni americe videl. Konecne jsme v Osornu coz je, mozna sobotou, mesto hrabaku. Pulka mesta je pokryta igelitama na kterych jsou vystaveny hadry na prodej, krasa :-). Po 970km a 19hodinach prvni oficialni zastavka :-) to jsem snad jeste nezazil. Je akorat za 5 minut 11 tak si rikam ze by trebas mohlo neco je do Valdivie meho alternativniho programu. Hned vedle stoji bus, ktery tam jede a presne v 11, takze jen prehodit krosnu a muze se zvesela pokracovat :-) no uz je to jen kousek. Tentokrat je to ale vetsi courak, stavime tomu kdo si mavne, nadruhopu stranu frcime chvili i po dalnici (asfaltove :-).
Konecne jsme tu, pekne dlouho jedeme mestem a rikam si jak LP prisel nato ze je to jedno z nejmalebnejsich mest v Chile, kvuliva cemu sem sem vlastne jel :-). Snad to v centru bude o fous pohlednejsi. Prekvapuje me docela velikansky busak, uz sme preci jen v civilizaci, zadny trajekty, kousek od Santiaga /min jak 1000km/. Hned si kupuju jizdenku na zitra do Puconu odkud bych chtel zas podnikat nejaky vyslapy. Naproti busaku jsou dve hospedaje - jedno za 12tis a druhy za 7,5tis (300kc) a hezci, takze ho beru a uzivam si svou podkrovni komurku. Podel reky jdu do centra. Hne zkraje je asi nejzajimavejsi vec tady a to rybi a skeblovy trh, ktery je spestren lachtany, kteri tu zevluji a zerou zbytky ryb co tu porcuji rybari. Na nejlepsich mistech jsou stari obrovsky samci, ktery do toho pekne rvou. Je tu i spousta ptactva, ktera se jim prochazi i po hrbetech. Vrchol drzosti me prisel kormoran, ktery se vykadil starymu lachtanovi primo na nos :-) ale ten i presto zachoval naprosty klid - me by to mozna trosku vadilo :-) odtud vyplouvaji vyletni lodi /oficialni hlavni atrakce/ ale vystavene fotky me zas az tak nenavnadili i kdyz to zas az tak drahy neni - hodinova plavba od 3000pesaku. Kupuju skoro kilo tresni kdyz je to leto a hned davam coz ma pak na me k veceru neblahy vliv :-) na hlavnim namesti toho moc k videni, mimo tanecniku, neni, tak vyrazim mikrem do Neblie coz je pevnost uz usti reky do oceanu - je to docela daleko tak na pesaka to rozhodne neni. Pevnost je v pofidernim stavu tak obchazim jen miradori a dovnitr ani nejdu. Pak jeste pozevlovat na plaz a pozvolna se vracim zpet. Sem po te busove noci nejaky cely ospaly, tak sem rad ze me to zitra jede az v 9:40 takze si dam dalsi rekreacni nocleh. I ceny jsou tady vyrazne nizsi nez v patagonii takze si davam vybornyho losose v pajzliku kousek od trziste ktere je uz bez lidi ale lachtani tu furt polehvaji a trosku se i skadli a schazuji s vyhrivacich mist.

D131 - Cesta do Valdivie I.

2010-12-17T23:38:00.002+01:00

Prvni odpocinkovy den skoro po trech tydnech je tady :-) asi se obcas vyplati kdyz bus nejede jak bysme chteli. Hrabu se s postele ne pred 7 jak obvykle ale az po 9, pozvolna balim a premyslim co tu jeste budu podnikat do te ctvrte odpoledni - nakonec se jdu podivat smer indianova hlava coz je skala nad rekou kousicek od mista kde bydlim - S trochou predstavovitosti to tak fakt vypada. Na druhe strane kanonu je kopec s anetenama tak vyrazim posilnici tim smerem, nemusela by to byt spatna vyhlidka, ale nakonec se me zda ze silnice vede nejak do nikam a vsude zas ohrady, tak to asi po 2kilackach otacim a jdu zpatky na dokoupit jeste nejaky zasoby do busu a pak na net trosku ten cas prozevlovat. Pocasi aprilovy,chvili slunicko chvili spadne par vlocek - divnej ¨konec cervna¨:-)
Po treti uz razim na busak a musim se zase smat tomu ze vcera nic mojim smerem nejelo a dnes ve stejny cas na stejne misto jedou dve spolecnosti. Bus je presne na pul obsazeny takze mam dvojsedadlakzacoz sem rad. Vyjizdime na cas a bus mam i panel s rychlosti abycestujici videli zda ridic nejede vic jak 100 tak se tesim ze konecne uvidim jak to vecer pali ale jako vzdy ho ridici stejne pochvili deaktivuji.
Hodinku jedeme na hranici, dle mapy na min pouzivany hranicni prechod a krajinka v odpoeldnim svetle vypada moc pekne. Cim vic se blizime Argentyne tak se to vic splostuje a zaltiplanuje. Tentokrat i u Chilanu cekame 45minut, nejak me to prejizdeni hranic prestava bavit a to me to zitra rano ceka na novo. Navic pak zacina sotolina a dva tupci v argentynsky celnici kteri to klepaji do pocitace neuveritelne dlouho. Celou dobu se me zda ze jeden zaucuje druheho ale nakonec se to prohodi, tak nevim. Pisou si narodnost checoslovaco pri vystupu tak sem rad ze to jejich systemu nevadi kdyz sem vstupoval pouze jako checo :-).
Konecne jedeme, celkvoe zase dve hodiny na oboustranacha to jsme tu jediny. Nechapu jak by to tu vypadalo kdyby tu byl nejaky provoz. Jedeme po sotolince jako sneci, 120kilaku na asfalt delame za 4hodiny tak sem fakt zvedavej jak to pres noc dohonej. Jeste nez zapadne par lagunek s plamenaky a vyfasovanej sendvic od pohunka ktery dokonce cisti hadrem vsechny okna. V 11 se zatahujou zaclony a de se do hajan :-)

D130 - RN Rio Simpson

2010-12-16T17:56:00.002+01:00

Rano je osklivo, takze po tydnu zmena, skoda...Vcerejsi vecerni mraky uz ale napovidaly ze se bude dit neco oskliveho. No nic idealni pocasi na presun dale - jdu na ten mini terminal co mam nastesti kousek za barakem a tam se dozvidam, ze tam kam chci to jede az ve 4odpoledne a taky koukam ze dalkovy busy jezdi taky tak nic moc a to jsem v hlavnim meste regionu. Tak menim plany a pojedu zitra uz rovnou k jezerum, nerad bych nekde vykysnul. Jel bych uz nejradsi dnes ale ty ctvrtky jsou nejaky proklety jak na pocasi tak dnes nic nejede. Kupuju listek do Osorna, ma to tam jet 18hodin, takze si busik dukladne uziju. Jede cestou pres Bariloche tak se ptam zda by me tam nevysadili ale nemuzou nikoho v Argenyne vysadit coz je skoda. Jdu se znovu ubytovat a pak frcim zpatky na bus protoze v 8:30 odjizdi prvni bus smer Puerto Aysen kde je zhruba v pulce cesty rezervace Rio Simpson, takovy muj nahradni plan pro dnesek. Stoupame do paso s peknym vyhledem a pak uz jedeme dolu kanonem reky Simpson, coz je docela pekny je si rikak kde tady budu chodit, navic docela poprchava. Ridic prejizdi stanici tak kdybych nekoukal a nezastavil ho tak me odvz az na konecnou. Jdu se tam podivat, ale nikdo tam neni, takze se ani vstup nevybira, ale ono taky neni za co - slavna botanicka zahrada je asi 10ceduli u stromu a hlavne tu fakt nejsou zadne cesty, tak se vydavam zpet po silnici a doufam ze neco objevim. LP pise ze rezervace ma reku, udoli, kanon a kratkou prochzku k vodopadu...vse je v podstate pravda ale ta prochazka k vodopadu je od silnice asi 20 metru :-)) Nakonec preci jen nachazim odbocku na znacene kamino ale je to jen 2km dlouha stezka vysekana v houstinach, takze zadna velka slava, takze pokracuji dal po silnici. Relativne je na co koukat ale zas takova sranda to neni kdyz co chvili kolem svisti auta. Furt se oblikam do gorace a zase svlikam jak to vypda na dest a pak zase po 5 minutach prestane, no hruza. Po 15km me to prestane bavit tak zkousim mavat na busy ale nejak se jim nechce stavet, nakonec me na 17km zastavi az chlapik co me vezl rano a rikam si ze jsem mohl jeste 2km vydrzet protoze tam byl nej vyhle, al zas bych musel predtim jit pul km tunelem. Sem nejakej stahanej tak jdu jen na nchvili na net a pak dp mercada zas dokoupit zasoby a zevlovat na pokoj protoze pocasko stale nic moc. Akorat promejslim jak dal s cestou abych nejak uzil silvestra na plazi a snad sem to vykoumal :-)

D129 - Trejektem pres jezero Beunos Aires do Coyhaique

2010-12-15T01:22:00.002+01:00

Rano vstavacka uz pred sedmou abych k trajektu dorazil nejak na cas, kdyz jeste nemam listek. Snad to nebude problem. Zase je azuro, to snad neni ani mozny :-) U trajektu v pohode a navic cena je jen 1900P (75Kc) coz je 5x min nez jizda katamaranem v Torres a a zaroven 5x delsi cesta, trosku nepomer :-) Koukam na plazicku ze vcera a Nemec nezklamal, stale tam postava, ale nastesti tentokrat uz v trenkach :-) Plavba je paradni, voda je krasna, okolo ostruvky, vyhledy na hory. Vlny jsou docela velke ale dobrodruzstvi zacina az 40minut pred koncem kdy se pluje takovym pruplavem a vlny tu dosahuji gigantickych rozmeru - za tohle byse ani more nemuselo stydet, do toho duje vichr zvedajici viry vody do vysin - i nase horni paluba je dost zkrapena tak se postupne vyprazdnuje a zustavaji jen ty nejtvrdsi. O zabavu se nam starji tri blbci kteri se bavi tim ze se vystrkavaji ze zavetri kde je relativne bezpecne do fucaku - pri narazu do obr vlny leti uplna zapalva pres celou lod a jeden z tech pitomu je akorat vystrcenej ven a je totalne zlitej :-). No kazdopadne bych se nerad dostal pres palubu, v tehle vode by se prezilo max par minut.
Pristavame v pohode a tady uz stoji nekolik miker, tak se jen prehodi bagly a frcime o 120km dale. Hned zkraje dlouhatansky vyejzd do pasu s asi nejlepsimi vyhledy, hlavne na Cerro Castello. Pak musim konstatovat ze krajina je spis takova malebna nez dechberouci, jak nekde v Rakousku na kraji Alp. V Coyhaique jsme uz kolem jedny, tak se rychle ubytovavam, bezim na plaze de armas, kde maji tradicne informace, beru mapy a jeste vyrazim do mistni reservace. Je asi 5km od mesta, valnou cast jdu po hlavni silnici ale anstesti provoz je dost v poho. Pak krpal sotolinkou a jsem u vstupu. Dostavam mapu kde jsou casy a kilometry a co kilometr tak hodina - si rikam co to tu musi byt za teren kdyz kilak pujdu hodinu..:-) Trosku jen narusi me plany ze se tu zavira uz v 17:15, takze budu muset asi dost kvaltovat. Cesta vede zkraje hoodne dlouho nic moc zajiamvym borovicovym lesem tak si rikam jednak ze asi nebylo moudry vyrazit na navstevu Reserva Forestal :-) a taky ze plati co pise LP ze zde rozhodne masy lidi nepotkate...vseho vsudy potkavam dva nestastniky...:-)) No nakonec musim docela kvaltovat abych stihnul ten 10hodinovy okruh za o malo vic jak 2hodiny :-) je to tedy spis sportovni vylet ale je fakt ze to zas az tak spatny nebylo asi 3miraodry a 4jezirka + par slusnych pralesnich pasazi...takze nakonec to nebylo spatny odpolko ale specialne sem jet to asi ne...Navic jako bonus stopuju hned u parku pickup nejakych zemedelcu a vezu se na korbe az do mesta....je tu i hypermercado takze doplnuju nejaky zasoby a konecne kupuju i neco za slusne ceny, zvlast na sumive vinecko se tesim na vecer :-))